Se3 ... čili SETŘI

Určitě by vás překvapilo, kdyby tahle rubrika nevznikla. Setr je anděl, ale taky čert v jednom kožichu. Tohle téma jsem začala sepisovat poté, co jsem si na facebooku přečetla několik náhodných příspěvků.

* Viděli jste někdy setra s ohařem řádit v králíkárně? To tedy byla mela! Pro králíky to byl horor, pro psy děsná bžunda. Ti lumpové rozrazili čumákem spodní vrátka a nastěhovali se k ušákům! Mladí králíci vyskákali do potoka, psi je aportovali vesele zpět. Stařešinové dupali na poplach, jeden zcepeněl hrůzou. Klepla ho pepka. Vodítka jsem nechala v autě. Fakt mne nenapadlo, že u řeky bude mít někdo neoplocenou králíkárnu. Lovecké pudy psů byly silnější než já. Nevěděla jsem, kam dřív skočit. Já a majitelka králikárny jsme lovily zběsilé psy, psi zas lovili zběsilé králíky. Lilo jak z konve, psi byli v amoku a my též. Paní se neohroženě vrhla do potoka zachraňovat malé chlupáče, kteří se zběsilým kraulem snažili odplavat co nejdál od těch dvou zrzounů, co jim pustošili a znesvěcovali svými čumáky kotce. Já jsem se snažila odchytit oba rozdivočené psy, bohužel byli rozpeckovaní, že jsem po chvilce držela v ruce jen prázdné obojky. Oba se mi vysmekli a hurá zpět do králikárny, kde všichni králíci tančili sambu a podupávali jak afričtí tanečníci v transu nad tím, že nastal konec králičího světa. Byla to mela!

A někdo přidal: To musela být podobná „podívaná“, jako když mi holky vlítly do slepičárny. To byl taky tanec. Perličky emigrovaly, kohout dostal infarkt a slepice měsíc nesnášely.....

* Chová se jak krtek - na zahradě mám od ní vykopané díry, zničila kanadskou borůvku. Vždy, když jsem ji zakopala, tak když jsem nebyla v dosahu, opět ji vykopala. Včera mi vykopala krásný rybíz a ještě mi krade boty a věci a chodí si je schovávat pod velký strom na zahradě. Nejraději krade boty návštěvám.

* S berlema teď po operaci kolene brnkám úplně o vše a všichni mi najednou musí chodit u nohy. I ten pošahaný kocour. I Brita, která se berlí bojí. Nepotřebuju cvičák. Stačí vzít berle a poslouchají.  Když oni všichni vycítili, že je něco špatně a mají potřebu se tulit. Ale když na mě lehne 60 kg rezatýho a pak k tomu kocour, je to už moc.

* Dneska do mé sbírky válečných zranění přibyly tři obzvlášť povedené: perforované levé ucho  (moje - skrz naskrz), horní ret a kus brady - šlic od drápaté packy (dost rychle jsem neuhnula) a prokousnutý palec na pravé noze - to když jsem si utírala tu krev z ucha....... tak tak jsem se odbelhala odpočinout si do zaměstnání...... a to všechno stačila jen během polední pauzy......

BEAUTY:

Akční Bea už jako štěňátko neúnavně nabízela spoustu materiálu, ale to zas nebyl čas dělat si poznámky. Na to došlo až později, kdy ubrala na frekvenci. Nějaké paběrky přidávám, ale zásadní škodliviny, které kdy vymyslela, jsou součástí rubriky Beauty Red – Střípky ( https://se3.estranky.cz/clanky/beauty--red/ )

* Po příchodu z práce se mi dostalo přivítání stylem: „Hned s ní jdi na procházku a utahej ji. Chodí za mnou potichu po zahradě a každou bramboru, kterou zasadím, okamžitě vyndá a rozcupuje. Taky mi roztrhla tu moji nejmilejší bundičku. Teď mne týrá. Je to domácí násilí. Ta vozrzlina mě kousla do nosu. Předtím sežrala ředkvičku. Navíc ze mne udělala blba. Když jsem vykřikl, že ji zatluču a uhluším místo utluču a zahluším, tak se potutelně usmívala. Já jí dám do útulku.

* I když je kvůli likvidaci brambor na seznamu nežádoucích, dostala k našim nahoru a kousla mámu do ruky. Ona tvrdí, že zákeřně, já myslím, že klasicky.

* Maličká proklouzla do skleníku, kde provedla důkladnou revizi okurek hadovek. Jsou polámané. Neustále stupňuje aktivitu. Nepozorovaně vytáhla z bytu polštář a rozcupovala ho. Vypadalo to, že na zahradě nasněžilo. S informací přišli sousedi, kteří se tím ohromně bavili.

* Bea zdědila po Barušce obrovskou sbírku všech nejrůznějších hraček. Plyšáků i gumáků. K jejím nejoblíbenějším patřil zpívající oslík. Uměla si ho stiskem zubů zapnout a tancovala do rytmu i s nebožátkem v tlamě. Další oblíbenou hračkou, kterou nešlo přeslechnout, byl pískající gumový delfín. Hrála na něj jak na flétnu. Nejraději pozdě večer. Nehrozilo, že by si jejího koncertu nikdo nevšiml…

* Jen, co se rozkoukala na zahradě, usoudila, že se na ní nic pěstovat nebude. Se škodolibou radostí ničila veškerou úrodu na záhoncích i jakoukoliv okrasu zahrady. Především tulipány neměly šanci. Moc ráda jim trhala hlavičky. Když zlobila a přehnala to a dostala za likvidaci vynadáno, na omluvu utrhla nějaký jiný kvítek.

* Odpor k nošení aportu z vody řeší tak, že počká, až cachtomilka Connie doplave s klackem na břeh, ukradne jí ho a mně vzorně donese

* Nesnáší, když se jí někdo nevěnuje. Hlavně dopoledne chystá páníčkovi veselé úkoly, aby se zbytečně moc nevěnoval své práci u počítače. Třeba postupně vynese z bytu na zahradu všechny svršky i spodky i boty, které najde. Nebo se potichu připlíží do místnosti a páníčkovi za zády hlasitě štěkne. Ten samozřejmě z úleku tu a tam sáhne na klávesnici, na kterou by bez průběžného uložení materiálu vůbec neměl sahat… a když se podaří při tomhle zákeřném kousku něco důležitého vymazat, to si může být jistá, že se jí páníček věnovat začne!

2020: Distanční výuka z domova

* Hlásím, že je Bea největší grázlík ve třídě. Usnula při výuce. Při HOME vyučování totiž pravidelně asistuje. Buď do obrazovky na počítači chrápe jak starej ožrala nebo štěká na psa žáka, který se taky tu a tam v záběru mihne. Distanční výuka je u nás zábava.

Alexandra: To mohu potvrdit, Avri matematiku miluje od štěněte.

Martina: Já budu mít hodinu za chvíli, asi půjdu svázat Hopíka. Dnes štěstí v neštěstí - něco se pokazilo a já byla z on-line hodiny vyšachovaná. Děti se vzájemně slyšely, viděly, já je taky, ale mě neviděl ani neslyšel nikdo - a proč to štěstí? Umíš si představit, jak tu ten debil sedí vedle mě a líže si kule?? S tím, že mě nevidí, tak jsem ho při lizu nechala, ale zítra si to musím víc ohlídat.

8.3.2020

* Zavřít do klece a svázat nohy ... a na krátké vodítko ... naštěstí už pominul doporučený termín klidového režimu. Bea nutně musela na cestě z Merklína přes Oldříš v podhoří sledovat veverku a skákala přes pangejt sem-tam. Když ztratila z dohledu veverku, skákala zas přes pangejt sem-tam pro PETky. Voda je v těchto zákazových dnech jako magnet. Jsem fakt zvědavá, jestli se tak mohutně bude ráchat i ve vedru. To je takový naschválníček

17.3.2020

Martina: Všechny vás moc zdravím - právě probírám s pubescentem vysoký a nízký krevní tlak a při dřepech si měří tep. Hádejte, jak teď asi všechno v těle tepe mě … Dayronek raději odešel na chodbu o patro níž. A to mě ještě čekají slovní úlohy o tom, že vlaky vyjely z bodu A do bodu B ... ale nevim, nevim, jestli se nám vůbec dneska mašinky potkají.

* Právě jsem se orosila při té matematické větě - tyhle úlohy byla moje smrt. Vůbec jsem nechápala, a to se věkem nezměnilo, o co jde. Když jsem učitelce odpověděla, že se potkají, až se potkají, chytla jsem kouli. Když se mašinky nepotkají, nevadí. Stejně budou mít zpoždění, páč mašinfíra určitě musí kontrolovat, jestli mají cestující roušky.

Romana: Nezastavujeme, máme zpoždění....

Martina: Děkuji vám, dámy, za spolupráci, přepošlu vaše vyjádření Víťovo matikářce. Ale musím touto cestou poděkovat panu inženýrovi - prý mu to vypočítala v práci paní uklízečka a on byl tak laskav a řešení nám do naší polní ZŠ přeposlal.... děkujeme ti, Daníku! Jsi vzorný otec!!

Romana: Není nad dobrou spolupráci.... každej přidá kousek toho, co ví a je to! Ještěže existují uklízečky......

28.4.2020

* V tom nechutném vedru, s ohledem na potřeby rezavé šéfové, přicházela v úvahu túra jedině kolem vodního toku. Šlapali jsme kolem krásně meandrující řeky Velka Libava pod Kostelní Břízou k zaniklé obci Bystřina. U ní je evropsky významná lokalita Močál u Bystřiny. Močál … už jen z toho názvu jsem byla lehce nervózní.

Od kutání myší na louce měla čumák rozdrbaný do krve. Vyválela se na tlející kravské noze a ve chcíplotině kočky. A taky dostala zálusk na kachny proplouvající močálem. V poslední vteřině před skokem do smradlavé bažiny jsem zařvala NE! Lekla se a zůstala na břehu. Nevím, jak bychom ji z hlubokého bahna tahali ven. Hlavně, že se madam na čistém rybníku kačen bojí!

31.8.2020

* Poslední prázdninový den strávený na výletě kolem Medvědí hory pod Vítkovým vrchem jsem zhodnotila následovně:

ASI MĚ TEN REZAVEJ ŠÍLENEC DONUTÍ CHODIT JENOM PO KOLONÁDĚ NEBO PO SÍDLIŠTI!

Z cestiček, které jsme po lesích namátkově zkoušeli křížem krážem, se nevrátila sama, ale se smolou v kožichu… jak jsem doma při česání zjistila. Musela jsem použít mašinku. Všechny 4 nohy má přiholené. Náprsenku a mezi předníma nohama olepenou. Na to jsem nesáhla a budu doufat, že časem se to odrolí.

Irča: Máslo, sádlo, indulona nepomáhají? Jestli by nebylo dobrý je pouštět v igelitovém pytli.

3.9.2020

* U stromu v lese čůral asi desetiletý klučík. Bea vyhodnotila, že si s ní asi chce hrát a schovává se jí. S velkou radostí za ním vyrazila. Chudák se tak lekl, až se počůral.

Martina: Náš Míša při čůrání u stromu na hlavní třídě v Plzni zjistil, že se tím dá i "malovat", tak se podle toho i vlnil… a taky chtěl z legrace načůrat do myší díry a ejhle! - bylo to vosí hnízdo.

5.11.2020:  Bea žárlivec

* Od rána jsem měla štěstí, že v rádiu zazněly tři písničky Davida Deyla. U dvou vzdychala, u té třetí - nové - na mě házela vražedné pohledy s dotazem: Hele, on tu Deyl snad už s námi bude bydlet nebo co????

Romana: Taky si ho pustím, dobrá motivace .... tma, svit PC a stolní lampy … Glorie u nohou… kolem setři... a Deylík..... teď zpívá: povídej, jak vnímáš ticho......

* Vnímala bych ticho - kdyby žárlivec do zpěvu nebublal. Už zná jeho hlas a vždycky nespokojeně brumlá. Má v tlamě PETku a cvaká mi s ní u uší. Rychle hledám sluchátka, abych mohla vnímat to ticho .... a tak moji momentální situaci nejlépe hodnotí písnička CHYTÁM SE STÉBEL.

R: Je rozmachťaná - to není jako rozmazlená, ale to, že se jí věnuješ tolik … pořád tě má při ruce a asi i z tebe vymámí cokoliv … prostě si paničku omotala kolem drápku. Neboj - když jsem k tomu nedospěla s Rickem, s Glorií k tomu pomalu spěju. Už 14 dnů jí slibuji tvrdý výcvik ...a pak jsem ráda, když se všichni spolu projdeme.... Beunce dej taky sluchátka a budeš mít klid.

4.1.2021

* Jaké je nejkrásnější ranní zjištění? Tuhý bobík! Domácí léčba zabírá a Bee se výrazně přilepšilo. Z té radosti zlobila… V Horách (s velkým H) jsme byli docela překvapeni množstvím sněhu, na to, že je místo nedaleko Varů, docela fajn. Marod do sebe začal házet sníh hned, jak vystoupil z auta. Dostala na zadek. Byla dotčená. Tak si našla jinou zálibu - ve sněhu vyhrabávala koňské bobky a polykala je. Dostala zase na zadek. Za trest natrefila v lese na koně - to už zlobení úplně vzdala..... byla hodná jak andílek, poslušná, nezdrhla, vzorný psík. No jo, ale kdo si má na vandry s sebou půjčovat koně???

Irča: Asi bych si místo hledání koně brala proutek na prdel. Connie dnes v tý mlze měla děsnou potřebu zdrhat. Vůbec nevím proč. To se mi moc nelíbilo. Měla jsem obavy, aby se nevrátila s prasatama v závěsu.

22.2.2021:  Článek na téma: 10 nejhůře hlídajících plemen psů

Hodnocení setra:

„Úzké sepětí s člověkem dělá z mnoha plemen psů špatné hlídače. Tito psi se spíš než o váš majetek či pozemek dokážou spolehlivě postarat o vaše dítě. Zkrátka se narodili proto, aby svého člověka milovali a starali se díky silnému společenskému charakteru o to, abychom se necítili nikdy sami. Tito elegantní, ušlechtile stavění psi s vysoce vyvinutými loveckými vlohami se pro svůj elegantní zevnějšek poněkud vzdálili svému loveckému poslání a stali se spíše plemenem společenským. Irský setr rozhodně není žádný velký hlídač. Patří spíše než do ulic města na širé lány polí a luk, kde může skvěle vybít svou energii a temperament.“

* Já tam setra tipovala … ale Bea si hlídá jak svoji misku, tak auto. Včera, než nastoupila na louce do auta, stačila sejmout psa i s jeho paničkou, co kolem nás běželi. Nečekali jsme to ani my, ani oni… když jsem viděla, jak se šíleně oba lekli, asi dál žádný canicrossový trénink provozovat nezvládli.

Romana:  To by koukali, jak Ruby hlídá - třeba bábovku…

21.4.2021

* Díky náročnému terénu plnému skalnatých hvozdů kolem Komářího a Stříbrného potoka mezi Údolím u Lokte a Horním Slavkovem nás uvítala úžasná divočina, která je lidmi málo využitá. Rezek si odnesl zásadní zážitek - zjistil, že pískací hračky nejsou jen doma, ale i v přírodě. Lezla do tůňky a pošlapala hlavičky pářícím se žábám. Pískaly jako gumové hračky, ne jak žáby. Oba milenci přežili a snad se ve zdraví dočkají i potomků.

Irča: Kdyby žáby potkala Connie, dopadly by hůř. Ta by po nich hrabala, až by je uhrabala.

25.1.2021

* Rezavý spratek si vybral po delší době den D. Včera ještě vzala na milost, že se jde pěšky.... dneska ale už žádné pochopení neměla. Od baráku jsem ji vedla schválně jinudy - tak, abychom oklikou došly do lesa. Vůbec nebrala ohledy a tahala nejkratším směrem ke garáži. Když pochopila, že auto zase nevytáhneme, pekelně se naštvala. A zlobila. Malý výčet:

1) Nechtěla se ze sídliště vzdálit od holubů. Ti před ní sice ulítli, ale ona stála jak pařez - že na ně bude čekat.

2) Schválně se snažila baštit sníh, nejen se solí, ale i s kamennou drtí.

3) Poohlížela se po antistresovém klacíku, a tak z jedné zahrádky vytáhla dlouhou tlustou hadici na zalévání.

4) Malému psíkovi přivodila srdeční kolaps, když si na něm chladila žáhu. Paní říkala, že je nemocný na srdíčko a nesmí se rozrušovat …

5) Předstírala nebezpečí - kvůli divočákům - skákala mi do náručí a plakala.

6) Ze soli na chodnících (solí tady po tunách) má rozpraskané zadní tlapky - ty zvedala a nechtěla jít dál. Ale ze sněhu utíkala pryč, páč v něm se jí zas dělají kouličky a to ji štve.

...  kdyby ještě stihla nějaký bod 7), přehodím ji přes plot útulku a rychle uteču!

9.5.2021

* Pokud kormidelník čte v mapě, když chystá horský vandr, a utrousí větu "To bude do kopce", tak to opravdu do kopce je! Mé koleno zachránil Bey úhybný manévr - vypadala, že z vedra vypustí duši ještě v autě, takže jsme pozměnili směr trasy, aby se cestou mohla ráchat v Bystřici .... a šli "opačně" - ze Pstruží na Abertamy a Plešivec. Když jsme v konečné fázi scházeli krpál zpátky k výchozímu bodu (parkoviště u vleku), po každém metru jsem si říkala, jak jsem ráda, že jsme tohle nešli nahoru - protože i v těch 900m bylo nesnesitelné vedro!!!! Měla jsem nutkání vzít zrcadlovku, ale věděla jsem, že horský výšlap je dost náročný na to tahat na krku těžký foťák. Škoda.... byly by úlovky vzácného čápa černého, který nad námi kroužil. A taky vývrtky rezka, který si užíval nejen vody, ale i sněhu... a taky něčeho fujtajblového, co jsme dosud neodhalili. Procházeli jsme hřebenovkou pod Plešivcem a říkám: Ksakru, tady to páchne! Kdo ze zvířat může takhle smrdět? Krátce poté Bea letěla ze sjezdovky dolů... tipovali jsme, jestli tam chytla stopu veverky nebo hryzce (a nebo???). Protože takovou rychlost vyvíjí jen v případě velkého lákadla ...Asi má chudinka a hledá vhodné místo v horském potůčku, co tam protékal.... prdlajz .... hodila záda... a dlouho, velmi dlouho se válela ..... když se nabažila voňavky, letěla radostně nahlásit, co si naložila do kožichu. Ten puch neumím popsat - odporná chemikálie. Snad je to sajrajt na stromky proti okusování zvěře, snad to není jedovatý postřik proti kůrovci. Snad to není toxické. V každém případě si zařídila, že se domů jelo s otevřenými okénky. Sice prskám, ale zase furt lepší, než kdyby přišla obalená hov*em nebo rybí zdechlinou.

Irča: To je divný, že se jí ten smrad tak líbil, když je chemickej. Connie má dnes pochvalu - přes cestu nám přeběhla srna, asi 20 metrů od nás. Chtěla vypálit, ale na NESMÍŠ se uklidnila a nikam nešla. Krk a nos měla ale o půl metru delší.

10.5.2021

* Po probuzení jsem přemýšlela, co s tím včerejším smradem v Bey kožichu. Tak jsme vstaly dřív a dovedla jsem ji před školu. Vybrala si skupinku školáčků, sedla si před ně a všichni radostně hladili až do chvíle, než zazvonil zvonek. Trochu smradu si školáčci naštěstí odnesli s sebou, ale pořád to rezavé čuně smrdí. Nic jiného, než zvolit vandr podél vody - třeba se v Rolavě trochu odér smyje. Smrad trochu povolil, ale domů přijelo šíleně hladové monstrum, co se sápe po všem. I po šopáku!

Martina: Doufám, že se tím školáčkům nezkomplikovalo následné testování.

Irča: Ty jsi pěkně zákeřná - předávat smrad školákům. To mě pobavilo. My jsme dnes došly kousek nad studánku a Connie mě nepustila dál. Stoupala si přede mě, lepila se na mě a nechtěla pokračovat. Tak jsem se jí zeptala, co chce a ona šla zpátky. Divný.

Pepa:  Pche! Mě pozval v sobotu kamarád polesný do Rájce na guláš. Dal jsem Dustinovi reflexní vestičku a dojeli jsme. Na uvítanou mi kamarád oznámil, že v noci měl před hájenkou návštěvu - kňoury. Než mi to docvaklo, už jsem viděl moje čuně, jak se válí na zádech a reje čumákem blaženě v trávě. Houby v trávě! V kančích lejnech! Kompletně celej obalenej srač*ama! I vestička. Víš, jak smrdí kejda? Paní polesní mi nosila kýble s vodou a šamponem (5×), všechno marný. Smrděl neskutečně. Smrdí mi i auto, Doma jsem ho narval do vany, takže mi smrdí i koupelna a smrděl jsem i já, jak jsem ho drhnul. Samozřejmě se cpal ke mně na gauč, tak smrděl i ten. Dneska už je to lepší, ale možná jsem si už zvyknul. Zejtra jedu do Bažiny, snad to už do středy vyvane. Přijeď si čuchnout!

21.12.2022

* Každé ráno se mi Bea chlubí, jak krásně vyjedla prášky Zylkene proti strachu z petard  ... miska je opravdu prázdná ... tak dostane za odměnu piškot... a teď, když jí mažu na pelechu polštářky na packách, začaly zpod ortopedické matrace vypadávat poschovávané tabletky.

Irča: Jóóó a kdo jí to poradil, aby to schovala? To mě tedy pobavilo. Tohle není normální pes.

HÁŇA (Bunny Honey z Pláňavských pastvin)

Samozřejmě máme mezi našimi rezavými kamarády takové, kteří dovedou pěkné kousky. Výmysly malého talentovaného tornáda pravidelně popisovala Bětka:

* Můžu říct, že od doby, co máme Hanču, jsem se vnitřně uklidnila. Během pěti sekund se naučila povel Fuj!!!!!!! Místo!!!! A zůstaň nebo se nedožiješ puberty!!!!“ Na procházkách po lese nechám spoustu energie, kterou bych upouštěla jinde. Navíc ona je mrška obrovským magnetem na lidi. Díky tomu si člověk pokecá, zasměje se. Zrovna dneska jsem pobavila kancelář historkou:

Boty – ty, které nechci mít rozdrbané, jsem dala o poličku výš. Stejně mi ta potvůrka pár bot schovala do postele. Hned vedle dalšího sežraného chleba pro ryby. A taky objevila, jak vypadá vyskládaný toaletní papír u záchodu... Zjistila, co to je za fajn materiál a jednou rolí zasněžila obývák. Přišla jsem domů a úplně mě to odzbrojilo. Nepochybuji o tom, že dneska to doma zase roztočí. Dneska ráno se jí poměrně dost zamlouvala karimatka. Podle mě je otázkou času, kdy zjistí, že je schovaná za gaučem a bude nám sněžit žlutě. Trochu víc dokousala moje lodičky. Když jsem koukala na ty boty, tak jsem prohlásila, že by mi vůbec nevadilo, kdyby v rámci recyklace nějaké recyklovaně vykadila. Já už si je poslepuju.

* Prosím vás, nemáte někdo diazepam? Právě mi přišla zpráva: Až přijedeš domů, moc se neděs, Háňa podala chleba z parapetu i všem ostatním psům (ten smajlík na konci zprávy mě teda vůůůbec neuklidňuje). Jen doufám, že vzala obyčejný kmínový a že ji ostatní "odborníci na zdravou výživu" a nepřesvědčí o tom, že ten slunečnicový je lepší nápad. Jestli by nebylo lepší místo prášku sehnat nějakou prostornou klícku.

Za to, že jsme trapně spali, nám opět bouchnul polštář. Ještěže to Hanča přežila....

* Pro pobavení posílám koláž, kterou zmákla Hanča během dne. Zvláštní je, že když po příchodu otevřu dveře, dělá, jak je rozchrápaná. Pro vysvětlení: to hnědé je přehoz - původně naprosto neprofesionálně naaranžové, aby zakrylo celou postel. Dále: béžové klínové botky, modré lodičky a crocsy. A to ji pokaždé straším: Jestli ty napůl sežrané modré lodičky nezrecykluješ a nevykadíš víc cool model, tak máš průser! Marně. U polštáře uložený zbytek chleba (pro fandy: ano, ...slunečnicový), na zbytku postele ROVNOMĚRNÉ rozložené drobky.... Jo a z čisté setrvačnosti jsem z postele vyndala misku na vodu (na fotce chybí, přeci jen ta představa, že byli bez vodičky....). Není nad to si po příjezdu z práce dát pár kilometrů v lese a pak si hezky uvolnit stres úklidem (Zbyšek v lese vymetl hovno, takže...) O uvolnění stresu se dnes dalo mluvit až po zdravotní dvojce červeného před upadnutím do vodorovné polohy).

* V sobotu, respektive ze soboty na neděli mi sežrala nové boty. Naštěstí se to dá maskovat nohavicemi. Hančí má unikátní styl kick boxu - když chce hladit a ty jí hladit přestaneš, tak ti dá regulérního facana.

* Včera jsem se vrátila z práce a fotku knížky ti pošlu - to už je třetí kniha, kterou si nepřečtu. Prý je to moje chyba, že jsem knížku neuklidila. Tak jsem se poučila a včera sněžil polštář.... Jinak jsem vymyslela na základě praktických poznatků tzv. irskou trojku. Na rozdíl od té švédské ale místo jednoho člověka figuruje v posteli setr.

* Háňa posouvá svůj demoliční apetit stále dál. Večer jsem se pustila do skládání puzzle. Jenže chvíle toužebného očekávání a těšení se nad hotovým dílem dlouho nepřicházela. Háňa se mi to rozhodla zpestřit tím, že sežrala jeden dílek...

* Nechybělo moc a zničila mi další boty. A už mám jasný důkaz, že se mstí jen mně. Včera jsem si koupila nové lodičky na veletrh do Brna. Protože jiné jsem před Háňou schované v krabicích nemohla najít. Ráno se vzbudím, jdu do koupelny a než jsem vylezla, sebrala jednu botu a už jí žvejkala v posteli. Hned vedle byly dva páry bot mého drahého a těch se ani nedotkla. Ale lodičky za dvanáct stovek, to je evidentně jiné "žrádlo"! Naštěstí je nestihla rozebrat, takže ok...

* Hanička nás "nutí" být venku. A venku člověk přemýšlí o životě, o tom, co je důležité. A ono takhle ráno otevřít oko, pozdravit se se sluníčkem, dívat se na zvěř - a doufat, že ji ten rezavej rapl jen vystaví a nebude nahánět. To je paráda…

FALCO:

* Kdyby si tak lehl na gauč a chrápal, abych se v klidu mohla koukat po sto letech na telku. Před chvílí mě mlátil jeho smradlavým ručníkem po obličeji, teď mi zas u uší píská balonkem. Ten balon je za trest. Koupila jsem ho i Bambulce, aby ses nenudila.

* Ráno prudil v sedm, tak jsem ho zavřela do chodby. Neměl tam ale připravený pelech, tak se pomstil. Ukousnul špičku boty, rozkousal krabice s mlíkem. To z části vypil, z části vylil po bytě.

* Dovolila jsem si zavřít mu dveře před čenichem. Tak se naštval a sežral sýr, co jsem zapomněla v kuchyni. Našla jsem ho uraženého v pelechu. Leží, nekomunikuje a dělá mrtvého. Ani okem po mně nehodil. Stačilo mu 5 minut a tvrdý, údajně neprokousnutelný tenisák je pryč.

* U nás zase svištěla plastová lžíce na boty! Ten zmetek znuděnej rozryl celou zahradu. Tolik děr nikdy ještě neudělal. Dnes je zase pánem domu, jen doufám, že nepřesází záhonky. To by jel k vám. S batůžkem. Navždy.

* Falin byl na horách. Zapadl do hlubokého sněhu, když běžel za srnou. Ta mu za kopečkem sice zmizela, ale on se rozhodl, že v té závěji počká, až závěje sněhu roztají. Musela jsem pro něho v tom vysokém sněhu dojít a prošlapat mu cestičku. Na zastávce stál pán, v ruce rohlík a na platíčku salám. Nabídl Falcovi kolečko salámu. Falin vyplázl jazyk typu chameleona a pánovi po jeho zásahu zbyl jen prázdný tácek. Sbalil rohlík, a že prý se tedy nasvačí až doma. Falin si krátil dlouhou chvíli tím, že lákal kolemjdoucí. Čekal, až se někdo přiblíží a hups na něho. Na horách nejspíš přibydou nové značky „zákaz psů“, a vyobrazený tam asi bude setr.

* Aby na zahradě nedělal krátery, které vypadají jako kvalitní základ metra s několika stanicemi, dostal celou nohu hovězího. Hned se na ní oválel, a dal se do díla. Ale jak jsem se přiblížila k autu, že pojedu do práce, prokoukl podraz. Sebral nohu a i s ní si sedl před auto. Protože bez něho se prostě neodjede!

* Nadšeně se rachtal v koňské močůvce a na mé volání ani pískání v tom randálu nereagoval. Podotýkám, že byl čerstvě vykoupaný a nastříkaný leskem na koně.

* Jen jsem si odskočila od žehlení na záchod – a ten prevít si natahal všechno vyžehlené prádlo do pelechu!

KŠANDA (Flannerry Rick) a FINITKA (Flinn Aine Finis):

U těchto dvou povedených andílků je problém jejich akčnost vůbec zaznamenat. Než by se zaznamenala jedna pohroma, už vyvádějí druhou. Tahle mimina, ze kterých jednou vyrostou pracovní šampioni, by si zasloužila vlastní sekretářku. Ta by ovšem musela perfektně ovládat těsnopis. Vyrůstají s dalšími členy rodiny Mahagony Paw, a tak na co nepřijdou sami (toho moc není), ukáží jim hodní příbuzní. Když mi Romana psala, že nás zdraví z domečku momentálně 10 kousků, napadlo mě v tom podzimní počasí, že to sice vypadá jako ráj, ale to mytí po venčení ….

* No myly jsme je se Šárkou jen jednou a to půlku, takže domeček je takový hliněný, jak mu říkám....

jinak mě to s tou bandou baví, ale časově je to náročný - ten má meducínku na kloubíky, ten zase kapky do očí, tahle stržený drápek, Falco je furt hladový, atd atd. O venčení nemluvě, kor když ti do toho 2 feny postupně hárají. Kšanda - Budoucí ředitel zeměkoule, jak mu říkáš - tak mi přijde ze všech 5 psů, co tu jsou permanentně, ten nejzkušenější....v 6ti měsících podotýkám..... Takže holky Airin a Melody bydlí v ložnici (kam já teda setry neberu) - alespoň jednu místnost máme čistou, tak s nimi ted spím v obýváku, vlastně od té doby, co se Kšanda narodil… Airien už nehárá, přišla z ložnice, Kšanda ji zkušeně očuchal, zjistil, že ta nehárá a už mazal do ložnice za druhou. Zkušeně hrabal po klice - tohle odkoukal od mnohem zkušenější Finitky. Takže u nás doma máme koštata pod klikama. Před nima vysavače a tak, co se doma našlo, ale brzy i tato překážka nebyla pro prcky překážkou. To bys nevěřila, co už jsme vymyslely barikád.....i popelnici před brankou. To vždy slyšíme rachot popelnice a říkáme....áááá někdo jde domů...

Došlo i k obnovení funkčnosti zámků a klíčů uvnitř domu. A jsme z toho už tak zmatené, protože to vypadá jak v tom filmu - otevřeš dveře a vypadne mrtvola - tak tady otevřeš dveře a vejde setr... a dnes jsme se ocitly ve vlastní pasti, když jsem zamkla vchodové dveře zvenku, bo jsem pracovala na zahradě a nepotřebovala jsem štěněcí pomoc. Pak máme zamčené holky v ložnici, mou kolegyni mám zamčenou v pracovně s Elphinem, který pomalu papá, tak aby mu to malý krakeni nesežrali - protože fakt do 3 minut zvotvírají celý barák a zjistí, co je kde k snědku nebo ke zničení.... no chtěly jsme jít na oběd a zjistili jsme, že jsme pozamykány v předsíni ze všech stran i zvenku... Musela jsem překonat zase všechny místnosti pracně rozdělených setrů, kteří se drali ven, obejít barák, otevřít zvenku a zase z druhé strany vše postupně pozamykat... A takhle tady žijem.......

11.1.2019

Veselá konverzace vznikla na facebooku díky Finitce, která pobavila mnohé nezúčastněné. Inu, není nad potěšení z cizího neštěstí. Když se ve skupině Irský setr vyloupla nad fotkou rezavého odrostlého štěňátka s andělskýma očima poznámka paničky Šárky (její slova jsou dále pod značkou *), bylo jasné, že bude legrace. A že se někteří majitelé irských dárečků přidají se svými zážitky, také:

* Tenhle anděl mě právě zavřel na balkoně! Půl hodiny jsem se z něj dostávala a to ji taky zachránilo. Ta dostala jmen, než jsem se dostala dovnitř! Nechala mě mrznout a v klidu snědla cukroví a kočkám granule. A pak si šla lehnout.

- To nemohla být ona, takové nevinné oči.

* Byla to zcela jistě ona. Viděla jsem ji, ale nic jsem nestihla udělat. 

Než k fotce Šárka napsala pointu, přišel první dotaz:

- Proboha co jste jí provedla ???!! Zlatíčko nešťastný!

* Zlatíčko a nešťastný… asi přemýšlí, jak to, že jsem se z toho balkónu dostala.

- Dělala jste akrobatku přes sousední balkon? To jsem totiž musela jednou dělat já.... taky dobrý. Nebo dokonce rozbít sklo a vylekat to ubohé štěně...

* Přes ventilačku jsem otevřela druhý okno a tím jsem přišla domů. A to nebohé štěně se rozvalovalo na gauči s výrazem: dost, že jdeš, koukej hladit!

Chovatelka Romana: Přišla mi od Šárky SMS: Romano!!!! Co je to za vrh!!!!! A jiné zdvořilostní fráze..... To jsem to schytala.

- To znám, naštěstí u nás zavřela řemeslníky na terase!!! Prý nemají co vykuřovat, ale pracovat!!! Ještě, že měli telefon.

* Já sice telefon měla taky, ale všichni moc daleko a než by přijeli, tak bych zmrzla… no už budu opatrnější. 

- Taky nám to Megy kdysi udělala, balkonové dveře zavřela, když jsme v létě všichni seděli venku i s návštěvou, přední vchodové dveře zamčené, klíč v zámku. Už to vypadalo, že budeme muset rozbít jedno z oken, naštěstí kliku nespustila až dolů, takže když jsem zkusila dveřmi zalomcovat, klika vyskočila zpátky. Od té doby máme kliku s dětskou pojistkou.

- Mně se tohle stalo před Vánoci. Manžel na noční, říkám si - udělám si klidný večer. Takže do vany, na sebe noční košilku. Venku mráz, tak beru do chodby našeho pastevce - chudáček,ať mu není zima. Říkám si, ještě si jdu ven zakouřit. Tak vezmu jen slaboučký župan, tu chvilku to vydržím. V košilce, bez spoďárů jdu ven. Najednou slyším zevnitř cvak. Pes skočil na kliku zevnitř a podařilo se mu zamknout. Nikomu nepřeju. Venku minus 2, pes doma v teple u kachlových kamen, já venku na mraze. Nikde nikdo. Bouchala jsem skoro nahá na souseda, bohužel ten neslyší. Kdyby aspoň stál za to. Ale ono je mu 73 a je hluchý jak pařez. Zkrátím to - po hodině se mi podařilo souseda probrat, vylomil okýnko ve vchodových dveřích. No a já to odstonala.

- To není možný, tento andílek to určitě nebyl. Asi průvan za to může.

* Jo a kliku otočil uragán

- Teda vy v tý Praze máte počasí, že by ani psa nevyhnal.

* Si piš né, jen že celej den raději už chodím na balkon s pelechem a dávám ho do dveří, abych mohla v klidu věšet prádlo. A pro jistotu jsem domácí oblečení vytunila o spodky a mikinu. Kačka zakázala zavírat ventilačku (pro jistotu) a dožadovala se branného výcviku, jak otevřít okno přes ventilačku. Další akce už nejsou v mých silách.

- My jsme odemkli hlavní dveře, vytáhli klíče, položili na polici a šli k autu pro věci. Mezitím se přiřítili Popelka s Buffem a prásk do dveří a zůstali v baráku a my dva venku. Volali jsme na městskou a ti nám poradili hasiče. Přijeli do deseti minut. 3 auta. Jedno auto měšťáků a ještě k tomu blikali všichni majáky, protože přítel do telefonu řekl, že si jako já - invalidní důchodce - potřebují dát infuzi. Vyběhlo jich asi 10 z těch aut. Každý jeden kufr v ruce. Pozdravili nás a ptali se mne, jestli jsem v pořádku. Něco vytáhli, něčím přejeli dveře a pak tam něco strčili. Dveře do 5 sekund otevřený. Psiska na ně radostně skákali, tak si s námi všichni zakouřili, prohráli se psy a odjeli. Napsala jsem jim písemný poděkování a oni mi i odepsali. Super zážitek zadarmo. Druhý den jsem se šla se psy projít a z každého baráku někdo vylezl a prej co vám hořelo? A já, že u nás nehořelo, tak byli všichni v pasti, kde tedy hořelo.

- Ajaxek mi 3 x oháňkou zabouchl dveře pražského bytu. Zrovna když jsem byla na chodbě, jako na potvoru vždycky jsem jen vyskotačila na chodbu vytřít, vyklepat rohožku v takovém lehkem nočním úboru, jednou i bosky, samozřejmě bez mobilu. Takže ťukat takhle vymóděná pozdě večer na sousedy, žebrat o mobil a zavolání na pohotovost zamečníka... bratru vždy 1500,- a více, zámečník se celou dobu ujištuje, že mu zaplatím opravdu penězi, až otevře. A to, co mi provedl před týdnem, ještě ani nemohu s humorným odstupem napsat, potřebuji ještě stále vydejchat.... ale zas jsem se seznámila s prima lidma ..

 - Já se těm příběhům chechtám už pěknou chvíli... a ještě navrch k těm legráckám tolik nových známostí - policie, hasiči, neslyšící sousedi..

- Taky se řehtám... člověk je v pondělí rád, že reaguje aspoň na světlo a na tmu, a ejhle - jak se z toho vyklubal den plný zážitků

Poděkovala jsem Šárce za změnu večerního programu (protože pročítat tyhle příběhy je rozhodně milejší, než třeba žehlit): Jedno malé štěňátko a jak nám rozveselilo den. Žádnou událost nezapomeň a za tepla nabonzuj To je nutno zaznamenat i pro další generace.

* Nevím, jestli se najde potom dost odvážlivců na pořízení setříka.

Tím se právě vyselektují ti správní budoucí majitelé, tak nějak trochu "střihnutí", co patří jen k setrům. Souhlasíte taky?

14.1.2019

Zrovna si čtu na fb, jak Finitka navštívila paní chovatelku... a jak trošku poklidila v domě i na zahradě... ale ten její nevinný kukuč – ten je odzbrojující!.

Šárka: Tuhle část zahrady jsme zachránili před jejíma terénníma upravama venku. Ale podzimní práce taky neošidila. Zastřihla vše, co bylo tak 5cm nad zemí.

Všimnu si jedné drobnosti na foce a ptám se: Ty Kozly, co chybějí v přepravce, vypili? Vzhledem k tomu, že jde o alkoholické geny Mahagony Paw, tak se raděj ptám.. Jak je znám, tak prázdné flašky vrátili a koupili si za to buřta.

Š: Ty asi někam Finitka zasadila. Uvidíme na jaře.

Jůůů, vyrostou pivoňky, přijedeme sklízet!

Š: Natrhám Ti puget.

Romča: Jojo, Finitka poklidila. Teď ji hlídám. Kšanda už je zvyklý, že musí opadat bahno na chodbě, tak hajá, ale Finitka ne...pouštím si muziku a v mezipauze slyším jakéhosi červotoče, tak se zaposlouchám lépe....a slyším, jak Finitka ohlodává dřevěné zábradlí v chodbě...vlítnu tam, nadávám a vyhrožuju... a ona na mě upřeně kouká s tím jejím výrazem... zatahám ji za ucho... stejný výraz, vemu kožený řemínek a vyhrožuju s ním... upřeně miloučce kouká... tak jsem ji trochu přetáhla.... výraz naprosto stejný, soustředěný, jak jinak, než milý...nakonec si zadumaně sedla a koukala na mne...takže já byla vlastně za toho blázna, co se rozčiluje pro blbosti.... ale už neohlodává...... Kšanda z pelíšku pozoruje cvrkot s výrazem: Ajaj pozor, bude zle.....On už totiž ví, že může být zle … jsem se jednou opravdu rozčilila...

Martina: Tak tohle všechno musí jít do tisku, do zlaté truhly a zazdít do Karlova mostu pro budoucí generace!! Ovšem jen těžko uvěří, kdo nezažil.

15.1.2019

Zdánlivě obyčejné hlášení: Z večerní procházky jsme přišli v plném počtu. V případě setrů zas tak obyčejné vždycky není. Obzvlášť pokud přišla venčící grupa Mahagony Paw včetně expertů Finitky a Kšandy za tmy. Byla by věčná škoda, kdyby miminka cestou domů něco malého ještě neprovedla. Pípla mi SMS: Nějaký pán mě poslal do p*dele, že ho štěňata poskákala. Kvůli jorkšírovi, kterého vzal do náruče. Požádala jsem ho o trochu slušnosti, tak mi řekl, že bych ještě mohla dostat facku. A jako na potvoru Finitka s Kšandou skočili ještě na jeho paní. Paní měla samozřejmě bíločerný kabátek… Teď už ozdobený hnědýma tlapkama. Mahagony Paw tlapkama. Štěňata byla někde v dáli v poli, pak jelo auto, tak oba přiběhli. Pochytala jsem je raději a tihle jorkšíráci nás došli. Kdyby pokračovali dál a neremcali, tak by si jich psi vůbec nevšímali. Člověk se bojí úchyláka v tý tmě, a místo něj zas tohle…

R: Pro střípky nemusíme chodit jen ke štěňatům. Jednoho krásného slunečného dne, leč 27.2., jsem se koupala v rybníku. Protože Atyla skočil z lávky do náhonu a nemohl se odtud dostat. Tak jsem svlékla boty, kalhoty, svršky, a šla zachraňovat 40kg pesana. Stěny náhonu byly vyšší, než já. Naštěstí šel kolem starší pán se psem a pomohl nám. Udělali jsme kladku z řemene Páťovi pod břichem – hlavně pozor na pipánka, jeho chloubu! Jelikož neměl obojek, tak Šárka sundala Airience z krku její obojek. Šárka s pánem společně tahali Atylu nahoru a já ho zvedala. Atyla zachráněn! A co já? Nikdo si mne nevšímal. Najednou jsem cítila, že mi mrznou nohy. Tak volám: Chci taky ven! Byla jsem ve vodě do půl zadku. No nakonec se slitovali a vytáhli i mě na břeh. Báječný pocit, když jsem zase natáhla na zabahněné nohy teplé fusekle…

2.4.2019

Na facebooku se objevilo S.O.S.: „Ztratily se dvě zrzky, slyší na jméno Ruby a Melody. Mějte oči na šťopkách.“

Roman od Bacínka si přisadil:Tisková oprava, neslyší na ta jména a už jsou doma, ale zbytek sedí...

Šárka: Kšanda jim otevřel branku, ale sám s důchodcema zůstal doma. Holky vyrazily. Krušná chvilka byla, když se vracely přes silnici a Romana je viděla z auta... Ale mají holky pochvalu, prý přecházely předpisově....

Červenec 2020

Video sourozeneckých rvaček vrhu G ve smečce Mahagony Paw pobavilo.

R: Jsou naštvaní sami na sebe. Protože to, co dělají nám, to krutý kousání, zkusili na sebe a zjistili, že to bolí. Od té doby už se koušou jen přes peřinu nebo na sebe jenom cení zoubky. Dnes dostala Glorie vodním dělem, když jsem oplachovala dlaždice. Pořádně si chuděra propláchla mandle, jak chňapala po vodě.

Když jsem viděla fotku Glorie s rozervaným pelechem vkusně přetaženým přes hlavu, pomyslela jsem si: Tohle „G-čko“ nevypadá na práci. Ta bude brázdit módní mola.

A: Když Avri nemá koho krotit, vyzývá ke hře mě. Ušla dnes 4km, pak zmydlila Bena, doma si vleže hrála s plyšákem. Teprve teď na chvíli lehla. Takže jsme s manželem úplně potichu a mluvíme znakovou řečí, aby se neprobudila.

R: Kšanda dnes depiloval kočku Gulču! Co se narodila štěňata, tak na ni útočí. Včera neprostrčila včas svou prdelku skrz plot. Jak na mě překvapeně koukal, že se rozčiluju! Chomáč chlupů v tlamě... to zaujalo Glorii a pohotově mu to sebrala a snědla. Jak já mu vynadala! A Gulča si spokojeně brousila drápky vedle na zahradě – no stress..... Posílám na ukázku fotku Gulči v letním sestřihu. Mladý pán je kadeřník. Střihotlamý Kšanda. Jsem zvědavá, jak se frajer bude tvářit na aport. Včera před ním zdrhl pod lehátko na zahradě.

Je to frajer. Usoudil, že mu stačí dělat skvělé děti a depilovat.

GLORIE AJŤÁK

4.9.20

R: Glorie mi smazala svýma hyperaktivníma tlapama nejkrásnější video vlečky Kšandy se zajícem z mobilu, když jsem si ho prohlížela na PC. Asi byla v minulém životě úřednice u PC, protože mi furt něco píše na PC, otevírá a zavírá okna....během 5 vteřin mám rozhozené vše na PC.... Nedá se s ní pracovat......

Verčo, tak Glorie našla na plotě tvé bažanty. Jednoho urvala a druhý spadl sousedům na zahrádku. Tak jsem nakonec lovila přes plot s čelovkou na hlavě motykou bažanta ze sousedovic načančané zahrady. Se z ní picnu....

Alexandra: Jsou to hrozný čísla, Avri ukradla atletům na louce kuželky, ale nakonec je vrátila...všichni si s ní krásně zaběhali. Ačkoliv ji podceňovali, poslala jim 3kilový medicinbal dolů že stráně.

29. 9.2020

R: Včera zase jedním klikem nahodila správce úloh. Ale už nenechávám nic náhodě a reaguji rychle. Tlapky má totiž dlouhé a hbité.

Ohrazuji se, že nemůžu se zánětem šlach pořádně psát pro naši on-line knihu.

R: Piš nohama....... já mám na psaní Glorii. Zdokonalila se tak, že nám zapíná i skartovačku...... musela být v minulým životě kancelářská myš... a dost rychlá asi, to je fakt mazec.....

21.11.2020

SETR ZAHRADNÍKEM

Majitel mlaďasky Belly: Tady byly 3 maliny, které jsme na jaře zasadili... Vzala je pěkně postupně... zleva doprava.... a zbyl jen 2metrový příkop.

R: No pěkný... Už to začíná..... období reklamací štěňat. Nevíte, kde bych mohla reklamovat Glorii? Na zazimované zahradě nenašla žádný vhodný klacík na hraní, tak kompletně vytahala keře na zahradě.... těch borůvek je škoda...pak trvá 3 roky, než plodí, myslím....

Šárka: Jsem ráda, že Finitka má kvalitní nástupce.

R: Finitku vlastně nepřežilo nic.... proto jsem doufala v Glorii, protože nic zatím na zahradě nezničila.... během roku v té buši asi nepoznala, co by se dalo zničit.... a teď je vymetýno a koukaj jen kytičky a keře.

Já: Nic proti, ale tohle rozesměje. Kor, když se to týká jiných z rodiny.

R: Nojó no..... zlatý pivaři.

leden 2021:

PARFÉM

R: Na Posázavské stezce rozhodil Glorii vyřezávaný vodník. Nechtěla se přiblížit a naježená vypadala jak bizon.

No vida, tak přece existuje někdo, kdo dokázal Glorii rozhodit. Vodník by tam měl mít památeční cedulku.

Pak přišla fotka setrů na poli ve slunci... Hotová romantika... a k tomu popisek Romany: A tady se kolemjdoucími toliko obdivovaní nádherní setříci vyváleli v kravinci. Takže jsou teď na samotce v kotci.

Alexandra: Tady zase nemá někdo pochopení pro skutečné kvalitní parfém.

R: To teda ne, kor když pak hodinu jedem aute.

Verča: Buď ráda, že autem a ne vlakem.

R: To jsem jela vlakem kdysi se Sony. A jak byla prděnka, tak celou cestu prděla a šlo to do klimatizace...

A: Aspoň z toho všichni něco měli.

R: Hlavně kolega, který měl kocovinu... tak měl co dělat se žaludkem..

A: Sony to pojala jako boj s alkoholismem.

Hopík:

Setr to sice není, ale v záškodnických nápadech setry umí trumfnout. Hopík bylo odložené vystrašené koťátko, které si z útulku adoptovali páníčkové Dayrona. Jenže u Hopíka platí pravidlo: Kam čert nemůže, nastrčí bábu... a nebo kočku  Od chvíle, kdy se zabydlel, a to rychlostí blesku, je v jedné rodině „živo“.

* Tak už nám doma hopsá Hopík V momentálně rozestěhovaném bytě tu má po třech měsících života v kleci v útulku docela dost dobrodružství.... a my s ním. Daník měl strach, že až ho přivezem, bude se chudinka někde krčit v koutě... chachacha. Ještě včera na mrňouse Dájinka zavrčel, když mu lezl do misky. Dneska už ho nechá i ve svý misce rajtovat a vylizovat zbytečky na stěnách. Jen je to paňár nevděčnej - na mazlení si zatím vybral Víťu a Daníka, tak na mě asi zbude kočičí záchod

* Ráno z bytu proklouzli ven oba kocouři, ale malej Hopík se asi lekl běžícího Dáji a zřejmě spadl ze schodů. Našla jsem ho zkroucenýho v 1. patře u sousedů na rohožce v hrozný poloze, byl pokakanej, pak to šlo i s krví....hrůza. Naštěstí hned vedle otvírali na veterině - do čtyř odpoledne byl na kapačkách, na kyslíku, podle sona naštěstí žádný vnitřní zranění a ani zlomenina. Včera byl fakt dost špatnej. Ale ráno i s kanylou v pacičce už mydlil Chucka a hopkal obvaz neobvaz. Tak nás ta sobotní ranní sranda vyšla celkem na čtyři tisíce, a to se teď před Vánocema docela hodí. Ale co, hlavně že je paňár v pořádku.

* Užívám si ranní spánek, i nějaký hezký sen se mi zdál. Mám prázdniny, nemusím tak brzy vstávat. Spokojeně si pochrupávám - ten IDIOT vyskočil na věšák s oblečením vedle mojí postele a samozřejmě se džíny sesunuly k zemi a letící Hopík se snažil zmírnit pád zaseknutím drápků do MÉHO ucha - tak jsem kvůli "chudáčkovi" z útulku prolila i krev. Hlavně, že magistrát poslal darovací smlouvu, ale zmínka o odstoupení NIKDE!! Ráno chodím do parku venčit s právníkem, asi ho oslovím!!

* Asi pořídím domů kameru, především do ložnice. Náš magor se kolem páté ráno budí a vyráží PRUDIT: Daníka očuchává studeným čumákem, provokuje. Útočí a vybízí k boji Mikeše nebo Chucka, kteří mi spí na polštáři za hlavou a co z toho mám já?? Dóóóst blbej budíček a vytrhaný vlasy. Začnou se honit. Přebíhají po mně, protože zrovna ležím v honící dráze. Koho zajímá, že bych mohla ještě půlhodinky spát??

* Před chvílí jsem uklízela převrácenou krabici se vstupenkama z koncertů….. Jestli to stihnu, nafotím ti ho, jak balancuje na kraji sušáku na prádlo u zrcadla a pacičkou škádlí to "roztomilé koťátko" na druhé straně. Myslíš, že ho zajímá, že padající sušák může rozbít památeční zrcadlo po dědovi z Velhartic a že ze sušáku padají věci??

* Po vycházce si barbarsky ohřeju nedopitý kafe v mikrovlnce a ono pořád vydává nějaký divný zvuky - a když se propíjím ke dnu, tak zjišťuju, že ten hyperaktivní mourovatej zmetek mi do kafe hodil rolničku.... Jóóóóó, a kde jsou taky ty časy, kdy jsme měli volný gauč a Dayronek svůj pelíšek

* Nadávám na pacholka a slyším, že je to chudáček, co se zatím u nás rozkoukává (UŽ PŘES ROK!!), že je to ještě koťátko, že je zvídavý.....ani nevíš, jak je to roztomilý, když spíš a to "roztomilý" na tebe skočí z výšky, odrazí se od obličeje, za hlavou ti rube chudinku Mikeše, rve ti vlasy a čekáš, kdy to schytáš taky. Tak si narychlo kreješ aspoň oči. Snažíš se zametat a to hovado ti osedlá koště a chce se vozit. Nameteš si hromádku a to hovado se v tý hromádce rozvalí a začne se protahovat VŠEMI SMĚRY. Vyčistíš kočičí záchod a ten hajzl čeká, a hned jak to doděláš, se mu najednou hrozně chce. A hádej, kdo mi rozbil můj speciální talířek na čajový pytlíky?? Už se jen 3x vyspinkám budu moct ujet do azylu k mamince…

* Z Víťova pokojíčku se ozývá: "Jauuuuuu, seš fakt dement, Hope!" "Jauuuuuuu, pusť se!!" Jak se ti hoši pěkně a tiše baví (podle Daníka prý hláška z Rychlých šípů). Vzhledem k drápancům doufám, že Vítek ve škole necvičí v kraťasech… nebo mám na krku sociálku.

* Hopík se proplazil kolem mýho počítače k Daníkovi na stůl a ukradl plastový pytlík s extra pálivými chilli papričkami. Zatím se chová drze, zřejmě ho ještě nenačal…. Teď si drze pohrává s kabely… a vida našel už podruhé ztracenou čtečku karet.

* Ten blbec mi rozcupoval pytlík s čajem u nočního stolku, ukousal zas další hadr na nádobí a pak se vrhnul ochutnávat Daníkovy prášky na tlak... nechcete koťátko?  ZDARMA!!