Se3 ... čili SETŘI

V tomto tématu samozřejmě nejde vynechat Beu, největšího nenažrance v irském světě, kterého znám. Setkávám se spíše s případy, kdy si majitelé zoufají, že jim pes nechce žrát - odmítá granule, odmítá maso, odmítá vývařovnu lepší než v Alcronu. Bláznivým případem je naše kamarádka Connie, která mívá čas od času období, kdy dobrovolně několik dní (!) nežere. Nebo jen minimálně, trošku si ďobne a šlus. Na tu aktivitu, kterou vyvíjí, je to nepochopitelné.

No nic, to byla malá odbočka. Zpátky ke špekounovi. Od malička měla slabost pro jídlo. Sotva se kolíbala, ale uměla se ponořit do své misky s jogurtem tak, že byla zmalovaná jak velikonoční vajíčko. Šmakovalo jí a stále šmakuje úplně všechno. Nejen psí. Pár let zkoušíme a pátráme, co by se dalo vymyslet účinného. Speciální dietní granule po zralé úvaze nemají význam, protože není v našich silách zajistit, aby kromě nich během dne neslupla nějakou, byť malinkou, laskominu. Zkusili jsme dietní maso, což okamžitě kvitovala s nadšením. Jenže výpočet dávky byl tak malý, že dvakrát polkla a bylo po porci. Shánět nízkokalorického králíčka, krůtičku, bílou rybičku, to taky není legrace. Ani spousty „zaplácávacích“ příloh - brambory, rýže, jáhly, psyllium v sypané podobě, zelenina, ovoce – nic z toho ji nepřesvědčilo, že má dost. Kapacita Bey žaludku připomíná černou díru. Co se do ní hodí, nenávratně mizí. Takže chtít zůstat na masové dietní stravě (barf nebo vařené) by nejspíš vyžadovalo pronájem bytu, který by musel být celý zastavěný mrazáky. Na maso jsme nezanevřeli, ale vrátili jsme se k bezobilným granulím. Od Markus Mühle jsme přesedlali na Yoggies, ale všechno mělo pořád větší procento tuku, než by se hodilo. Skončili jsme tedy u Best Breeder Light s tukem 8%. Pohybu má Bea dost, tak nezbylo nic jiného, než ubírat denní dávku na méně než doporučené minimum a nastavovat sušenými plícemi, které si zaslouží formou her a hlavolamů.

* Následky lednové týdenní (!) rýžové zdravotní diety kvůli zánětu střev a žaludku byly patrné mnoho dalších dní poté. Byla schopna polknout kromě kamení snad úplně všechno.

Dopolední stížnost zoufalého páníčka: Ona by spolykala všechno, co vidí. Já snad budu muset olejem namazat i pumpičku na kolo, aby ji nesežrala.

Reaguji: Nééé, olejem ne, ten jí taky chutná.

* Někdo se nervuje tím, že jeho setr nechce žrát. My se těžce nervujeme tím, že náš setr žrát chce. Neustále. Jen co vyprázdní misku, začíná prudící kolotoč - dej sem druhou večeři, třetí, čtvrtou….. Nedáš? Tak chci hrát hlavolamy, prosím. Odměnu za jeden hlavovam, druhý, třetí, čtvrtý….. Už ne hlavolamy? Tak chci večeři. Druhou, třetí, čtvrtou….. Nedáš? Tak já jdu vyštěkat vetřelce…. Jednoho, druhého, třetího, čtvrtého…. Chci za práci odměnu. Jednu, druhou, třetí, čtvrtou…… A vydrží s tím pekelně dlouho, než sebou uraženě plácne na zem a nepochopena raději tu křivdu zaspí. Když se probudí, zkouší kolotoč znovu, protože tvrdí, že se probudila do krásného, ale hladového nového dne.

* 5.2.21:

Kdybychom si poslechli předpověď, že má brzy přijít další sněžení, asi nejedeme dneska do sněhuPokračovali jsme v naší povodňové turistice a zajeli skouknout Rolavu do Nové Role. Nenapadlo nás, že tam je ještě tolik sněhu....

Já toho dobytka roztrhnu! A větší půlku věnuju komukoliv! Celý vandr sestával střídavě z pojídání sněhu a ho*en. Dělala to nenápadně, ztratí se za stromem a čmuchá...ale jak vidím ty její pohyby, jako by si pelikán nadhazoval do zobáku rybu, je mi jasné, o co jde. A tak vřískám a nadávám, hodně sprostě, to ona ví, že je průser, a rychle si nabere poslední várku a rychlostí blesku zdrhne daleko z dosahu. Nejspíš chce takhle důrazně říct, že je týraná hlady. To je pes s největší spotřebou enterosgelu na světě! Já blbec jí furt léčím střeva, vařím řepík, a ona?

Irča: A že mě Bea nedokáže překvapit . Má promyšlené všechno . My jsme šly jako obvykle směr studánka. Všude jsou nasypané kaštany , tak je pořád, s čím si hrát . Dnes jsem se ale pobavila . Potkaly jsme jednu asi staforďačku , mladou , veselou, a s ní bígl . Chtěli si hrát . Ona přiběhla ke Connii, ale ta vylítla, a asi by ji sežrala . Zdrhla . Tak jsem Connii vynadala , že to byla kamarádka, a že se tohle nedělá.. a že je ošklivá . Reakce zajímavá .Connie se sebrala , šla k staforďačce , očuchala jí , trochu mávala ocasem, a v klidu zase pokračovala . No , tak jsem jí řekla , že je ale šikovná holka . Měla radost . Neuvěřitelná reakce . Potkaly jsme je ještě jednou a to už si šla s nima hrát .  No já jsem koukala , když je šla dohonit , moc mě to pobavilo . Bylo to jako když se jde omluvit .

Už odmítám s tím pažravcem jezdit na hory. Sotva vystoupila z auta, zhltla asi kilo sněhu ... čím je starší, tím je bláznivější a dělá větší naschvály! Na trase z Horní Blatné na Vlčí horu nás doprovázel ledový fičák, zima byla i přes zateplováky. Někteří vyvolení, kteří mají dokonalou bundičku severské značky Non-stop, si na nic nestěžovali. Dneska se jinak, než rozlítaně, nevyskytovala. Ale ty útoky na jídlo a pívo! Už cestou škemrala, ať otevřu kouzelnou krabičku a vysomrovala pár piškotů ... neumím si představit mít psíka, který odmítá snídat nebo večeřet .... jako že nemá hlad a chuť  ..... tahle popelnice se teď šíleně urazila, že jsem jí všechno schovala z dosahu - lehla si zadkem ke mně a nasupeně funí.

* Martina: Tak to já zas jednoho "nejedu" znám. Ty žravý geny nám asi někdo žravej vyžral…

28.4.2021

Existuje něco, co u Bey funguje dokonale .... žádné lehni, sedni, aport… ale: OPEČEME BUŘTÍKY … Vylezla za Pilou a auta a okamžitě věděla, o co jde .... jak nás hnala k Černému rybníku! Dneska máme od šéfky pochvalu (voda + veverky + PETky + BUŘTY). Cestou pro auto jsme se stavěli v Zásilkovně pro balíček (Bey balíček samozřejmě, se zásobou Enterogelu). Vlastně nic jiného, než balíčky pro rezka nevyzvedáváme. A kdo čekal ve frontě na svůj psí balíček? Agátka … docela dobře naši setři živí různé firmy.

* Irča:  Těžkej je život setří. Je to vidět. Musím se pochlubit. Ráno chodí různě po trávníkách kačer a huláká. Connii, která je na volno, jsem řekla NESMÍŠ. Šla kolem, metr od něj a koukala na druhou stranu. Na něj ne. Bylo to jako: Když ho uvidím, tak po něm půjdu.

31.5.2021

Vystupujeme z auta v Perninku a z vedlejší zahrady se ozývá cizí hlas: Jééé není to Bea, ta nenažraná?

* Irča: Tomu psovi tedy děláš pěknou reklamu. Chudinka! Kudy chodí, tudy je profláknutá.

19.5.2021

Od včerejška přemýšlím, co Beu postihlo za nemoc - a jestli se dá léčit. V noci mě 2x vzbudila, že má hlad ... vyluxovala krabičku piškotů, hodinu nato jsem jí musela dát kus plíce... teprve pak byla ochotná ulehnout a dospat - od 2hod ranních do 7, kdy mě rychle hnala ven, a ještě rychleji zpátky domů, jen abych jí už konečně nasypala snídani … sápe se na vše, co jde sníst. Dočkala se i výletu autem do lesů kolem vrchu Ve Spálené na Všeborovicemi. Jenže: žádné myši (všude zoráno) ... měla jsem strach o osud slepýše, ale ten se tak mrskal, že ho nechala být. Žádná pořádná voda (rybníček po cestě jsem jí zakázala, měl odporně šedou vodu). Taky se jí špatně šlo - v klusu pajdá, vypadá, že na přední pravou. Asi pojedeme potěšit naši osobní paní fyzioterapeutku .. Chuť k jídlu se ani po večeři nezmenšila - Otesánek je proti ní čučkař!

* Irča:  To je tedy dílo - jedna pořád žere, druhá na to se*e …. to jsou záhady. Bea asi zjistila, že není tak tlustá, tak se chce spravit. Nezdá se ti, že těch slepejšů je letos nějak hodně?

16.5.2021

Po mnoha letech jsme prozkoumali novinky na cestě z Nové Role do Mezirolí. Z cyklostezky jsme zašli do lesa mimo veškeré dění ... a tam se začaly dít věci … prchali jsme před rozzlobenými včeličkami, co si hlídaly ukryté úly, o kterých jsme nevěděli. Na poslední chvíli jsem skočila po rezkovi, když jsem zahlídla prchající srny. Vystavila je, v klidu ... seděli jsme na bobku a vyprávěli, že srnečky se nehoní, že mají teď mláďátka, a potřebují klid... jenže krátce po téhle pohádce táhla do vysokých travin k remízkům ... bylo jasné, že si vzpomněla na loňský rok, kdy narazila na schouleného kolouška v obilí ....  srnky, co chtěly odvést naši pozornost, tam zanechaly v úkrytu miminka. Rychle jsme bláznivého čmuchala zpacifikovali, rozmotali z větví (flexina je báječná věc....) a zmizeli z dohledu.

* Irča:   Copak, včeličky jsi nefotila? My jsme šly ke studánce, tam jsme si chvíli sedly a Connie si lehla za nás. Pak jsme šly dál, ale Connie tam ležela a nehodlala se vůbec zvednout. Nevím, co zase vymyslela. Poslaly jsme Jess, ať jde pro ní a ona šla. Tak dlouho skákala a vrčela na ni, až se madam zvedla. Pak už byla zase normální.

13.3.2022

Dneska jsme měli výcvik loveckého psa - místo píšťalky buřta  …. tak poslušného setra jsem ještě neviděla …. i kdyby kolem nás běželo stádo srnčího, nehne se a jen jim zamává … jenže dělala trochu taky ostudu = žádného kolemjdoucího nepustila k ohni přes hráz rybníka! Hlídala si buřty jak rotvajler.

* Anička:    Ona má totiž správně nastavené životní priority …

Posbírané střípky

FALCO

* Slupl v nestřeženém okamžiku 10 vajec i se skořápkou. Budou z něho padat barevné bobky. Velikonočním zajíčkům ukousal hlavičky, ale nevytahal je naštěstí z truhlíků. Asi abych to nepoznala…

* Vozím mu masíčko z práce. Když přijedu, lítá okolo auta a kníká jak švihlej. Občas skočí i na auto. To kníkám pak já.

* První dárek pro rodinné příslušníky padl za vlast. Falin se ve velmi krátkém okamžiku, než jsem vyložila nákup z auta, zmocnil dvou šišek lovečáku, a na jeden zátah je spolykal. Plastový obal si naštěstí sundal.

BRITA a OUDDY

* Já mám doma nejspíš dvě prasata převlečená za setry. Minulý týden vlezli do kuchyňské linky a probourali se do koše se zbytky pro slepičky. Důkladně vybrali slupky od brambor i odpad z paprik. Po cestě na gauč po sobě (a jako důkaz) zanechali jen pár semínek.

* Brita se dostala k plnotučné hořčici. Žebrala, tak jsem jí dala čuchnout. Nechtěla. Uklidněná tímto signálem (myslela jsem si, že po tom nepůjde) jsem si v kelímku nejprve máchala párek a pak ho nechala bez dozoru. Když viděla, že tu hmotu jím, asi svůj postoj přehodnotila. Nedalo jí to. Namočila čumák dovnitř a rázem měla půlku hořčice v sobě. Teď, když si krkne, smrdí z ní hořčice.

* Ouddy je bezedná studna. Co se neschová, to sežere. Od rohlíků čerstvých i sušených po zeleninu a ovoce všechno. Nerad má snad jen křen a česnek, ale cibuli už mi ze špajzu ukradl. V létě trhá dozrálé jahody, maliny, rajčata. Zelených se ani nedotkne. Letos se naučil babičce na zahradě krást okurky hadovky. Chudinka se pořád divila, jako to, že jí nerostou. A taky přišel na to, kde má sklízet mrkev. Mamka mu ze srandy ukázala mrkev – ještě zasazenou – a dělala, že hrabe. To neměla. Ouddy pak chodil hrabat do záhonu mrkev. Co mám na talíři, to vyžebrá. Do hospůdky chodí rád za paní servírkou. Ta ho uplácí. Jako malinký byl blázen do piva. Pak ale objevil kuchyň a pivo šlo stranou.

* Tohle může vymyslet jen to naše prase. Po tom, co se k večeři přežrala všech dobrot spojených s přípravou guláše z divočáka, jí to asi nestačilo. Když jsme usnuli, otevřela si dveře do prádelny, kde se ten guláš vařil a my ho tam nechali na dovaření. Nevím, jestli se pustila jen do usazeného omastku nahoře nebo i do guláše. V půl 5 mě vzbudila, jak hekala a že jí je blbě nebo pálí žáha. Zkoušela jsem, aby to vyzvracela, ale nechtěla ten úlovek dát potvora. Takže jí teď škrundá v břiše, jako by tam měla milion žab. A nasadila strašně ublížený pohled, jako bych za to mohla já, za to, že je nenažraná a hloupá popelnice. Když šla kajdit, chytla jsem hysterák, že jí teče krev ze zadnice. Došlo mi, že to není krev, ale barva guláše. Už zase somruje! Nemá mastné jen uši, ale i náprsenku pod krkem, no a postupně už i tlamu, zadek, ocas a záclonky na nohou zezadu. A Ouddy v tom je namočený taky. Někdy kolem 1 hodiny v noci si krknul, neudržel to a poblinkal se – omastek, červený, z guláše. Ten to tolik neodnesl, asi ho hamounka k tomu nepustila. Chudáka našeho souseda vylekali. Brita před ním vyrobila boba. No boba… červenou lajnu. Přiběhl, že jí teče krev. Vysvětlila jsem mu, co a jak a k tomu dodal, že by se prý taky posr* Jak jsme následně zjistili, tak do masa se nepustili, stačil jim ten omastek. Brita má vyvalený pupek, jako by čekala 10 štěňat.

* Právě jsem zjistila, že Brita sežrala půl pytlíku vasabi brambůrek. Přitom jsou pálivé jako prase. Nevěřila jsem vlastním očím. Eva se divila kde má brambůrky. Brita prelezla do kotelny a tam je ládovala. Ani jsem ji samou hysterií nestihla velmi spokojenou s vasabi brambůrkama vyfotit. Zítra ji rozhodně bude pálit nejen tlama, ale i druhá strana těla. Zatím vypadá bez následků. Pořád somruje.

* Hele, je květák škodlivý pro psy?

Píšu Klárce: Tvoje popelnice se dostaly ke květáku? Škodlivý snad není, ale nadýmavý... a nejspíš budou šíleně prdět a smrdět.

K: No tak to nás zítra ráno čekejte ve Varech na letišti. Zapomněla jsem misku s košťálem a listama v obýváku na stole, a než jsem si uvědomila, že mi je tam oba Viki pustil, byla miska prázdná!

Jak VERVA kvasila:

* V nestřežené chvíli se pustila do těsta na lívance. Kolik ho slupla, nevím. Protože nevím, nakolik bylo už vykynuté. Přišla se ke mně namáčknout a přitulit. Občas si docela škytne…

DUSTIN:

* V poslední době se mi nějak nezdál, furt jenom žere a chrápe, nechce se mu do hlubokého sněhu. Tak si řikám, tys přibral synku. Normálně má 36 - 37 kg, šli jsme teda na váhu. Už mi mělo bet podezřelý, jak se nechtěl vážit… dvakrát mi zdrhnul a dělal, co mohl, aby to nevyšlo. Nakonec to vzdal a říkal jsem si: běda, jak budeš mít víc jak 38 kg…. A? 40 kilo! 40!!! Mám doma vykrmený čuně. Já si myslel, že rýže je dietní (uklidnila jsem Pepu, že koně po rýži hezky přibírají…). Tak přejdem asi na brambory. Jenže po nich tloustnou prasata a Dustin čuně je.

ABSINTH:

* Právě sežral celou kachnu! O tom, že půl kachny bylo Blodovo, jasně napovídal Blodův zoufalý výraz. První z mých setrů, který celou dobu jídla probručovrčí, aby mu náhodou někdo nenarušil osobní jídelní prostor. Spolkne všechno, k čemu se dostane. Proč myslíš, že synova želva je už tři měsíce pod zámkem?

8.12.18  Jana z Moravy:  Když je ten advent a rodina má držet pospolu, tak jsem napsala majitelům našich odchovánků:

"Tak bych vám chtěla říct, že všechny vaše děti byly málem siroty....ta pipina zrzavá - jejich ctěná matka - mi dneska stáhla z okenního parapetu adventní věnec vyrobený z perníku na zakázku za dost peněz... a sežrala ho... na peníze kašlu, už jsem do ní dala mnohem víc, ale byl krásný od mistryně perníkářky...tak lehce dostala, ona to necítila.... ale já, jak se zrovna blbě nastavila prdelí, mám naražený prst...načež jsem odjela do LIDLu na 30 minu...a přijedu a v mojí posteli je zbytek vyblitého čokoládového perníčku (toho mikuláškého politého čokoládou uprostřed s marmeládou), který ukradla Štěpimu z pokoje a sežrala ho s většinou staniolu...ovšem taky si dala záležet, aby mi ukázala, kde všude ho v té posteli jedla...jako fakt záležet!! S tím, že jak měla asi strach, abych rychle nepřišla, tak hltala, a pak třetinu vyblila... a necelou znovu snědla...pak jsem už holt sakra přišla!...

Reakce setrařů:

- Poučení pro všechny - co je k sežrání,musí být schované!

Jana: Já to vím, ale ona v poslední době fakt vypadala, že už z toho vyrostla!

- Jani Cookinu nerovnej, to je ztráta energie. Ty si zajeď k obvoďákovi pro větší balení Neurolu a Vánoce už budou vysmáté...

- Ono tohle období přejde...taky jsme to takhle měli...a teď je té naší zrzavé princezně 2,5 let.. a máme už klid.

Jana: Nechci strašit, ale Coo je po štěňatech... 6 už jí bude...

- Vůbec mě to nepřekvapuje, Aireenka by se zachovala stejně. Já bych ani nic, co se dá sežrat, v jejím dosahu nechat nemohla. Občas sežere i něco, co ani k jídlu není, takže asi tak…

Zprávy od smečky Mahagony Paw: