Kapitola 1: ŠPATNÉ PŘÍKLADY TÁHNOU
Hlavní hrdina:
CONNIE od Rakovské tůně (* 2010, Dor z Hosteckých vrchů - Inera od Rakovské tůně)
Všeobecně platí, že příklady táhnou. Jenže ne vždycky se jedná jen o ty dobré příklady. Kdo sám neprožije, (možná) nepochopí. V tomto případě mohu zodpovědně říci, že jeden případ za všechny prožívám. Pravidelně, takřka denně. Když jsem na sklonku roku 2013 zcela náhodně na louce za sídlištěm poznala Connii, rozplývala jsem se nad její vychovaností a poslušností. Byla jsem radostí bez sebe – tak tahle zrzečka mi určitě naučí Beu poslouchat. Moje pevné přesvědčení utrpělo první trhliny v únoru 2014, kdy Connie poprvé ukázala „neposkvrněné“ Bee, proč se narodila jako setr. Při jedné z pohodových společných procházek ji k mé nelibosti rychlostí blesku naučila startovat po všech opeřencích v dosahu louky. Nejprve koroptve, poté na řadu přišly slepice u nedalekého baráku. A pokračovalo to úprky za NĚČÍM v lese. To už postupně přebírala taktovku (po vzoru další chronické poběhlice Jessie) Bea. Protože Connie ještě stále fungovala jako dokonale vychovaný pes. Na setra trapně poslušný. Lesem kráčely tři paničky, dvě neustále vyhlížely své poklady v terénu a jen jedna panička tenhle problém neměla. Měla problém opačný. Často přemlouvala svého vzorňáka: „No tak Conninko, běž se s holkami taky trošku proběhnout.“ A vzorňák byl pořád přilepený u paničky…. Naše společné odpolední procházky se staly každodenním rituálem. Connie, dříve setr luční, se začal měnit na setra lesního. Stávalo se, na konci venčení se Connie nepřiblížila k autu, stoupla do bezpečné vzdálenosti, aby ji panička nemohla čapnout, a strašně smutně s výčitkami v očích prosila o pokračování vycházky.
Doteď mám schované dobré rady Irči opředené zkušenostmi ohledně Bey rozlítanosti. Třeba z listopadu 2014: Co se týče toho malého ignoranta (rozumí se tím Bea), asi bych to v lese zkusila trošku tvrději. Já bych neřekla, že je to úlet, ona je dost chytrá, tak si asi bude chtít dělat, co uzná za vhodný. Nechci tě strašit, ale dneska mi to tak připadalo. Taky jsem čuměla, co se to děje. Tak pevné nervy a ruku.
Ano, je to k nevíře, ale já si ještě v lednu 2015 nejednou posteskla: Conninka je unikát, stydím se, že nemám tak skvělého setra. Ona je prostě paní dokonalá. Načež jsem dostala odpověď: Teď jsem se zamyslela, jaká řeč bude s Connií mezi 5.- 6. rokem. Ta už jen mluvit, vzorňák jeden. My jsme dnes chodily 2 hodiny po parku v Sokolově. Byla celá pryč, je tam potok a 2 rybníky a asi tak 100 kačen. Ty courají i po cestičkách. Ta byla úplně rozechvělá. Tak jsem zkoušela k noze a nesmíš. Bylo to asi těžký, ale poslechla. Tak jsme chodily mezi kačenami. Věděla, že je na vodítku. Jinak by se mi na nějaký nesmíš asi vyprdla a byla by ve vodě. A tady jako by už nahlodával červíček pochybností…….
Rok se s rokem sešel a po dvou letech vlivu Bey a Jessie se stalo něco málo očekávaného. Z kdysi vychované a poslušné Conninky se stala útěkářka a jeden z největších lotrů ve smečce. Zjistila, jaká je to sranda neposlechnout, jít si po „své práci“ a ukázat, jak to umí. Dnes je většinou ona původcem všech úprků do lůna lesa. Dřív vůbec netušila, proč ty naše dvě důry vyštěkávají při očním kontaktu se zvěří… už se to naučila. Jak je při tom (a po návratu) šťastná! Směje se na celé kolo. Smát se ovšem přestává panička. Její nervová soustava dostává pořádně zabrat a už ji neuspokojí, když na její otázku: Kde můžou být? zněla naše odpověď: Někde po lese. Dneska je z tria lotrů na tom nejlépe Bea, ta se ve správném okamžiku (musím předvídat situaci, to musím, pořád ve střehu) dá ukočírovat a zastavit nebo odvolat. Nebo se většinou (ťuk, ťuk – nechci zakřiknout) vrátí v normálním limitu vyhrazenému setrům… ale jak se potkají Jess a Connie, je vymalováno.
Je leden 2017 a Irča od varovných signálů přechází k činům. Ohlíží se po elektronickém obojku… Když jsem já sháněla tipy, jak Beu ukočírovat, všichni zkušení mi říkali stejné pravidlo: Pokud budou holky venku pospolu, nic neuděláš. Je z nich smečka, tím pádem se budou hecovat a dají přednost sobě, panička počká… Čerstvá slova Conninky paničky zní: Jestli je kolektivní práce zrzků průser, tak bych to viděla asi tak, že ty dvě zdrhnou i s obojky. Jen je líp uvidíme, protože jim od krku budou lítat jiskry. To bude v lese prima ohňostroj!
Aktualizace (únor 2017): Nezbedník vyfasoval nakonec opravdu EO. Protože je to šprt a hujer, stačila jí jedna mírná včelička, aby pochopila, že svévolným zdrháním se procházky asi dál řešit nebudou. Stala se z ní opět ta dokonale poslušná Conninka, co si cupitá kolem paničky a za svými touhami maximálně hledí do dáli. Spolehlivě na ni platí pouze zvukový signál. Zatím se jí podařilo zmizet po Copperfieldovsku jen jednou, kdy využila paničky nepozornosti a s dostatečným předstihem zmizela za zatáčkou a horizontem.
Střípky bez ladu a skladu …
* K ránu jsem se vzbudila smradem. Conninka měla průjem, tak to vyřešila po svém a po*rala /a jak/ celou kuchyň. Ještě, že nemáme robotický vysavač. Mohli jsme mít prima nátěr….
* Ta potvora utekla do houští a nepřišla ani na volání, ani na píšťalku. Za chvíli se vrátila, olizovala se a pěkně smrděla. Nevím, co žrala, ale nemohla se od toho urvat. Tak jsem jí vynadala a řekla jí, ať jde pryč, že ji nechci. Stála jak opařená a nevěřícně čučela. Nemluvím s ní ještě teď, tak chodí a vnucuje se, ale dost opatrně. Moc dobře ví, že něco provedla, tak jsem zvědavá, jestli se poučí. Dokonce se nažrala a ani nezkoušela loudit mlsky.
................... doplněno 18.9. 2024:
* Sedly jsme si po cestě s Věrkou na lavičku. Jen na chvilku. Connie sledovala Jess a když ona nic, tak zdrhla potvora … sama… asi na jižák. Volaly jsme, pískaly, Jess čučela … madam přilítla, až když všechno zkontrolovala. Se z ní picnu. Teď chrní.
* Connie je grázlík, ale Jess taky umí … prý plavala na Skalce za kačenama do půlky přehrady a když se včera vrátili, tak byla Věrka chvíli v lese a Jess zdrhla … vrátila se od bahna … celá … tak objednala obojek, vodotěsnej. Prý na ní nemá nervy. Snad je zase trochu srovnáme. Už jsou zase tam, kde byly – poslechnout? Ani omylem.
* V lese ani noha a holky zdrhačky kašlaly na nějaký horko. Connie zdrhla v nestřežený chvíli i s elektrikou a Jess ji neměla, protože Věrka ji zapomněla doma. Včera utekly od studánky a přišly, až jak se rozcházíme. Bylo to dlouhý a byly úplně KO. Connie vylezla u baráku z auta a jeden pán říkal, co je jí, ta je nějaká uštvaná. Takže tak … že jim nevadí to vedro? Asi jim vedro vadí, ale jsou úplně praštěný a nevědí o tom.
* To dnes bylo zase krásně hnusně … Connie ještě neuschla … zase se překonávala, potvora. Jess šla po cestě a madam nebyla. Jsem si říkala, jestli je jí opravdu 8 … jestli je to starší klidnej setr…
2020
* Dnes Connie zdrhla … tedy obě, ale Jess se vrátila. To bylo hned, jak jsme vešly do lesa. No a Connie se vrátila sama a hrdě si nesla cosi. Z dálky jsme myslely, že má nějakej klacek. Byla to noha srnky. Celá stehení kost, holenní kost a další část, ta byla se srstí a končila kopýtkem. Dobytek jeden. Kde se to tam vzalo, to nevíme. Kdo to okousal, to taky ne.
* Měly jsme v lese s sebou malou rozmazlenou neposlušnou Beky - Věrka ji měla na hlídání. Connie zdrhla hned za vodárničkou a ten spratek za ní. Jess byla s námi. Connie se po chvíli vrátila a malej spratek ne. Dost dlouho jsme na ni čekaly. Je to terier, na zabití. Šla na vodítko … celou dobu byla naprdlá a vodítko kousala. Když jsme se vrátily a byly jsme už pod vodárnou, tak jsem říkala Věrce - holky jsou tady, už nezdrhnou, tak jí pust … pustila a malej spratek frnk a byla v čudu, směr Tři kříže. No, vrátila se. Jen chudinka Jess byla nešťastná, že se vrátila. Ona ji nemá ráda a byla otrávená, že jde s námi vetřelec. Glen of Imaal terier. Je to s papírama, ale děsnej spratek.
* Poděs lítal v tom vedru jako blázen. Přišla domů, práskla sebou a nechtěla se hnout. Měla asi 10 klíšťat na hrudníku a ze předu na packách a nemohla jsem jí je ani vyndat. Nechtěla si ani sednout. Trvalo hodinu, než se vzpamatovala. Někdy mám strach, aby to s ní neseklo. Je to šílenec. Cestou vyletí odněkud z lesa, dejchá jako mašina na uhlí, prolítne kolem nás a zase zapadne do lesa. Ani nezpomalí. Když náhodou přilítne, tak sebou okamžitě práskne na zem. Teda jen na chvilinku. Pak zase odletí. Už jsem jí dneska řekla, že půjde na špagát. Když jdeme samy, tak to jde, ale jak vidí Jess, okamžitě zdrhne. Ani ta Jess tak nelítá. Bejvalo to naopak. Teď se probrala a sledovala mě, co dělám. Dávala jsem do trouby chleba. Když jsem si konečně sedla, tak se zvedla a s pohrdavým pohledem odkráčela spát vedle. Tak tomu dávám tak 20 minut a pak si donese míček na hraní…
* Když jsem šla úplně sama až z Goethovky (madam měla zase samostatné studium někde po okolních svazích), tak jsem přemýšlela, jestli jsem si kdysi neměla raději pořídit papouška. Ten by se se mnou aspoň bavil…
* Byly jsme v lese samy a Connie z toho měla amok. Nikde nikdo. Pořád někoho sháněla. Zkoušela mě ukecat, že půjdeme jinam, kde někdo je. Vrčela na mě, štěkala, brzdila mě. Hodně se snažila. Dolehla na ni samota. Nezdrhá a asi jí to chybí.
* Connie dnes nějak prudí. Nevim, co chce. Pořád něco hledá, skoro by otvírala i šuplíky. Nevím, co shání. Dvakrát už jsem jí musela otevřít igelitku, kde jsou tenisáky, ale to nebylo ono, co chtěla. Čůza něco vymyslela a já nevím, co.
* Vykostila jsem si kuřecí čtvrtky a udělala řízky. Zbylo mi vajíčko a Connie ho hezky v leže vylízala z talíře. Ani jí nenapadlo k tomu vstát. Vrchol lenosti. Teď chrní a je spokojená. Nesmím ale hnout hubou. Hned chce to, co mám já. Když jí řeknu, to je moje, tak mi dá hlavu na klín a čeká, co upadne.
* Co jsme přišly domů, tak jen otravuje. Nažrala se a vrčí na mě, štěká, kňourá, vydává všechny možný zvuky. Co chce? Všechny dobroty, co dostala. Dala jsem jí od každýho něco a to je jí málo. Včera tak umanutá nebyla.
Že jsi jí zapomněla rozbalit nějaký dáreček od Ježíška? Zvykej si, chytá drahovické manýry.
Nic jsem nezapomněla rozbalit. Co to je v Drahovicích za klima, že se Connie tak mění? Teď usnula. Nevím, na jak dlouho, ale jinak je na zabití. Připadá mi, že co od mala nesežrala, teď to dohání.
2021
* Musím napsat, co se nám přihodilo. Connie se jala pronásledovat kočku, naproti hřbitovu v zahrádkách. Někde našla otevřenou branku, tak tam vlítla. Já šla dál, a když jsem došla k lesu, tak jsem zapískala. Ta trubka stála za plotem v zahrádkách a nemohla ven. Bylo zamknuto. Tak jsem šla zpátky hledat, kudy se tam dostala. Na začátku hřbitova byla branka, odemknutá, jen přivřená. Když jsem šla zpátky, tak ta blbka šla taky, kolem plotu dolu. Tak jsem jí otevřela. To bylo radosti, jako kdybych se vrátila po 14 dnech. Kdyby to někdo zamknul, tak nevím, jak bych jí odtamtud dostala.
* Já toho psa přerazim. Všude pomalu půl metru sněhu a ona přišla po břicho od bahna a jinak samá sněhová koule, taky od bahna. V lese od bahna nebyla. Myslela jsem, že budeme doma rozpouštět sněhové koule a my rozpouštěly smradlavý bahno!
* Došly jsme ke studánce a Connie s Jess, že prý jdou domů. My s Věrkou, že půjdeme dál. Tak jsme šly kousíček, do první zatáčky, Connie poskakovala přede mnou, pak za mnou … otočila jsem se a nebyla. Nikde. Takže jsem se vrátila … čekaly jsme, kde se vynořej. Za chvíli přilítly obě. Rozjásaný a řádně promočený. Šly jsme holt nazpátek. Měla smůlu, páč zdrhla. Tak to měla dnes kratší … za trest.
Bea bere jako POSLEDNÍ možnou variantu výletu buď náš drahovický les nebo okolí obory na Linhartu. To zná totiž od dětství a to je co? Trapné. Jenže já skučím se zádama, moc toho neujdu, kopce už vůbec. Navíc hustě lilo. Pěšky dáma zásadně odmítá chodit a do garáže táhne rychlostí tažného severského psa. Co s tím, když už jsme na cestě? Potichu jsme si odkývali sv. Linhart - tam jsou asfaltové cesty, nebudeme klouzat ani čvachtat. Bea spokojeně chrupala na svém loži na zadních sedadlech. Jakmile jsme hodili blinkr a odbočili, zvedla hlavu a vytřeštila oči: Kam jedeš blbe? Jsi to zase popletl!!! Jenže ouha - přes cestu páska Zákaz vstupu - stahují tam pokácené stromy. Takže jsme se otočili a vydali jinam. Jak jsme opustili silničku na sv. Linhart a jeli jiným směrem, spokojeně si zase lehla a usmála se: No vidíš, že to jde. Ještě, že jsem tě upozornila!
* To je expert. Dnes jsem si na ní vzpomněla. Vysvětlím. Šly jsme samy, takže k hájovně a po asfaltce. Teda po ledu. Myslela jsem, že to tam bude dobrý. Tak jsme odbočily jako směr Goethovka. Kousek neprošlapané a potom led. Nějak jsme se vyškrábaly nahoru a šly směr studánka a od lavičky strání za vydatného deště dolů k zahrádkám. Tam jsem si vzpomněla na Beu. Na silnici: já chtěla doleva ke hřbitovu a Connie se šprajcla - chvíli na mě čuměla a potom se vydala k hájovně. Tak jsem jí řekla "Ty smrade, co jsi to chytla za manýry?" … a musela jsem jít za ní. Já nevím, ale ty Drahovice jsou divný…
* Šly jsme různýma cestama, kde nechodí lidi …na jedný cestičce Connie začala šmejdit v listí a najednou měla v hubě myš. Nadhodila si ji a já řekla fuj. Tak jí nechala. Ale asi nepřežila. Byla nějak pochroumaná. Brrr, čuně jedno. Doma žrát nechce...
Naše myšománie ustupuje a přichází období srnčích prdelek. Dneska to pod Bílou skálou proluftovala... kňafákovala ze všech koutů... byla vedle nás.... a najednou nebyla .... a jen hlásila, kudy letí .... ty krpály, co musela zdolat … samozřejmě si teď dává pozor, aby nebylo poznat, že pajdá na zadní... naštěstí jsme minuli Falina, který běhal po lese kousek od naší trasy... kdyby se potkali, tak okamžitě zmizí. Takové klidné období jsem asi měsíc měla .... nic není na furt.
Dokud nejsou všude krávy, využíváme neznámých pastvin k poznání minulosti. Za Velkým Rybníkem je spousta rozvalin domů, které tu kdysi stávaly. Rezek k myšománii začíná pomalu přibírat i lov rybiček.
* To abyste si začli připravovat plechovčičky na sardinky. Connie dnes odmítla žrát a taky hledala myšky. Za důchoďákem. Nemohla jsem ji skoro donutit jít do lesa.
17. březen je veledůležité datum – znamená ŠTESTÍ PO IRSKU .... tak když dneska slavíte svůj velký irský svátek, vy naši rezaví prevíti vychytralí, co učíte nás slouhy železné trpělivosti, někdy nás doháníte k šílenství, ale vždycky nám zkrásníte den a ukážete, co je na světě důležité (tzn. nenípat se v kravinách), připíjíme na vaše zdraví a radost ze setřího života!!!
Oslavenec si užil sváteční náladu pořádně. Jsem zvědavá, jak dlouho jí vydrží ta myšilovská záliba, ale snad dlouho - krásně se vyběhá, vyčuchá, má pocit, že to fakt umí (strašně ráda je chválená) a nevyhledává srnky. Jednu teda dnes v potoce našla, ale tu už moc nepohonila ..... zrovna u ní obědvala liška a tak se od čerstvé kořisti s velkou nelibostí vzdálila. Určitě se k ní vrátila, když jsme zmizeli z dohledu.
* Moc hezky se na to Bea vyparádila. Connie měla den na zabití. K svátku jsem jí slíbila, že jí asi budu muset proplesknout, aby se vzpamatovala. Absolutně neposlouchala, Zdrhala, kde to šlo. Stal se z ní ignorant. Přestává poslouchat. To není u ní normální. Přišla jako prase, nevím odkud. Jess byla s ní. Ta přišla dříve a čistá. Asi si řekla, že když má svátek, tak si bude dělat, co chce. Zmetek jeden zrzavej!
Chudinka Connie, je babka a už jí sluch moc neslouží. Já tu starší generaci chápu.... odchází jim věkem sluch - a ty si myslíš, že neposlouchá. Přitom tě Connie jen neslyší ....
* Chudinka slyší, ale myslí si o tom něco jinýho, než já.
