Veselé setří příběhy 2019
POKRAČOVÁNÍ 13
16.1.
My máme od minulého čtvrtka krutopřísnou domácnost. Hnala srnče a nedala si říct. Tak dostala na prdel. A taky trochu výcvikových lekcí, což se jí pochopitelně nelíbí. Takže je uražená. Já si jí vůbec nevšímám. Jen leží v košíku, ani uvítat mě nejde. A když si sednu v obýváku, tak se ona vypaří do ložnice a obráceně. Venku jde vzorově u nohy, ať už na vodítku nebo na volno. Jen u aportu dostala párkrát nařezáno, protože evidentně předstírá výpadky vědomí. Dovedeš si asi představit, JAK mě tohle nebaví... ale CO s ní...... No snad se to zase srovná… začínám opět pokukovat po elektrice... Tož u nás tak...G.
20. 1.
Výletní den do Lokte
Hnala nás na náměstí … pamatovala si z léta, že jsou tady davy holubů. Ha ha, marně vyhlížela. Opeřencům asi namrzly zadky, takže jsme s velkou časovou rezervou mohli vyrazit hledat torzo památné lípy v chatové osadě Dvory. Hned začátek trasy mě přesvědčil, že o poklidnou procházku určitě nepůjde. Škrábali jsme se skrz skály, ve kterých jsou ukotvené řetězy na lepší schůdnost terénu, kopce, umrznuté cesty. A pěkně divoké cesty - špekoun měl zaječí úmysly na každém metru. Moje reakce jsou den ode dne bystřejší. Byla jsem rychlejší než její výpady - a tak nikam do hlubokých hvozdů tajemného Slavkovského lesa nestačila odplouti. Lípu jsme objevili, smírčí kříže na loketském hradě také, Beu jsme neztratili, já se nezabila o žádný kořen stromů, takže v bezpečí domova můžu napsat, že to byl úspěšný výlet.
G: Jste stejně dobrý, mně se dneska ani nechtělo z chalupy. Teploměr ukazoval -7 °C, což by nebylo tak strašné … ale zataženo a pochmurno... I Prcek byl nějaký zaražený. Ona pořád ještě nelibě nese obleček .. a tak se jí klepaly tlapky zimou. Obešly jsme jen "náš les" - potkaly veverku, tlupu srnčího a čtyři divočáky. Taky vyrazíme někam dál … jen až se panička trochu zregeneruje. Vlekla a vlekla … až už jsem byla natolik v háji, že jsem se doplazila k naší paní dochtor, tam jsem sklesla na sesli natáhla kopyta a pravila: umírám - zavolejte havrany.... Tak mi sestra flákla mokrej hadr na hlavu a vrazila do mě nějaký dvě injekce. Usoudily, že asi budu mít nějakou žaludeční neurózu … teď jsem jak pojízdná chemická laboratoř = na lačno jednu piluli, pak dvacet kapek onoho, půlku tohohle a celej tenhle...... No ale už jsem zase skoro jako nová... Tož neuróza - to mám jen z toho rezavýho zmetka.... Jak kdyby cejtila, že mám smrt na jazyku - je nějak podezřele vzorná... Tož u nás děti tak. Ale už se těším zas na nová dobrodružství..
Tak vy obejdete jen váš les a potkáte tolik zvířátek? My si přejeme, aby narazila konečně na třetího zajíce v životě ... zatím nic. Narazit na srny - to si nepřeju já, divočáky zas nemá ráda Bea. Budu vděčná aspoň za ty veverky… Už nabíjíš elektriku nebo je z ní vzorný pejsek?
G: Elektriku jsme si opravdu vypůjčily, nabily … zrzek má štěstí - nějak to nefunguje. Ona to měla kamarádka ŠEST let v šuplíku a tak má Málče neobyčejnou kliku... je to nějaké zarezlé, či co. No já k tomu mám dost těžký výhrady a tak snad to tak má být....
2.5.
Teď jsem zaregistrovala, že Málče bylo úspěšné na klubovce. Gratulujeme.
Ó děkujem DĚKUJEM, však už bylo načase... My, co furt dostáváme na prdel .... Ále MY bojovní husiti to nevzdáváme !!! Za odměnu dostalo Málče odměnu – žvýkací kostičku. A jako obvykle si ji šlo zahrabat pod pračku. Rozdrápaná rohož je (jako už obvykle) na vyhození...
10.6.
NAŠE MILÁ GITUŠKO, PŘEJEME VŠE KRÁSNÉ K JMENINÁM a Beušák posílá virtuální dáreček. Je na něm psáno "JOY" - radost. Tak ať máš spoustu radosti nejen z hodného Málčete.
Jé děti, to jste mi udělaly radost!!! Přáníčko a JEN pro mě!!! Slzičku jsem zamáčkla - já, úplný sirotek a takové krásné foto s Beušákem!! Móc to naší holčičce sluší...Děkuji, DĚKUJI... Malé A. je z těch veder trochu zničené, byly se dneska sice s tetou koupat, ale leží na chladící podložce jak zdechlina. Já jsem jí (protože JÁ mám ten svátek - že) zrovna teď objednala nový obojek a vodítko od Hunteru, takže kdopak se má v naší rodině nejlíp?
16.6.
Prcek už má těch veder dost… ještě včera večer (po odsmradění) jsme vyrazily na jubilejní padesátý trampský potlach na Smutné, kde "předváděla", jak ten hezký pejsek umí nosit klacíčky… až nakonec, když jsem polevila v ostražitosti, jí jeden malý parchant hodil klacek do vody (a můžeš mu padesátkrát říkat - do vody NE). Takže naše Málče do vody rádo, ale pak nebyla schopná se vyškrábat ven - všude byl podemletý sráz. Než jsem si všimla, kde je a co se děje, tak šla pod vodu. Jak se snažila škrábat se vzhůru, tak padala dolů do hloubky a nemohla se vlastně od ničeho odrazit. No práskla jsem sebou do bahna, chňapla jsem jí za kůži a nakonec vyrvala ven. Mokré jsme byly obě. Sice jsme tam zas tak dlouho nepobyly, ale přece jen ... Ráno měla chuděra nudli u čenichu a takový ty zapadlý krhavý oči. Bylo vidět, že toho na ní bylo moc.
6.9.
Zasnila jsem se nad tvou výletní šumavskou mapou a zavzpomínala, jak jsme ťapaly s Borinou přes Polom a Medvědí jámy na jezero Laka. Protože jsme tam jezdily x let po sobě, tak na Polomu se už tehdy hodně těžilo (to je tak 25 let zpátky, teď by tam měl být mladý les) a tahal tam s koníkama starý pán klády. No a nějak jsme se skamarádili (znáš to: jé paní, vy máte krásnýho psa...), a opravdu - snad pět let - jsme se tam setkávali, seděli na pařezech a povídali (někteří jedinci požírali dobrůtky..) Vždycky říkal: Tak už jste letos tady, však jsem si říkal, jestlivá přijedete, to už se bude léto krátit a my budeme mít půl sezóny za sebou... Kdo ví, kde je jim konec. A na Pancíři jsme měly svou vlastní privátní mističku na pití a někteří z nás pokaždé buřta. Zbytek smečky pil kafe. A snad nejhezčí byla procházka z Rudy přes Pancíř na Javornou, nahoru přes Šukačky na hřebeny a přes pastviny, kde tehdy ještě stála kaplička Barabů, k Tomandlovu křížku a odtud zpátky dolů. Anebo si vzpomínám - ta sranda na nádraží u okýnka v pokladně (to jsme letěli tehdy z Prenetu dolů, mimochodem asi můj historický traťový rekord 7 kiláků za necelých čtyřicet minut - ovšem příšerným terénem) - paní pokladní otevřela a v okýnku na ní zírala Borča - čenichem v čenich. To byl hysterák!! Protože to byl ale setr, tak bylo vše odpuštěno... Jo to byly časy....
Co se týká veselých příhod, tak to tě asi zklamu - malé A. bylo přes léto NEUVĚŘITELNĚ HODNÉ a docela unavené, a tak snad jen když už jí to ťapání nebavilo, tak si narvala do tlamky šišku a nesla si ji jednou až osm kiláků sebou... Tož tak … G & malé vzorné A.
