Veselé setří příběhy 2018
POKRAČOVÁNÍ 12
5.2.
Mimo jiné jsme absolvovaly výstavu v Brně - ani se neptej. Z devětadvaceti hafíků byli jen dva nejošklivější na celém širém světě. Jedním je i naše Amálka. Výdaje za "statisíce", cesta zledovatělý horor, celý den v ........ Před tím dva dny stříhání, koupání, úprav, tetinka ještě v sobotu před odjezdem upravovala poslední "sem-tam chlup" a výsledek? Není to fenka, ale pes, má sraženou záď, úzké zadní nohy, je hrbatá, ještě k tomu placatá, no vůbec - fuj velebnosti! Prý madam, co tu vůbec pohledáváte? Tož tak......a to jsem si tak dělala trošku naděje, že by to mohlo vyjít. Ono totiž Málče vypadá (tedy podle mého mínění) DOST dobře....... Dostaly jsme na prdel, musíme se oklepat. My husiti se nevzdáváme!
11. 4.
U nás v podstatě nic moc nového. Akční jsme pořád – každodenně. Takže je to vlastně takový trošku stereotyp. Prcek zlobí stále stejně. JÓ ti zajíci..... Musím říct, že mě tento pátek tak nadzdvihla, že jsem se neudržela a fakt jsem jí jich pár šoupla! Když se teda vrátila z honby - ale už mi opravdu tentokrát ruply nervy - koukala jak vyoraná myš a v tu ránu byla za vzorňáka...... jenže to zas štve mě, protože mi jde vzorově u nohy a z celé procházky pak nic nemáme - ani ona, ani já. To ji můžu vodit po ulici ve městě a nemusím se harcovat po lesích. No a večer dostala znovu nášup, protože jsem se ji pokoušela učesat. Málče je docela dost chlupaté, takže k česání je toho na ní docela dost, kór když se opatlá ve smole. Ona vždycky chňape po rukách a po hřebenu a zle vrčí - jak jsem byla v ráži, tak jich dostala opravdu požehnaně a ještě kartáčem přes papuli, takže držela JAK panenka !!!!! Já jí dám hajzlíkovi mizernému !!!! Ani se mnou nechtěla spát v jednom pokoji - odstěhovala se do kuchyně pod stůl. Já ji ale chápu - z jejího pohledu to vypadalo, že mi přeskočilo. V sobotu jsme jeli do Maršovic (u Olbramovic) - tetinka tam byla nadelegována na svod psů, a tak jsme jeli se kouknout. Já si našla turistickou trasu - malinkou, ono to tam moc značené není, tak šest-sedm kiláčků. Tak jsme se ráno po nástupu vydaly na vandr. Ne, že bychom tak pospíchaly, ale psů se zas moc nesešlo, takže jsem raději vyrazila, aby na nás potom tetinka nemusela čekat. Znáš to - neznámý terén, neznámá trasa, můžeš někde sejít z cesty, nebo bůh ví, co se může stát - a já jsem se toho hajzla zrzavýho bála vypustit z flexiny, protože kdo ví, kde tam číhá nějaký "zajíc"...... Potom se mi jí zželelo, takže šla na volno, došly jsme v pořádku - i když tedy značkovači od turistů obnovovali značení asi tak před sto lety.... takže kdybych neměla turistický čuchometr, nevím....... opravdu krásná procházka, krásné počasí, i rybníček se našel ke koupeli, paráda. Pak jsme daly oběd – stylově kance se zelím, a ještě zašly na ekofarmu a do malé zoo, kam můžou psi. Krásně jsme se bavily - nejspíš Prckovi pořídím surikatu, z těch byla úplně hin. Ono to bylo vzájemné - surikaty zaplály láskou k Prckovi a tak se honili podél plexiskla zprava do leva a pak se pusinkovali přes škvírky v ohradě - prostě Prcek prohlásil, že bez surikaty domů nepůjde ...... Jenže mu bylo vysvětleno, že zlobí a byl odvlečen.... Taky tam měli divoké prase - tedy přímo svini, která zase pro změnu chtěla Prcka sežrat - a to doslova. Jak viděla psa, tak začala být tak agresivní, že z ní šel strach. Kdyby nebyl v ohradě elektrický proud - tak nevím - nevím.... Stopadesát kilo prasete chtělo KREV !!!!! To byl Zrzeček tááááákhle malinkej - najednou......... a prej - rychle pryč mami, prasata jsou fuj !!! Utečeme...... Zrzek byl tak urvanej, že ani večeřet skoro nechtěl....... Padla do košíku a byla v limbu...... Momentálně je tedy uzavřen jakýsi "křehký" mír mezi námi. Zajíci jsou v kurzu dál, o čemž jsem se přesvědčila hned v neděli, kdy zase zdrhla! Výchova – nevýchova! Naopak jsem zjistila, že mě má na háku, protože mě MOC dobře slyší, jak pískám na píšťalku, a stoprocentně si mě kontroluje, kde zrovna jsem - slyší na dálku, ale přijít nehodlá..... I tak jsem usoudila, že ji nechám vysmahnout a pískat nebudu, ať si myslí, že jsem se ztratila. Sice na kožich nedostala, ale ani jsem nijak nejásala, když teda po době přišla. Já už s ní fakt nevím, copak je to takovej truhlík, že se to životě nenaučí? Jí je to jedno, zdrhá i tam, kde v životě nebyla, a já na to nemám opravdu už nervy. No ono se zase nedá říct, že zdrhá - ona jen a jen ty zajíce.
Poděkovala jsem za novinky do deníčku a taky si trochu posteskla: RTG ukázal na spondylozu 2. a 3. bederního obratle. Kulhání při vstávání se ale hodně zlepšuje. Taky mě napadlo, jestli si nezatuhla páteřní svalstvo tím, jak tancuje, když má na sobě bundu - vydrží třeba půl hodiny šmrdlat zadkem ze strany na stranu až do pravého úhle, až to vypadá, že se přelomí. Už máme povolen větší rozlet, pravidelný pohyb. Možná z ní nestihnu ani zešílet. Měsíc klidového režimu byl očistec. Úplně jí hráblo. Rozhodla se, že už bude jen pracovat. Třídí holuby na sídlišti. Nemusím popisovat, jaké je to u paneláků divadlo. Hlavně vysvětlovat, že jen tak ledabyle nevychovaně neštěká, ale hlásí. Teď už nechce vůbec za kámoškama do lesa! Tam vypadá jak hromádka neštěstí, otrávená a mrzutá. A česání mého chlupáče? Musím česat denně. Taky jí to nevonělo. Tak jsme najely na pozitivní motivaci. Rozložím před ní dobrůtky na odměnu, ona je hypnotizuje a přepočítává, jak dlouho ještě bude muset trpět. Ale žvanec je žvanec a pro něj udělá cokoliv.
Jo holubi...... ti nechávaj našeho Prcka v naprostém klidu - ale taková surikata !!!!! Musím se popídit, kde by se dala sehnat - to by mělo Málče radost.....!!!! Jen se mi ani nechce věřit, že by Beušák zanevřel na svou lesní venčící smečku, to snad ani není pravděpodobné. Však ono jí to přejde.....
Já jsem v lese taky ve střehu - o srnkách vím líp než malé A. ale ti zajíci jsou prostě nepředvídatelní… (Jak rychle asi běhá taková surikata?) a brát Prcka na vodítko v podstatě nic neřeší, to by musela ťapat na řemeni celou cestu...... Ono to s ní celkem jde, ne že ne, ale přece jenom, má stále přesmíru energie. To je zatím vidět právě na těch zajících...... Mně celkem nevadí, že je žene - stejně jí utečou, ale vadí mi, když prolítne dva metry ode mě - já se můžu pomátnout, jak ječím a pískám jak Papinův hrnec !!! A ona se mihne a jede si dál po svém..... TO mi vadí, kdyby aspoň přibrzdila, když už nezastaví (ha - ha -ha) ale ani TO ne!!!!! Prostě totální výtlem......a když zmizí, tak už si jede ve vlastní režii - oběhne si co potřebuje, několikrát se vrátí ověřit si ztracenou stopu, nakonec si dojde sama zaplavat někam, kde je dost vody (ani nepátrám kam) a teprve POTÉ se milostivě milostslečna uráčí vrátit. No dost již stížností… kdyby byly někde k mání surikaty, tak na nás myslete - aspoň dvě. Jedna by nám asi na moc dlouho nevystačila. Veselá mysl - půl zdraví !!!! G.+malé A.
Holky, nechcete něco jiného? Třeba psíka mývalovitého? Nebo sviště? Máme je na golfovém hřišti. Surikaty zbožňuju taky. Měla jsem tu čest, že mi někdejší ředitel Zoo v Brně o nich hodně vyprávěl a bral mě v zahradě k nim. Ovšem pozor, milý Prcku - jsou to HAJZLI! Prý větší grázly nezná. Zaměstnanci musí být ve střehu - jsou agresivní, kopou, štípou, trhají, koušou. Jdou po očích. Zkusila jsem jim zamávat u výběhu kšiltovkou a to byl fofr, jak mi ji stáhli...
G: Tak "hajzli" říkáš? To budeme teda muset nějak přehodnotit. Ale takovej svišť… - i když ten by nám asi taky dlouho nevydržel....
18. 4.
Já zas včera prožívala adrenalinové infarktní stavy. Prcel byl hodný - móc hodný. Celou cestu lesem po naší oblíbené trase vzorňák - jak z partesu. Ovšem do doby, kdy jsme zabočily na cestu k autu. To nám zbývalo cca 250-300m ... odbočila doprava do lesa a ohluchla (zřejmě zajíc)... což není zase až tak vzácné. Ale tentokrát jak když se do vody propadne - nikde nikdo... pískám, volám, očima sleduju, jak po silnici sviští jedno auto za druhým devadesátkou a jen se tiše modlím, aby nevyrazila přes příkop skokem na silnici...... autům se zásadně nevyhýbá. Už jí vidím… ovšem ztuhla jsem hrůzou, protože moje scénáře se potvrdily. Pádí po asfaltce a co hůř - bočí od krajnice přímo do vozovky aby se dostala na stranu, kde stojí naše auto... ví bůh, že jsem se bála byť jen pohnout aby nebylo ještě hůř - no MĚLY JSME ŠTĚSTÍ... ale tohle je fakt strašné, nevím už, co s ní, ona si to neuvědomuje a mě je jí líto, aby chodila na řemeni. Asi nebude zbytí, tuhle ruskou ruletu nemůžeme hrát. Uhnaná byla tak strašně, že se pod ní podlamovaly nohy a nemohla popadnout dech, zapráskaná od smrdutého bahna, slin a pěny, chrčela celou cestu domů v autě. A to jsem měla otevřená obě přední okýnka. Jednak kvůli vzduchu a jednak strašně smrděla tím bahnem... doma nechtěla ani žrát, jen ležela a dejchala... takže když se trochu sebral, což trvalo ještě skoro hodinu, tak jsem jí nakonec hodila do „pračky“. To teda odtejkal humus !!! Pak jsem ještě musela povléct pelech (a vyprat), kde před tím ležela, protože z ní odpadla tuna smradlavého materiálu… a ještě vyluxovat, protože kudy madam kráčela, tudy se z ní odlupovaly kusy bahna. Srovnala se a nažrala skoro až v deset večer. Já fakt už nevím (tedy pochopitelně vím) co s ní.... asi se zase vrátíme k elektrickému obojku. Tímhle si musel projít skoro každý... snad ten irský pánbůh bude nad námi držet ochrannou ručku. V takových případech se prostě nezmůžeš na nic.
24.4.
jak čtu, tak Beušák je zase plně funkční ........ ono to teď pro změnu postihlo zase Malé A. Já jela v sobotu s kámoškou na výlet po Praze ..... utrácet peníze - které nemám, a tak venčil kámošky strejda - což je málo, protože Prcka nepouští z vodítka. A tak, když jsem se odpoledne vrátila - a byl tak krásný den, tak mi jí prevíta bylo líto. Vzala jsem teda auto a vyrazily jsme na "krátkou" vycházku. Měla jsem toho po celodenním capkání po Praze už opravdu plný brejle. Krásně jsme se proskotačily, Prcek se vyráchal ve vodičce, daly jsme si v hospůdce kávičku, a štracháme se zpátky hore kopcem - a vtom - zrzek není........ (známý scénář....) no což, tam opravdu nic kromě lesa, skal a řeky není... tak jsem pokračovala v cestě, pískajíc jak papiňák (starý scénář, že?). Opravdu - po teda dost dlouhé době - slyším funění a dýchání … ejhle - zrzek je tady ....... dojely jsme domů a já koukám - nějak divně se hrabe z košíku - jak kdyby nemohla na zadní nohy... tak na ní pořádně kouknu a opravdu - asi na ni, na mistra světa, tentokrát ve skalách došlo. Má servané břicho a dva cecíky do krve. Ani ležet nemohla. Ani ze schodů jí to nešlo. Capala bokem a bylo vidět, jak jí to bolí. Asi to budou záda - protože nemůžu poznat - na kterou nohu pajdá - rozjížděj se jí obě.... a odmítá se otočit čtyřma nahoru (jinak její oblíbená poloha)… no a vůbec.... takže jsme včera také měli klidový režim - šla na flexině.... hrubě se jí to nelíbilo. Nemyslím si, že by si z toho vzala nějaké ponaučení pro příště. Zřejmě tam někde ošklivě spadla a záda dostaly zabrat... jdu shánět Aploflex. Dobít je je málo.... hajzlíky mizerný - prostě si neuvědomujou, že to není dneska jen tak - vlát si, kam se jim zamane. JÁ už jsem stará osoba!!! Já už se bídně udržuju při životě a ještě k tomu tohle!!! Neřád!!! NEŘÁDI!!!To má člověk za dobrotu, že jsem se na to v tu sobotu nevykašlala...... já blbec !!! Já s ní ani k doktorce nejdu, stejně by mi nic neřekly. Doma máme Alavis proti zánětu, ten už jsme nasadily, a krom toho v sobotu žrala zase trávu a vůbec večer nechtěla večeři (což jsem se trochu děsila - jsem si říkala, jestli se do toho břicha nepraštila nějak moc)… taky si břicho pořád olizovala (to byla ta stržená kůže - jak jsem poté zjistila) … to jsem jí pomazala "nechutnou" mastičkou… člověk aby měl na ty její ekvilibristiky majlant a vysokou školu veterinární!!! Horší, než malý děti !!! A když maj nějaký čas zaracha, tak pak jsou jak urvaný ze řetězu…...... G. + přeražené malé A.
10. 5.
Nastalo nádherné ČUCHACÍ počasí... to se linou pachy z dáli a jeden takový malý setr neví kam dřív skočit....... a my nezahálíme - v sobotu v deset jsme odjeli komfortně do Bechyně Elinkou (naše místní pamětihodná Křižíkova elektrická mašinka) - tedy Prcek byl poněkud nasršen, neboť musela mít nasazený ten protivný košík na tlamičce, ale chovala se vzorně - jak konstatovala paní průvodčí - rozhodně líp, než někteří dětští spolucestující.... Brali jsme to okolo vody (Lužnice) rovnou k domovu... v pět odpoledne jsme stáli u rodné hospody...... těch cca třicet kiláků jsme dali docela v pohodě, ještě jsme cestou opékali buřty a odpočívali. MÓC krásná prochajda - pravilo psíče... sluplo vybrané lahůdky k večeři a šlo dobrovolně (!) spát...... V neděli bylo trochu ouvej paničce - ne že by byla tak moc ušlá - nožičky jí nebolej kupodivu skoro nikdy, ale nějak se jí zasekl krk a tak si musela zobnout léčivých bobulí, aby se odblokovala. Proto se jelo jen na návštěvu do Soběslavi, kam na chatu přijelo naše psí příbuzenstvo. A tak se to na zahradě pralo a mlátilo… všechno dohromady. A ve volném úterku jsme vyrazili na náš tradiční okruh okolo Dlouhé Lhoty a Boreckých rybníků, kde jsou několikaset leté duby, chráněné, lány konvalinek a taky tam žijou dva poslední zajíci na Táborsku - a Prcek TO VÍ a byl NADŠEN. Venčení, pánčička doma, ňaminky.. co by si takový irský setřík mohl ještě přát? G.+ malé A.
13.5.
Nějak ve mě poslední dobou taky nějak nedobře loupe, ale jak známo majitelé setrů si nějaké polehávání nemohou dovolit. Vyjely jsme si na zříceninu hradu Příběnic - tam máme vyšlapané kolečko. Ouha, já si nevzala píšťalku - takže jsem se dost nervovala… malé A. se tentokrát projevilo jako naprosto vzorný pes a poslouchalo jako hodinky. Takže nikdo z nás v temných lesích nezůstal. Jenže měla osinu v oku, nevím, jak k ní přišla, teklo jí z oka naprosto šíleným způsobem … vypadala, jak krvavý pes baskervilský… tak jsme vymývaly borovou vodou a odpoledne do lesa dostala septonexovou mastičku a večer na spaní maxtrolovou mastičku a ráno ještě maxtrolový kapky - ráno to vypadalo o dost líp... no a když už jsem v tom výčtu zranění, tak ji něco kouslo do prdelky, nebo jestli si sedla na něco … má ji oteklou a červenou do půlky.
29.7.
Bedýnka od pomerančů už je přichystaná! Nezůstanu s ní v domě ani minutu!!!! Naprosto zdevastovaná koupelna, kde jsem pracně zakoupila a instalovala fungl novou rohož na podlahu. Hodlala si tam vyhloubit pelech pro "štěňata" .. takže jsem ve tři ráno jí všechny ty její krysy, veverky, slony, kachny a zajíce sebrala, šoupla do pytle a zamkla. Do rána seděla u skříně a teskně vyla.... Sousedi mě budou milovat... V kuchyni vrtá díru do zdi... Bože co jsem komu udělala?
31. 8.
Dobře jste si na Šumavě vedly děti.... mám prochozenou spíš českou stranu (doma je doma) a většinu míst poznávám už jen stěží - vždyť JÁ pamatuju časy, kdy na Prenetu byla hospoda a to docela výborná… a na ten krpál, kterým jste tam vy lezli nahoru, tak ten jsem letěla z kopce dolů - bylo to mých nejrychlejších tak cca 7 km v životě. My spěchali dolů na poslední vlak do Rudy... auto jsme neměli a tak já a pes - z Tábora na Rudu - třikrát přesedat… jo to byly časy..... my s malým A. taky šlapaly po výletech, na Židovu strouhu (naprosto vyschlou, kde irští setříci málem lekli z nedostatku vodičky) - tedy já pro ni pochopitelně vodu nosím - ale znáš to, není TO ono a vůbec, vodička má být tam, kde má být... lezly jsme netradičně okolo Příběnic novou trasou, a pokořili jsme Velký a Malý Blaník- to už Prcek ochotně pil i z pet flašky - i když jinak předstírá, že to neumí... po vandrech jsme se jezdily ještě koupat na Knížecí rybník - tam to malé A. miluje a plave jak vydra.... jenže ve čtvrtek ráno jsme se došli jen vyčurat a malé A. padlo v předsíni na chladící podložku a prohlásilo (prvně v životě), že ONO nikam nejde - nikam nejdu mami, je vedro a ty by si uštvala ubohého pejska k smrti… nech mě být a pusť mi ještě větrák.... a vydrželo to malému A. až do večera.... nebudeš věřit, ani kakat se nešlo... až večer. V pátek už jsme byly zase plně funkční... jen Prcka zase začalo trochu zlobit oko, zase si hraje na Jana Žižku .... takže jsme byli na veterině a kapeme antibiotika ... G. + malé A.
6.11.
U nás poslední dobou nechodí neštěstí po lidech, ale po Málčeti… před čtrnácti dny se jí na vandru povedlo šlápnout na zmiji… naštěstí už trochu zimně přichcíplou, takže to odnesla levá přední.. musela dobelhal po třech z Příběnic až do Bechyně = skončily jsme na veterině. A tuhle neděli letěla jak MAGOR z hráze rybníka dolů na louku a odnesla to pro změnu pravá přední… nemůže se na ni postavit = zase jsme na veterině, zlomené to snad nemá… tak ordinuju klid (ha ha) - chodí na prodlužovačce a brblá. Snad to přežijeme. A co se financí týče, tak už nebožtík můj tatínek říkal, že nebýt těch hajzlů zrzavejch, tak už máme v Praze dvě vily .. G & chuděra malé A.
7.11.
Dneska to zase nemělo ráno chybu. Prcek jak pajdá, tak nabíráme drobet zpoždění a já pak dost fofruju … a tak jsem vrazila Málčeti do papulky prášek na bolest a prchla. Dorazím do práce a vyndám SVŮJ prášek antistres a ejhle! JÁ mám Prckův Alavis... Náhradní venčící teta odpoledne prohlásila, že pes strašně kulhá … ALE přesto je neobyčejně veselej... kdo ví čím to asi bylo...? G. & veselé malé A.
Dneska se mi jí zželelo a naivně jsem si myslela, že když jí ta noha bolí, tak se bude šetřit… i trasu jsem pokrátila… nic platné - JE TAM, prostě JE TAM … ten mrzák zajíc! Hrrrr a byla v háji noha nenoha.... já na ní řvala a milostslečna si holt seděla na uších. Takže pajdá hůř, než dřív. Dokončily jsme prochajdu na řemeni. Tak to má. Žádný ňaminky! Ani k sobě do křesílka jsem jí nepustila. Mrzák je zřejmě těžce uražen - zatím se ani do postele nepřišajtrala. Pusu hodnému Beušáčkovi G. & PAJDA
8.11.
Lákali jsme Málče na karlovarský setří mejdan a vyjadřuju obavy z Bey šéfování – ona je odtáhne do lesa, všechny – tátu i celé příbuzenstvo včetně dorostu.
G: A zajíce taky máte? Veverky taky můžem… někdy skoro čekám, že si Málče plivne do paciček a vydá se na strom. POŘÁD si říkám že se Málče JEDNOU zklidní.. leč ....i když se přiznám, že by mi asi ten adrenalin i trochu chyběl...
9.11.
Gita posílá fotku s balónem:
Dnešní Prckovo VEEELKÉ překvapení.... TO byl vykulený, úplně maličký a úplně neviditelný irský zbabělý svetřík … a což teprve, když ten divnej "pták" začal syčet a hučet !! Nejdřív náš posera zalezl za maminku, a pak se sebral a tý obludě pořádně od plic řekl, co si o ní myslí!! Celou cestu pokukovala po obloze, jestli je bezpečno … ha-ha … musela bys ji vidět, jaký házela ksichty! A ten výraz: Tak už i na nebi je BORDEL !!
14.12.
Pro mě je každý den s Prckem "pohodový". Můj malý drak má v současné době "pouze" rozřízlou levou přední packu, ránu nad levým okem (těsně mimo) a zespodu rozervané levé ucho. To jí rozerval mrcha zajíc při souboji. Prckovi mají poštou dorazit další botičky od Manmatu - na tu rozřízlou nohu. Jednu ztratila v oranici, když hnala zajíce a druhá rezervní už je prošoupaná. Kdo to má financovat!! Když už honí, tak to má dělat šikovně… a né být takový vozembouch!! Jen co mě stojej obvazy, desinfekce, teď koloidní stříbro na rány (ani já to nepoužívám, aby neubylo), mastičky všelijaké sušící, hojící + botičky. To už by bylo na nového psa. No co už zmůžu, maximálně dojdu do sklepa pro bedýnku od pomerančů a posílám neřáda do světa …
21. 12.
Vánoční přáníčko od Beušáka: „Naše milá zásobárno veselých příběhů, přejeme krásné svátky. Klidné nepíši, páč se setrem klidné být nemohou“
Jů, to je krásný přáníčko !!! Jen nevím, jestli ho VŮBEC tomu zrzavýmu zmetkovi ukážu... Bedýnka od pomerančů už stojí v předsíni. JÁ se včera v tom marastu plazím po tankodromu v břečce, sněhu bahně - aby se pejsek proběhnul. Všechno probíhalo hladce. Dolezeme dolů k řece a pak to máme nahoru do stráně teda dost krpál a v tomhle svinstvu… ještě dneska necítím šlachu na pravé noze...a madam stále nemá dosti... Akorát jsem jí stihla nandat blikačku, a když jsem si chystala řemen, že jí už připnu, tak vzala kramle. Díky obojku jsem tak trochu byla schopná registrovat, kudy mastí. Ale pak byla v hajzlu docela. Řvu na ni (ještě dneska z toho jódluju), pískám jak papiňák… NIC NIC NIC!!! Tma jak - nechci říct kde, blikačka NIKDE!!! A to mě musela registrova,t protože párkrát prolítla dost blízko okolo mě. A vrchol všeho je ten, že skoro určitě se ZA NIČÍM nehnala. Nevím, co by to muselo být za zvíře, aby takhle divně, a hlavně jako blesk utíkalo. No nakonec teda dorazila … tentokrát tak cca 50 minut. Domů jsme se dostaly v osm večer. Tož … už na TO nemám nervy. Máme teď velice tichou domácnost … ani nevím, jestli Ježíšek k nám vůbec trefí. Krásné vánoce a spoustu nových ÚŽASNÝCH zážitků neadrenalinového druhu VŠEM! G.& ........ani nejmenuji....
Zdráhám se přát obligátní „Jak na Nový rok, tak po celý rok“, ale hlášky z Tábora jsou zatím uspokojivé:
U nás celkem dobrý, Málče se drží… ze sněhu je nadšená a lítá jak chroust... protože tím pádem vydá i dost energie, tak je kupodivu i docela hodná. Ona taky všechna normální zvířátka jsou přes den někde schovaná - takže spokojenost na obou stranách. Ale až zas začnem chodit k večeru, to bude ouvej... ono nám to určitě dlouho nevydrží - budou se honcovat zajíci.... Jo jo nudíš se? Nepořizuj si medvídka mývala, ale irského setra.