Veselé setří příběhy 2016
POKRAČOVÁNÍ 6
Leden 2016
Jak jsem zjistila, Gita má proti mně o jednu starost méně. Začátek roku popisuje ovšem s jiným problémem:
Silvestrovské petardy našemu Prckovi nic moc neříkaly........zato jsme byly na Silvestra na návštěvě u naší kamarádky nejvěrnější a přinesly jsme si odtud BLECHY !!!!!!!! (Ono odblešit jejích sedm koček musí být taky radost). Ale Prcek prosím do kontaktu s žádnou nepřišel, stačilo jenom, aby se povaloval v jejich parádním obýváku na kobercích........ Blechy jí jezdily po jejím holém bříšku jak šrapnely....... tak jsem šla vystát frontu na veterinu na odblešovací tabletku a doufám, že to zvládnem.........Protože jinak se u nás doma nedá spát .... to je samé drb - drrrrrrrrrrrb............drrrrrb.....Jo my musíme mít pořád něco......Jinak je to teď u nás jak na houpačce - jeden den vzorný psíček - druhý den zralá na zabití........venku machruje jak ďábel.......
U nás napadl sníh....... tedy tak asi tři centimetry....... malé A. je z toho v šoku........ Vyběhla ven a hned bylo jasné, že sněžný severský pes z ní nikdy nebude ....... zřejmě taťka američan trávil svůj život na slunné Floridě......... Hned to začalo.... malé A. nakrčilo čílko a podezíravě se rozhlídlo.... udělalo pár krůčků a prohlásilo: mamííííí, co je to za fujtajbl...... zebou mě pacičky!!!!! Hlavně zadní.... dělej s TÍM NĚCO !!!!!!! A kde mám svoje šíši ??????? (Myslelo šišky na aportování....) Šíši nejsou!!!!!!!! A klacíky !!!!!! Taky nejsou, ten hnus mi je sebral!!!!!!! Mamííííííí co budeme dělat ?????? Ono se to všechno venku asi zbláznilo....... ani vodička není...... místo ní je tam něco odporně studeného a nedá se TO vzít do tlamičky.... a já se chci napít.........Bééé, bééééé…. já nechci......... Mělo to celé ovšem pro mě jednu pozitivu.... malé A. se drželo více - méně na pěšince, protože jinak se z větví sype ODPORNÝ sníh hodným pejskům na zádíčka a za krček….. a to je teda hnus, velebnosti! Fialovej!! Celý náš rajón jsme měli obejit v rekordním čase, v šest večer už jsme bez větších incidentů byly doma....... Pak jsme šly večer čůrat…. a kdo v parku nestojí? Huhulák!!!!! To jsou věci!!!! Takhle strašit hodné malé A. No, celou cestu se otáčela, jestli TA příšera náhodou za ní nevyrazí...
Zase naopak začíná kamarádit se "strejdy", kteří po městě uklízejí sníh..... Malé A., jak je jistě všem známo, je technický typ a tak jí velmi zajímají všechna TA udělátka - jako ruční sypače písku a soli, kolečka a lopaty a košťata a hrabla a smetáky...... no to je to správné vzrůšo!!!!! Nejlepší je, přikrást se k takovému nic netušícímu strejdovi pěkně zezadu a pomaloučku a tiše co nejblíž - a pak mohutně zaútočit na jeho pracovní nástroj ....... Kupodivu při tom vypadá a počíná si tak srandovně, že nám doposud ještě nikdo nevynadal........
Malé A. zlobí čím dál víc......... Konec prochajdy jsme došly na řemeni. Co konec - dobře přes půlku....... prostě UŽ to nešlo........Zajíci, zajíci a zase zajíci... Tentokrát vzala roha hned v prvních třech minutách ...... vrátila se zpátky tam, kam to má zakázané, protože lítá po silnici - ale přesto si tam odskočila...... pak se jen tak mihla a zmizela znovu, pak jsem jí jen tak letmo zahlídla mizet úplně na opačnou stranu, než normálně chodíme - oběhla celý rybník a vrátila se po stopě bůh ví odkud a jen jsme přešli hráz dalšího rybníka, tak začala řvát a zmizela v houštinách u staré stodoly a honba začala nanovo - opět opačným směrem, než jsme šli. Takže jsem opět osaměla, pak se vzadu na horizontu objevila rezavá tečka, blížila se - opět odskočila do té původní houštiny a OPĚT chytla stopu a OPĚT zmizela k Neumětelům........ Sice se vrátila - to padla na bok do sněhu a jen chrčela..... to už jsem opravdu psychicky nevydržela a měla utrum. Obojek a řemen........ Zajíci se asi honcujou, takže je jich tam kupodivu poměrně docela dost a malé A. prostě dělá jak urvané ze řetězu. Je otázka, zda jezdit venčit stále sem - kde to zná už jako své boty (a snad doufám dokáže najít cestu minimálně k autu) - ovšem zase je evidentní, že to má "na háku" a tím pádem machruje - nebo riskovat a jet někam, kde to nezná a kde jak předpokládám (ovšem možná mylně) se mě bude víc držet - ale možná taky ne a pak běda ..... za ta léta vydržím dost, ale tohle...... a jen kvůli těm zatraceným zajícům, od srnčího si jí troufnu i odvolat ..... ale ti ušáci.... to začne ječet a už to jede..... malé A. je úplně mimo...... Jen nevím, jak jí po těch našich pěšinách - protože to jsou pěšinky cestou - necestou - jen kousky vedou po lesních cestách, vést na navíječce. Mám osmimetrovou, ale používám jí jen ve městě.....tady to vidím jen na normální vodítko - protože jinak budeme navinuté na každých pár metrech v okolních houštinách a moc to plynulosti venčení asi neprospěje...... Je to opravdu tak jak říkáš - nevidí - neslyší - šílí....... musím vydržet... naučili se to všichni mí psi...... jde tak o půl měsíce...... pak už budou malí zajíci a myslím, že i velcí staří zajíci nebudou tak utíkat .... on se většinou dospělý zajíc přitiskne k zemi a má dost pevné nervy aby nechal psa přijít poměrně dost blízko - on se totiž spoléhá na to, že ho "nepřítel" někdy i těsně mine.....teď je to jiné, teď jak jsou ti zající zvichření z toho páření, tak se dávaj na útěk hned v prvním momentu a to je potom HONBA....... Setr by neměl napadat zvěř, když se nepohybuje ...... nad zalehlým zajícem by měl zůstat stát a vystavovat - jenže teď prostě ti zajíci nevydrží zalehlí - v tom je ta potíž. Proto se nedaří jí odvolat..... Počítám že se to zlepší - malí se nehýbou vůbec a zaječice je někde sice poblíž, to ona je, ale taky vyčkává a nelítá...... a i když by malé A. něco vyčmuchalo, tak se TO nebude hýbat - takže by neměla tak vyšilovat...... toť teorie ... ale vydrž ten půl - celý měsíc.......právě tam co jí vodím je dost dobré že není železnice, není frekventovaná cesta - tedy je, ale opravdu dost daleko ale zase jsou tam jiné maléry jako rybníky - které kupodivu i v těchhle mrazech nejsou ještě úplně zamrzlé - ale jsou zasněžené, takže jsem měla včera infarktní stavy, když jsem jí viděla na protější straně velkého rybníka a bála se, si to ke mě namíří přes led..... Gram tuku na ní není, je jak ocelové péro, já jen jednou stranou obdivuju, kde s e v ní bere ta energie..... tak nám kamarádi držte palečky… Mně - aby mě ten zmetek neutýral a jí - aby ty svoje skopičiny přežila.... G. + ZLOBIVÉ malé A.
Doma už to zatím celkem s malým A. jde, občas vyhrábne koberec od dveří, takže se nikdo nemůže dostat dovnitř - teta Jana si předevčírem myslela, že za dveřma leží moje mrtvola...... vesele křepčí s mojí podprsenkou - když se k ní dopaří - ony ty gumičky kráááááásně pruží, sem - tam si ještě přečte nějaké ty noviny - to má schváleno a jinak zatím......... přece jen už začíná trochu přemýšlet..... mě je jí jednou stranou i líto, že je tam sama když jsem v práci, ale zase na druhou stranu má tam celý byt, může do postýlky, má tam všechny hračky, jsou pejskové, co jsou zavření celý den v kotci a teprve když páníček přijde tak, se dostanou ven. Takový kotec je taky o moc menší, než náš byt a má aspoň doma teplo, neprší na ní a nemusí se bát bouřky a tak......No všude je něco..... Ideální to měla Borina, tu jsem si nakonec mohla vodit i do práce a myslím, že nám bylo opravdu fajn......
Nebylo by to malé A., aby venku zas neusilovalo paničce o infarkt, o čemž vypovídá další zpráva:
U nás doma leje jak z konve a napadaný sníh, pokud ještě nějaký zůstal, je umydlený a značně kluzký. Chodíme podél Jordánu - což je jak známo náš "světoznámý" rybník. Příšerně mi to klouzalo a tak jsem malé A. neprozřetelně vypustila z vodítka - měla jsem sama co dělat, abych sebou neflákla.......jo šlo to v pohodě, malé A. si hrabalo, skotačilo, překusovalo větvičky, obtáčelo okolojdoucí, vrtichvostilo a vůbec bylo výtečně naladěno...... Ovšem POZOR !!!! na rybníku máme asi tři dřevěná mola, která dosahují tak patnáct metrů od břehu a jedno to molo využívá útlocitný lid ke krmení kachen a labutí............ takže už asi nemusím pokračovat........ rybník sice "zamrzlý" zdánlivě, ve skutečnosti velice rozmáčený a povolující, patnáct metrů od břehu (tedy odhadem tak na čtyřmetrové už hloubce díra) na tam tak stovka kachen, labutí a jiné žoužele....... malé A. si jich nevšimlo ani jednou, co tudy chodíme - tedy od začátku zimy, kdy se sem začaly stahovat... až dneska...... Vlítla jak tajfun na ten rozežraný led, a začala křepčit válečný (a smrtící) tanec okolo nezamrzlé, prázdné vody. Každým skokem blíž a blíž k okraji........ Bože můj, já tak řvala, že lidi v okolních domech otvírali okna......... a malé A.? NIC, absolutně hluchá !!!!!! Nevím, jak bych jí vytáhla, kdyby se to pod ní začalo lámat, led by mě už neunesl a ona by se nedokázala vyhrabat ven......to mi bylo jasné....... no řvala jsem tak.... že........no nakonec - po době, která mi připadala delší, než cokoliv jiného, se tedy trochu stáhla - ale vystartovala znovu..... řvala jsem jak pominutá !!!!!
Když už mi hlas selhával...... tak se madam tedy uvolila zanechat té "srandy" a vydala se zpátky za mnou - ale to jsem už jen sípěla......... je mi záhadou proč nikdy před tím - a proč zrovna dneska ....... je vidět, že malé A. je neustálým zdrojem překvapení...... já už jsem zralá na Bohnice...... Podotýkám, že touhle samou trasou chodíme (většinou na volno) každý den TŘIKRÁT a nikdy ji taková věc nenapadla....... až teď. Jdu se pídit, kolik stojí svěrací kazajka - myslím, že jí budu brzy potřebovat..... opravdu myslím, že JÁ. malé A. zdá se, přežije zaplaťpánbůh všechno...... Tohle snad ani nemůžu nikomu ze známých říkat......vždycky slyším " Si nestěžuj ! Máš, cos chtěla ! MY jsme ti říkali, že si máš koupit místo zmetka nějakého hodného malého jezevčíčka.... to by bylo něco úplně jiného....
Když zdrhne a já jí nevidím - tak se bojím, ne že ne, strašně, ale snad horší je, když jí vidím a sleduju KAM se řítí........to je příšerný pocit.....Já mám dojem, že TOHLE už není venčení - tohle je ruská ruleta. A tady už nevystačím jen s dobrými úmysly a zkušenostmi. Elektronický obojek? Nemám s ním zkušenost a v zásadě ho neschvaluji. Někteří známí s ním pracují a nejeden se mi snažil vysvětlit, že za starých časů, když ještě žádné moderní vymoženosti nebyly, tak někteří hajní dokonce po svých psech i stříleli brokovnicí - pochopitelně pidi brokama - nebo čím, jen aby je to štíplo a probrali se z tranzu, nebo měli dokonce praky, kterými se do nich strefovali (to já bych tedy nebyla schopná) - prostě jen kvůli tomu, aby si hafan uvědomil, že páníček funguje i na dálku......že je to vlastně takový štípanec jako upozornění, že se tohle nesmí dělat...... že je to mírnější metoda, než kdyby dostal pes jednu přes zadek......a musíš vědět, kdy a jak zapůsobit - já taky tápu, kdy a jak....... ale kdyby to opravdu mělo účinkovat alespoň trochu, nebylo by to marné..... ještě uvidím....... hmmmmmm. Desík se mi asi z nebíčka chtěl pomstít...... to jsou ty mé řeči, že do stejné vody dvakrát nevstoupím a že chci něco úplně jiného, než byla Desinka - tak teď to mám! Ono to totiž všechno bude především tím, že NE že by byli jiní irové, irové jsou pořád stejní, ale okolní podmínky jsou čím dál tím horší, víc civilizace, víc aut, železničních koridorů, dálnic, míň zvěře, víc a horších myslivců...... Jestli by mě tak před dvaceti lety napadlo, že by mi někdo zastřelil Borinu....... to vůbec.......nebo že by jí srazilo auto...... těch okolo "našeho" lesa projelo tak pět za den...... a teď?
Cítím, jak se Gitě honí hlavou milion otázek. Často jsem měla stavy, kdy jsem byla zoufalá a bála se, jestli se vrátíme domů živé a celé. Teď už má Bea v téměř 3 letech víc rozumu, je větší mamánek, ale i tak to někdy je adrenalin. Jak to, že ostatní můžou své setry vypustit a oni poslechnou? Nebo aspoň nelítají bezhlavě tam a sem kilometry daleko. Gita mě uklidňovala, že na to Bea časem přijde a bude s ní řeč. Bea v lese, kde chodí každý den, zpanikařila. Jiné irčanky, co s námi chodí, taky lítají všude možně, ale jdou po stopě paničky a vždycky ji najdou. Bea ovšem nezabodla frňák na cestu v místě, kde odskočila, pobíhala zmateně tam-sem-tam a panikařila. Nejednou řešila svůj problém tím, že se vydala holt k domovu sama, no jo, ale v cestě jí stojí několik vedlejších a jedna velmi rušná silnice, tu by živá nezvládla. Nedám moc už na tvrzení setrařů, že irčani se neztrácejí, že mají super orientaci a vždycky se vrátí po stopě. Takže jsem to dlouho potupně řešila dlouhým vodítkem, hlavně na túrách po neznámé trase. Vůbec se nás nedržela, naopak, chodíme v divoké přírodě, kde je plno zvěře a ona šílela. Mozek vymydlený, oči navrch hlavy. Prostě smůla, ale jedna z nás musela mít rozum - takže místo, aby si okolím poletovala dle libosti, pobíhala kolem nás na flexině. A jak mi jí bylo líto! Romantická představa túry přírodou a pohled na vlajícího setra... Kdepak. Musela jsem se přizpůsobit jejímu chování a to nebylo ukázkové. Já se stále bráním EO, protože JÁ ho neumím použít správně. Možná by dnes už chodila spolehlivě pokaždé volně, kdyby mě to někdo zkušený naučil. Co mi tedy zbývalo? Naučit se svépomocí s ní pracovat a poznávat její reakce. Celodenní túry jsem prožívala tak (a dodnes to platí), že jsem si neužívala krás přírody, ale neustále sledovala, jak se Bea chová. Jakmile jsem zaznamenala zaujetí pro něco, okamžitě odvolat, zaujmout, dát na špagát. Jenže, někdy jsem byla pomalejší... a pak to dál Gita také dobře zná. Nevnímá, nevidí a zbývá jen se modlit, aby se nic nestalo. Zkoušela jsem ji utvrdit pokřikem NE (když se rozběhne) a FUJ (když ještě pořád neupustí od úmyslu, ale otáčí se a váhá). No a píšťalka – ta znamená VRAŤ SE. Kdokoliv na mě vyhrkl radu – „Neposlouchá Bea? Nasaď EO!“, tak jsem se cukala s tím, že nechci, aby poslouchala techniku, ale mě. Že musíme makat společně na bezpečné ovladatelnosti. I když vím, že to trvá třeba i o několik LET déle, než ji srovnat EO. Třeba opravdu stačí pár upozornění a pes si vše bude uvědomovat a už ho nebudeš muset dál používat. A oni mi nerozuměli - proč to nechci zkusit. Pro ně to byl OKAMŽITĚ vyřešený problém. Bea je výhradně lesní setr, takže potkává srnečky. Od těch jsem schopná ji často a stále častěji odvolat nebo úplně zarazit odsun po stopě. Jiné je to s pidi ptáčky na loukách.... To je podobný scénář jako u Gity se zajíci. Rejdí, klapky, černo, říčný výraz šílence. Ptáčky darebáčky jsem neodhadla jen jednou... a čekala hodinu, než odpadla totálním umrtvením z únavy. Do té doby jsem jen pozorovala, jak krosí sem a tam nekonečnou louku obklíčenou silnicemi.
Mezitím, co popisuji své zážitky, dostávám horkou aktualitu:
Tak hlásím, že jsme o chlup chytřejší........ EO - nejsenzačnější věc, co jsem kdy měla v ruce.... Zapískám - zavolám - zabzučím - a v tu ránu je u mě........ maximálně když vidím, jak načichává a dostává se do amoku, tak zapískám - nic, zavolám - nic, zabzučím - nic stisknu - a ejhle, je po nadměrných aktivitách.......
Jen pro vysvětlení - zapůjčený EO - dosah 1500 m, bzučák, elektrické impulsy od 1 do 100 (dávám 20) (eventuálně když nereaguje, tak jsem tam dala 40) výborné !!!!! Okamžitě pochopila co se od ní chce a běhá se mi v průběhu prochajdy sama ukázat = hele mami! jsem tady!Za celé ty skoro dvě hodiny jsem to použila tak 3x, žádné hororové scény, mé nervy jsou celkem v poklidu - má to jen nepatrné chybičky - když lítá v hustém porostu - tak tam se mi zdá, že to až tak nefunguje - ale nemůžu to moc hodnotit - protože tam na ní nevidím a jednou seběhla dolů pod hráz rybníka (louka a zající ZAJÍCI ZAJÍCI) a začla zase provádět ty své tanečky a mazala úplně na opačnou stranu než jsme šly - tak tam to mírně zahaprovalo, asi jak byla pod úrovní tak mě nenapadlo tu anténu sklopit dolů - tak tam byl trochu problém, ale srovnalo se to.....
Takže opravdu vynikající - nechávám jí běhat normálně jak sama chce, ale když jí delší dobu nevidím - nebo dojdeme tam, kde je většinou nějaký problém – zapískám. Má to ovšem i nevýhody - obojek je teda docela dost těžký, a musí se dost napevno přitáhnout......čili si myslím, že je to nepohodlné....... úplně taky ten krček neobepne a já zas pro změnu trnu, že se za ten obojek někde v houští chytí a já jí nenajdu.........no a Prcek je takový nějaký nevím jak to nazvat - jestli naštvaný, nebo pokrotlý - nebo tak něco mezi tím..... už to prostě není takové ejchuchůůůůůů.... no, uvidíme, zatím si myslím, že se jí nic zásadního neděje, ale já jsem teď o 200% klidnější (teda klidná já nejsem nikdy - svírám tu vysílačku - jako kdyby na ní závisel náš život....) ale fakt proti tomu co bylo..... docela jsme to absolvovaly nadmíru dobře..... a takovej jsem měla strach.... já se taky bojím abych jí nějak neublížila a nezradila jí, konec konců s největší pravděpodobností se po ní budou chtít nějaké zkoušky a tak musí mít snahu najít a vyčenichat zvěř.......o to to mám horší abych něco nezmrvila......
Přiznám se ale, že nemám z toho mého počínání zas až takovou óbr radost, já doufala, že se bez tohohle krajního řešení obejdeme...... ale opravdu nebudu se opakovat - takhle to dál nešlo.......je mi malého A. líto, když na něj kouknu a vidím na něm tu "odpornou" krabičku - ale snad to nějak časem odbouráme..... musí si uvědomit, kde jsou meze........ život je přednější........ snad bych to i psychicky dala ty její úlety, ale když se tak na to dívám, tak ono se to u nás horší, než aby se to zlepšovalo..... Mezi malým A. loni v červenci a malým A. letos to je neporovnatelný posun k horšímu........ malé A. nasbíralo zkušenosti a jelikož je chytrá, tak je využívá ku prospěchu SVÉMU....... ale to dálkové přivolání - to je fakt úžasná věc........i když zase to není úplně, nevidím na ni a pak pálím na slepo - tudíž vlastně nevím, jestli už vlastně poslechla a letí ke mně, nebo se někde zašmodrchla - takže zatím dávám v takových případech dost velkou prodlevu mezi hvizdem na píšťalku, bzučákem a eventuálně štípnutím.....prostě v lese je to dost nepřehledné. Otázkou je, jak to bude, až jí vypustím jednou bez krabičky........
POKRAČOVÁNÍ 7
11. 2. 2016
Nezbytné vyšetření kyčlí probíhalo, jak je u holek husitských občas zvykem, divoce:
Včera jsme absolvovaly ty zatrachtilé kyčle, tvrdá narkóza, od půl desáté do půl dvanácté jsme strávily na veterině, pak jsem jí sebrala jak bezvládný kapesníček a odpravila domů, kde se chuděra berchala skoro až do večera. Večer celkem dobrá, ale dneska ráno mě vyděsila, protože jí začalo být špatně, začala neuvěřitelně slintat a vypadala, že bude zvracet.
Chtěla jsem Gitu psychicky uklidnit, tak mě napadlo, jestli to nemůže být z hladu, protože u Bey je to častý jev. Když žaludek delší dobu (no co je myšleno delší dobou konkrétně u Bey, že…, když by požírala cokoliv pořád) nemá, co dělat, zvrací šťávy.
Z prázdného žaludku určitě ne..... Prcek IHNED jak se postavil (ha - ha - jestli se tomu tak dá říkat) na svoje vratké nožičky - dovrávoral do kuchyně, kde po několika pokusech (kdy jí to teda moc nešlo) uchopil svoji mističku na papů a mohutným mlácením o zem se dožadoval krmě...... taky jí promptně bylo servírováno vlahé kuřátko s rýží a mrkvičkou.........takže určitě to nebylo prázdným žaloudečkem........ jako pilná holka jsem učinila dotaz na veterině a tam mi sdělili, že se nemusím až tak moc bát, že se maximálně poblinká, a že to opravdu bude zřejmě po té narkóze.......
Úplně jiná varianta zněla následující den: Od nás samé špatné zprávy, malé A. se údajně otrávilo. Tak alespoň mi řekli na veterině.....Je to špatné, tak nám držte...... Já si osobně myslím, že to je následek té narkózy, ale oficiální názor zní - otrava.......
Držely jsme tedy všechny tlapky a na situaci se znovu optaly po 4 dnech.
Je líp.... každý den ovšem na veterině. Prcek je rozpíchaný jak jehelníček.......no dneska ráno se mi zdálo, že zase začíná trochu slintat, ony do včerejška ještě měly působit antibiotika, protože prý to ASI nebude nakonec otrava, ale (pro nás lepší varianta - o které jsem teda opravdu ještě neslyšela ) - a to zánět tlamičky.... i když jí tlamouchu prohlédli, div ne lupou a nikde nic nepatřičného neshledali... slinné žlázy to prý nejsou, zuby v pořádku, mandle v pořádku, sliznice trochu načervenalé - ale ona má zvýšenou teplotu 39,9 a tak se vlastně pořád neví CO jí vlastně je...... Krev nemá prý cenu odebírat (na rozbor, prý by to bylo vhodné kdyby bylo podezření že kolabuje nějaký vnitřní orgán - jako ledviny, játra a tak, jinak PRÝ se nic podstatného neukáže - pes je podle nich mladý, zdravý - prohmatali ho a proklepali - nikde nic neobjevili a tak by to prý bylo zbytečné....). Od včerejška to začalo být trochu lepšejší, venku je jí viditelně líp než doma - asi jak má chuděra tu teplotu, tak se venku zchlazuje - to ožívá = teda, ne že by malé A. bylo nějak chcíplé, to zas ne, kromě toho nepříčetného slintání, kdy je celý předek psa včetně předních nohou a uší úplně na žmok, tak je skoro normální. U tlamy bílá našlehaná pěna a visící opratě z nepředstavitelně páchnoucích nahnědlých slin. Žere dobře, hraje si - běhá...... Asi máme slintavku...... Takže jí dvakrát denně hážu do vany a sprchuju, protože když to na ní zaschne, tak to ztvrdne a má chlupy jak polité škrobem....pelech je promočený skrz na skrz - dokonce to došlo tak daleko, že jí pod deku dávám takové ty inkontinenční podložky pod ležáky (to nám zbylo z doby, když byla malá a čurala pod sebe), jinak by ležela v mokré louži slin... Ono je to dost těžko představitelné, ale opravdu to slinění je tak silné, a neustávající, že všude kam se hne, je všechno okamžitě promočené - gauč, naše postýlka, pelíšek - koberce, parkety, lino v předsíni - děs běs.......nikdy jsem nic podobného neviděla ani o tom neslyšela.
18. 2. 2016
Od nás dobré hlášení, už neslintáme. Prcek trošku pookřál, řádil v tom pidisnížku, co včera dopoledne u nás napadl a ničil KAŽDÉHO huhuláka, kterého našel (a že jich bylo...). Nejdřív na ně štěká - protože se bojí, pak se odváží k průzkumu a s obrovským potěšením ho chudáka zlikviduje.... Sežere košťátko, uláme ručičky urve nos - jeden ho měl z opravdické pravé mrkvičky! To byla junda !!!! Příčinu problému naše paní doktorky neurčily. Bylo to ZCELA určitě v tlamě, ale neví se kde a co. Rozhodně vědí, co to nebylo ..... Jako třeba slinné žlázy, zuby, sliznice, mandle, hrtan, žaludek. Já mám svoji teorii a to takovou, že jak Prcek ležel při té narkóze na zádech (skoro dvě hodiny) a hlava mu bezvládně ležela s vyndaným jazykem - tak si - teda podle mě- asi otlačil, nebo pohmoždil jazyk - nebo spíš si myslím přesněji kořen jazyka, který zřejmě udělal tuhle neplechu. Ovšem naše paní doktor souvislost s narkózou NAPROSTO vylučují....... Což je mi jasné a ani to nemůže být jinak..... znám veterináře..... Taky jsme to mohli nechtíc způsobit my - já a Kája jak jsme jí nesli do auta, z auta a nahoru do druhého patra....třeba si ten jazyk pohmoždila při tom, prostě příčina neznámá.......Ale snad už to bude fakt dobrý - ráno jen otevřu oko hned šátrám malému A. do tlamičky jestli jí má suchou, nebo nedej bože zase pění.......
Mám dovolenou a posíláme holkám raporty o našich dlouhých toulkách. Občas do zpráv přimotám poznámku, že Bea je čím dál méně unavitelná. Na což Gita pohotově odpovídá:
Stará pravda praví - nikdy nemůžeš utahat mladého irčana (tedy pokud nejsi nějaký ten extremista železný muž či žena....). síly se začnou vyrovnávat tak v těch šesti letech - a vítězit (pokud tedy o to budeš stát) budeš až tak od těch osmi.
Malé A. takovou možnost s mojí prací až do večera nemá a tak si to příkoří občas musí vynahradit....... Hned v prvních deseti minutách se vrátila pokrytá strašlivým odérem = jak jinak - chcíplá ryba (uprostřed lesa) - zřejmě myslivecká návnada na prasata......no a pak poletovala jak čistý kyslík.......šly jsme bez EO, takže si to náležitě vychutnala...... Já už tak moc ne.... Po příchodu jsem musela zmetka vrazit do vany, dostal se ke slovu starý dobrý ocet + nejnovější ovesný šampon + kondicionér a výsledný efekt byl ten, že ten můj pes je celkem dost chlupatý, když se na něm pěstitelsky zapracuje. Mrtvolný smrad z ryby sice přetrval i tuto proceduru, ale člověk si holt zvykne i na šibenici - natož na chcíplotinu......Pak následovala očista auta, praní dek, no a praní celého mého venčitelského outfitu - protože jsem smrděla taky...... Taky nám včera přišly výsledky těch kyčlí - nebudu tě napínat - A/A takže čisté.........Zaplať pánbůh aspoň za to...
Slupla svůj lavór vlahého kuřátka s rýží a mrkvičkou a odebrala se blaženě pochrupovat do společné postýlky..... I když spí - je stále ve střehu - nevím, jestli jí vzbudí sluch, nebo čich - (nejspíš obojí), ale je to zajímavé - já se jdu po špičkách podívat do ložničky, jestli zmetek tvrdě spí....... áno, očiska zavřená, hrudníček pravidelně pracuje, packy natažené.... pak se odplížím potichoučku do kuchyně, jemně vyndám láhev mléka z lednice, ukrojím skývu chleba (a to pořád kradmo pokukuju přes rameno, jestli se nezjeví zrzavý zloduch), začnu mazat máslo a tu chvíli, jak vezmu do ruky láhev s medem = je tam! SVÉHO kuřete má asi málo - protože se MUSÍ podělit bratrsky (teda spíš sestersky) o můj obědo - večeři....... jak v ní zmizí poslední drobeček, opět se odebere pokračovat v "hlubokém" spánku....
23. 2. 2016
Dnešní program malého ranního venčení před mým odchodem do práce:
Přeběhnout ulici a navštívit pekařství - pozdravit se s paní prodavačkou, dát pusinku sestřičce (zdravotní) naší obvoďačky, která v tuhle dobu chodí pěšky do práce, a utíkat na náměstíčko u Zemědělské školy - tam by mohl být nějaký psí kamarád - no nebyl a tak jsme si ukrátily dlouhou chvíli vystavováním kosa - jelikož byla tma, tak se mu nechtělo odletět takže jsme tam strávily dost dlouhou dobu.... pak za roh a do Botanické zahrady (kde mají psi vstup zakázán - ale bydlí tam paní školnice, která má hafana čivavu s kterým kamarádíme) tam provést několik piruetek a otoček, výskoků, pusinek a podobně, odtud zpátky k hlavní bráně - kde většinou sedává obrovský černobílý kocour - no dneska tedy nebyl, odtud k internátní ubytovně, kde jukáme a mazlíme se s paní uklízečkou - takže jsme vrtichvostily drahně u dveří...... pak rychle do Vančurovy ulice - protože v tuhle ranní dobu chodí strejda Pohanů do Billy pro rohlíky a jelikož je náš kamarád, tak se MUSÍME nutně pomazlit....juknem do leva - tam NĚKDY chodívá naše kamarádka s greyhoundem - no dneska asi zaspali a tak dál na nábřeží - kde rychlým tryskem rozeženeme kachničky a pohrajem si kamarádkou kokřicí, odtud už dál a dál - protože vyhlížíme kamaráda Olafa s jeho páníčkem (ten nosí moc dobré sušenky pro psy), zblbnout hlavu Olafovi (německý ovčák), oslintat jeho páníčka a spídem prolétnou vnitroblok a udělat si slalomovou dráhu s věšáků na prádlo.... pak v "malém " parčíku urvat a přivlastnit si nejhnusnější klacek z těch co se tam válí a nést si ho domů....
No a myslíš si, že nám při tom všem ještě zbývá čas na nějaké loužičkování a nedejbože kakání????? Malé A. si zjevně myslí, že bychom ani spát chodit nemusely.....taková ztráta času pro malého setra...... Si myslím, že malé A. by bylo nejšťastnější, kdyby bylo s paničkou bezdomovec.......
Nový měsíc, první březnový den… Co to pro mě znamená? Statistiky, uzávěrky, číslíčka. A do toho přijde Gity kanonáda! Začínala titulováním Malý zmetek. To je docela ostrý úvod zprávy. Bylo mi HNED jasno, že něco velkého se malému A. a jeho paničce přihodilo.:
Malý zmetek zamordoval zajíce......Běžela (jako vždycky v těch místech ) docela vepředu a najednou začala řvát - a jako by z jednoho místa, když jsem tam doběhla - ve škarpě vedle pole chudák zajíc, a ona na něm, Odervala jsem jí, zajíc se tedy trochu sebral a odpotácel se – chudinka. Zrzek šílel, řičela jak šílená, rvala se jak ďábel, na mordě krev, zatměno před očima - zabít, zabít ZABÍT........ jo, jo, to nám to pěkně začíná.....Podotýkám, že to byl velký, dospělý zajíc, jen je mi záhadou, jak se na něj dostala, že jí neutekl, většinou se to stává tak, že zajíc zaběhne někam, odkud se nedá utéct a tak ho ten pes lapí, ještě se nepamatuji, že by na volném prostoru pes dohonil zajíce - tedy zdravého dospělého...... mám teď výčitky svědomí, protože co když to byla zaječice a má někde malé zajíčky...... Ach jo, já fakt nevím, co budem dělat, je fakt, že nebyla na EO - ale myslím, že ani ten by v té chvíli s ní nic nesvedl......U mě je největší průšvih to, že já tak nějak pořád předpokládám, že z malého A. bude lovecký pes. Já bych jí mohla zpacifikovat tak, že se bude držet na můj dohled - to by s EO nebyl problém, ale od lovečáka se očekává, že bude v terénu pracovat a to samostatně....... Tož tak u nás.... FURT JE NĚCO !!!!! G. + vrah A.
Snažím se ze soucitu o psychickou podporu: Ze zajíčka se oklepej - říká se v přírodě, že jen silné kusy přežijí. On nemohl být silný, když ho dostal zrzek. I když Amálku nelze v žádném případě podceňovat, je hbitá, neúnavná a odhodlaná. Třeba ho měla už dost jeho stará zajícová a schválně mu zabouchla dveře od nory, aby se ho zbavila.
Malý vrah (jak ji trefně pořád označuješ) musel být psychicky DOWN. To je jasan.. Beušák v sobotu, páč šel půlku celé trasy na vodítku kvůli jejímu praštěnému chování (2 vodítka najednou taky značí velký adrenalin...), nemohla být oproti jiným výletům, kdy si poletuje vesele volně pořád, fyzicky ucaprcaná. Ale byla totál vyřízená psychicky, protože moooc chtěla - veverušku, co po ní z větve házela drze sníh, zajíce, co běžel snad půl kilometru po cestě před jejím čenichem (to byl taky dobrý sebevrah, nebo viděl dobře, že je přikurtovaná a provokoval), laň asi 10m od nás, jelen z očí do očí... rejdila po stopách tak, že měla čenich do krve, někde si ho strhla.
Zajíc byl VELKÝ a určitě ne mladý....... Jen je mi záhadou, jak ho dostala.... To teď bude něco !!!!! Po všech těch zážitcích byla úplně doma odrovnaná........ ani se jí chtělo večer jít na večerní venčení..... to jsme se jen doplazily na nejbližší kousek zelené travičky a zpátky domů. Ne že by byla uhnaná fyzicky - to určitě ne, ale zřejmě toho bylo moc na její maličký rozoumek. My jsme měly totiž o víkendu návštěvu - přijel se na nás podívat strejda Benji se svou půlkou smečky, a tak bylo o zábavu postaráno.....takže jsme se byly venčit v sobotu v zámeckém parku na Konopišti (taťka nás vyvezl), kde si myslím, že od naší návštěvy URČITĚ postrádají svoje hejnko pávů - jelikož když ubohá ptáčata zahlédla smečku dvou irských zmetků, tak i když jsou v podstatě nelétaví, tak "přešplhali" svojí ohradu a zmizeli k Neumětelům .........Podotýkám, že jsme ty dva měli na vodítku .... ale asi takoví pávi ví své......... On taky takový nadívaný páv.......... Takže když v neděli před polednem odjeli, bylo v naší chaloupce smutno - no prcek si to pak vynahradil na chudáku zajíci a večer pod tíhou nových zážitků prostě odpadl...... Nevím, co jsem komu tam "nahoře" provedla, že u nás musí být pořád tak veselo.
Už se tu zase dusím smíchem a přecházím od okna ke dveřím kanceláře, aby na mně ten smích, co chce VEN, nebyl moc poznat. Nikdo by nechápal, co je na mé práci tak zábavného.
Včera měl Prcek na venčení tetu Janu.... Teta má narozeniny a tak panička gratulovala a gratulace se zalívala becherovkou.... do jedné nohy, do druhé nohy.... Prcek začal obcházet se svým milovaným slonem.... jistě, obě paničky se veselí a beze mě ? Se slonem neuspěla... přinesla z ložnice vnitřek (polštářek) z pelíšku..... Neuspěla - zato panička a teta už byly asi u šesté "nohy".......Prcek se snažil ..... s námahou přitáhl celý pelíšek......... neuspěl.... obě paničky už byly asi u patnácté "nohy" ... po chvíli se začaly z úzké předsíně linout podivné zvuky .....a to už obě paničky opravdu nevydržely .... hádej co si Prcek přitáhl do obýváku ? Celou peřinu povlečenou v proužkovaném kanafasu...........
Protože začátkem března dostávám hlášky, že malé A. je úplný andílek, není od věci probrat konverzaci na téma zánět střev (průjem, zvracení), který jsme u Bey museli léčit:
Zánět střev je prevít, ale ono se to po injekci skoro okamžitě srovná a když má ještě Probican a extra diet konzervy, to bude v poho........ prostě někdy tím trpí skoro každý pesan....... náš starý pan veterinář razil teorii, že to většinou není z toho, že by pes sežral nějaké to en.....(fuj), ale že stačí někde něco očenichat ........a taky prý k tomu přispívá kupodivu masitá strava - tedy živočišné bílkoviny.....takže za starých časů, když ještě nebyly žádné medicinmanské vymoženosti, dostával hafušák injekci - tedy antibiotika + rýžový nákyp nasladko.......eventuálně krupičnou kaši.......tak třetí - čtvrtý den rýži s mrkví a vařené kuře - jen tak trochu masa - jen aby se to ovonělo a pak masíčko přidávat a přidávat - až na normální dávku, protože kuře je dobře stravitelné a mrkvička to jistí a rýže stmeluje.... jak dneska si to pamatuju........teď se to dá řešit konzervami, ty jsou fakt výborný, pes nemá pocit hladu a trávicí trakt to nezatěžuje protože je to všechno super stravitelné......
Shodly jsme se při probírání našich zkušeností, že co veterinář, to jiný postup.
Smecta je dobrá a s Probicanem opatrně, záleží na tom, co s těma střevama je....... někdy bohužel působí přesně opačně - tedy průjmově. Naše paní doktorka ho nasazuje, až když je průjem zlikvidován pro rychlejší rekonvalescenci ale v průběhu průjmování nám ho nedoporučuje..... a znovu připomínám ... maso máme MY zakázané........musím říct, že se nám to vždycky osvědčilo.......Naše paní doktorka mi vysvětlovala, že když jsou střeva oslabený, tak tam probíhá nějaký zánět - ono je ještě důležité, jestli je chycené tenké, nebo tlusté střevo, ale to už nechávám na nich a tak prostě ty bílkoviny ŽIVOČIŠNÉHO původu ten zánět "nějak" (já si to nepamatuju) podporujou....jsou prostě těžce stravitelný a ležej v těch střevech dlouho.....to je jako u lidí, zkus si, když budeš mít průjem dát tatarák, nebo krvavej biftek - uvidíš hned, co to s tebou udělá......
Oni vesměs veterináři když přijdeš s průjmem, tak psa prošahaj, jestli není nepřiměřeně nafouklý, změřej mu teplotu a když nic neshledaj, tak naordinujou hladovku, smektu (nebo i něco jiného - je toho spousta - my bereme Farmatan) no pak většinou doporučej zvolna rozkrmit buď klinickou dietou - granule, konzervy, nebo i vlastní granule, na které jsou zvyklí, po menších dávkách. No a když to nefunguje, tak přijdou ke slovu antibiotika a naše paní doktor nám dává přímo injekci něčeho, nevím čeho - o čem tvrdí, že by mělo fungovat jako ochrana sliznice žaludku a střev......za tři dny máme pokoj - tedy pokud se to nezvrhne v dlouhodobý zánět a to je potom mazec, také jsem to několikrát zažila.....
Od střev raději zpátky k malému A. Nechce se mi věřit, že je i po několika týdnech stále poslušná a hodná.
Jestli je ti divné, že se nic neděje, pak mně je to taky divné - ale malé A. je úplný andílek. My jsme byly včera v našem lese...... asi mi někdo vyměnil psa. Prohnala si daňka a obratem byla zpátky........ skoro to vypadá, že se budu nudit....no tedy, zase musím říct, že skoro celou cestu otravovala a chtěla házet šíši a klacky a já jsem z toho dneska celá hrbatá, protože to jsou fofry......
Uklízím a uklízím a uklízím, ale marně.....ono by to chtělo vždycky vrazit malé A. do vany když přijdeme, ale nejsem žádný Herkules. Tak očistu ve vaně provádíme opravdu jen v kritických situacích.. i když jí tlapky a podvozek otírám hadrem, všechno to vysušený bahno z ní pak někde odpadne.......taky jak teď vařím, tak je všude roznesená rejže - sice nad ní stojím a utírám jí tlamouchu, ale stejně - nevím jak to dělá, odejde do obýváku a tam doslova vyfluše další zrnka rýže na koberec a pak to rozšlape jak mamut.......otře si papuli o deky na gauči a teprve potom je náležitě spokojená......já pak lezu po čtyřech a sbírám a sbírám......ale jinak je vidět, že se malé A. vylepšuje - už ani doma, když přijdu z práce není takový bordel, jako bývalo zvykem, někdy sice ještě ano, ale intervaly se prodlužují.... skoro se mi po těch "krásných" časech začíná stýskat....... Znovu a znovu si uvědomuju, jaký je Amálka neuvěřitelně výjimečný pes...
Když jsem 1. dubna dostala zprávu, považovala jsem ji za aprílový žertík. Ale prý ne. No holky naše táborské protkané husitskou krví, co to je za binec? Jak andílek? Na to má ještě spoustu času.
Nevím, čím to je, ale malé A. nějak zmoudřelo.....skoro mi to přijde, že to ani není ono....a kupodivu skoro se mi stýská po každodenních dávkách adrenalinu.....Prožene srnčí - ale jen tak přiměřeně a když pískám, pak se i skoro ihned vrací. Zajíci se snad někam už konečně odstěhovali, takže naše procházky jsou teď obrazem míru a klidu !!!!!! Tedy o to víc je třeba využívat paničku – že? taková šíšovaná nebo klackovaná - to je ONO.....panička by jen tak zbůhdarma šlapala matkou přírodou a moc by si to užívala....... je třeba po ní skákat a škubat, podrážet jí nohy klackama, kousat jí do nohavic a tak a vůbec obveselovat. Je tedy pravda, že malé A. taky občas při tom přijde k úhoně, včera po mě tak vyjížděla, že mi doopravdy podrazila nohy a já přes ní přepadla, v důsledku čehož jsme se válely po cestě obě, a dneska ráno po mně vyskakovala tak dlouho, až sama zakopla a praštila se (o beton a dost blbě) takže jsem jí musela foukat bebínka a rovnat nožičky......Nevím nevím, jestli ještě naše obyčejné zážitky budou stát za zaznamenání........i doma je poměrně klid, začínáme zase trochu bydlet jako u lidí........
Je tu půlka dubna a malé A. mé rady možná vyslyšelo. Situace se lehce změnila, což dokazuje Gity zprávička:
Podnikáte nádherné a hlavně pestré výlety.......... Tak ne že by u nás nebylo kam, ale prostě s malým A. si zatím opravdu netroufám, byli jsme se podívat v sobotu na svodu lovečáků v Benešově, respektive v Mlázovicích. Chvilku jsem se koukala, jak jim to odsejpá a pak jsem vzala malou, a že se půjdem proběhnout..........Já to tam neznám a tak jsme to vzali nakonec vsi za kravín a tam tak trochu do kopce.. krásná "prázdná" louka a za ní nedozírné lány osení - kde nic tu nic - až za horizont. ...... tak jsem malé A. vypustila....... hrubá chyba.... v prvních třech metrech po startu chytla stopu - zřejmě zajíc, a už jsem neviděla ani tu tečku za horizontem...... A to jsem, podotýkám, HNED, jak se natáhla a zašpičatěla, řvala jak tur a hvízdala jak parník na Missisipi....... No naštěstí se za nějaký čas obloukem (na horizontu) jakoby vracela zpátky - ale uhýbala pořád do takové zarostlé rokle... takže jsem pádila po poli jak debil a nakonec jsem jí opravdu u té rokle odchytla - koukala na mě jak vrána, jako co se teda vlastně děje...... no šla na řemen, já nemám nervy na to bych jí hledala někde po okrese Benešov, hajzlíka jednoho........a nepřej si vidět, jak jsem vypadala.......kalhoty po kolena mokré, vzadu od bahna, boty mokré tak, že při každém kroku mi z nich vystřikovaly fontány a tak jsem v tom mokrém ohozu strávila v tý zimě zbytek dne. Vrátily jsme se domů úplně grogy - zbytek dne jsme proležely.... malá v pelechu, já nejdřív ve vaně s horkou vodou a pak na gauči pod dekou........Takže cizí prostředí - horrror..... Takže zaplať bůh za náš starý dobrý les - dokonce jsem předevčírem večer na cestě potkala "našeho" pana nejvyššího myslivce, dal se mnou řeč a když přilítla malá, tak nejenom, že nenadával (on moc dobře ví, co to tam v lese provádí), ale ještě říkal - jen jí nechte, neuvazujte jí, ať se proběhne....... tož tak......
Máš vidět můj dnešní out-fit!!! Tedˇ za poledne mě dokázala oslintat, oškubat rukávy a kapsy u božíhodové bundy (bratru za tři klacky...), pošlapat štrapáční semišbotky a nakonec se vší bujarostí se vymrštila a takovou mi tou svou kebulí vpálila do obličeje (páč jsem nestačila už uhnout), že jsem se musela na chvíli omotat okolo kandelábru....... no zlob se na ní, když za to vlastně nemůže.....
Ani přes pochvalu, kterou Bea sklidila od Gity, se nemusí bát žádné výstavy. Což ovšem není případ malého A. Tu čeká koncem dubna výstava v Praze.
Bea vypadá poslední dobou líp a líp, dokonce i ta srst začíná být skoro setří a ne ovčí, má moc hezkou hlavu a krásně nízko nasazené uši - to má pravda po tatínkovi, je to móóóc hezká holčička. Povedla se nám. Poláci jako obvykle jedou na výstavu v celé grupě, no ono někdy i bojovné srdce a odvážná mysl dokážou divy - a to MY máme.... Proti verdiktu rozhodčího sice není odvolání, ale já moc dobře vím, že mám doma nejhezčího psa v celé republice, ba co v republice ve střední Evropě ! Ále co ... v celém širém světě !!!! Přijde den, kdy vyrosteme a PAK jim to všem nandáme !!!! Jsme holt ti odbojní husiti.....Budem se rvát do posledního dechu. Jsme připraveny roznést všechno na kopytech !!!!! Teda Prcek o tom zatím ještě neví........ Pojedeme v pět ráno mašinou (náhubek), pak přes halu hlavního nádraží ven, tam vezmeme taxi a přesunem se do Letňan - už jen tyhle "zážitky" by dítěti z lesů měly přivodit nejmíň psotník.........Pak se budem nudit a čekat a čekat a nudit - to taky nevím jak Prckovi vysvětlím, pak nás znectěj, no a pak se teprve budem moct věnovat ostatním radovánkám - jako nákup ňaminek, pokec se známými a tak........ Jen aby jsme to přežily.......
Máme "klidový režim" Prcek honil v pátek srnky a když se vrátila tak pajdala na levou zadní, pak se to srovnalo, takže došla normálně, nicméně v sobotu ráno se na nohu nepostavila a hopkala o třech - pak se sice rozejde, ale vždycky když prostě leží, tak než se rozchodí - bída , svrab a prašivina......takže jsme moc nelítaly - teda asi takhle, nebyly jsme venku ty tři hodiny jako obvykle, ale jen tak hoďku, panička nasadila Alavis single, ale nic moc, takže jsme včera zašly na veterinu - jak já říkám - "pro klid mojí duše" a bylo zkonstatováno, že se snad nic dramatického neděje - prošly jí nožku od drápků po prstíčky až ke kolínku a páteři (Prcek je tak v té ordinaci tak ztuhlý, že mu tu nožku nemůžou ani ohnout ani narovnat, jak se bojí....) no a dostaly jsme nějaké SUPER prášky na zánět a no, prostě další klidový režim, což dle malého A. spočívá v tom, že hrubě nestíhá a nebudeme si nalhávat - místo šesti zajíců prožene jen tři..........tož tak...... no a v sobotu asi tedy jedem......jsme ostříhané (obě) a psychicky na dně (já).
Také se těšíte na raport z výstavy? Tušíte správně, že se to bez adrenalinu neobešlo. Tady je v nezkrácené podobě:
V Praze jsme zase dostaly na kožich - tedy sice jsme si trochu polepšily - z velmi dobré na výbornou, ale ze tří účastníků jsme skončily třetí......... pan rozhodčí evidentně nemá rád velké psy....... a podrž se, máme nožičky moc blízko u sebe!!! Jak v předu - tak vzadu.......Prcek je hubeňour a jak má tedy mít ty nožičky od sebe, když je sám jak tyčka v plotu ???? No nic, aspoň že tak.....Ale byla moc hodná, zvládla všechno na jedničku s hvězdičkou - i jízdu na pojízdných schodech, i metro - kde to foukalo a hučelo i ten vlak kdy mimochodem na cestě zpátky v Benešově na mašině spadla trolej, kterou sice nahodili, aby jsme dojeli do Olbramovic, kde to spadlo s konečnou platností a tak nás nahnali do dobytčáků. Chudák malé A. protože bylo míň autobusů, než lidí, tak se všichni drali přes mrtvoly. A jestli jim pod nohama jde taky nějaký pes.... a taky to byly ty blbé autobusy dálkové s úzkejma chodbičkama a vysokejma sedadlama a Prcka jsme museli našlapat pod ty sedadla. A ke všemu ještě ten blb šofér topil, takže se Prcek z jedné strany griloval - no ÚPLNÝ DĚS....... Ráno jsme vycházely z rodné pastoušky ve čtvrt na pět a domů jsme přišly v devět večer. Prcek se nažral a padl do pelíšku, já vzala svých pět buřtů a hodlala jsem se v tichosti odebrat ke kamarádům, abych zapila žal. Jak jsem vrzla u dveří, malé A. bylo v pohotovosti – aha, ono se ještě někam jde? Tak to JÁ mami taky - říkáš že na čarodějnice? A co to je? Zpátky jsme se vrátily v půl druhé v noci...... tolik naše zážitky......... budem se muset ještě vylepšit..... ale jednou přijde den a MY jim to natřem........MY odbojní husiti. My si zas tak ty výstavy až neberem, Já vím, co je na Prckovi blbě, ale je fakt, že mě trochu mrzí že na nás rozhodčí nevidí taky to co máme skvělé..... no ono je malé A. fakt trochu jiné, než většina setříků........ a s touhle vizí jsem si jí i vybrala, ale rozhodně není ošklivé. Ono je to opravdu na vkusu rozhodčího.....je fakt, že jsme byly největší…
6. 5.
Malé A. se včera vyválelo - tedy co vyválelo, to by nebylo malé A. - prostě kráčím po hrázi rybníka a nevidím malé A. Tak se tak rozhlížím a najednou se mi zdá, že se něco u hráze HÝBE........ A ejhle, čuňata rybáři navezli dvě hromady hnoje pod hráz a ta jedna má kupodivu ocásek !!!!!!! A to dokonce ocásek, co se zmítá v deliriu ze strany na stranu !!!!!! A je zrzavý !!!!!! Ta mrcha si v hnoji vyhrabala noru - móóc dobře jí to šlo, takový čerstvý hnůj se hrabe dobře a opravdu jí už koukal jen ten ocásek........ Když jsem (pochopitelně) vydala patřičný JEKOT, tak se odhrabala. Ovšem než radovánek zanechala, tak se krásně v tom hnoji projela od špičičky čenichu až po ten zrádný ocásek a ještě stačila hodit placáka na zádíčka.........No vzhledem k tomu, že se cestou k autu ještě tak desetkrát vykoupala, tak jsme došly jen trošku zavánějící..........Jinak večer odmítla konzumovat divočáka s rýží, vzala masíko do tlamky a vyflusla ho o metr dál na podlahu a zírala na mě, jako že mi úplně přeskočilo = tohle ona žrát nebude.......takže jsem následně vykypěla a obsah celé misky letěl do záchoda a nasypala jsem jí granule.........ty tedy sežrala, takže od včerejška má děvenka smůlu, vracíme se ke granulkám........ Podotýkám, že ten divočák byl fakt dobrý, čerstvý a sama jsem ho ochutnávala - co by za to chudý pejskové v Habeši dali, za takové ňamky........ Tož tak......
20.5.
Prcek doháral, takže už můžeme zase mezi "normální" lidi. Tedy - malému A. to nijak nevadilo, že VONÍ, naopak: Páni !!! těch pejsků, co si s ní chtěli hrát !!!!!! No už je holt velké děvče......Skoro je mi to líto, že už nevyvádí ty svoje skopičiny - tedy něco jí zůstalo, to jo, hlavně vždycky večer se přišajtrá k mému křesílku, hodí nejdřív nahoru prdelku + jednu nožku, a vyčkává, až jí zvednu na klín.....tam se mi zkroutí do vývrtky (aby se vešla - je jí už pěkný kousek) a usne..........a já držím a držím a držím.......spí jak dřeváček a mé ubohé končetiny tuhnou a tuhnou.......nebudeš tomu věřit, tuhle takhle vyspávala hodinu a půl, ale to už jsem si myslela, že nepřežiju... ovšem - kdyby tak "někdo" otevřel dvířka u ledničky - nebo u špajzu - to by bylo jiné !!!!! To slyší i v době, kdy je nejmrtvější.......JÁ když si chci v klidu sníst svůj JEDEN těžce vysloužený banán, tak se musím stále zavírat v koupelně......a o hroznovém vínu ani nemluvě - u nás je opravdu bratrské dělení = jedna kulička vína já, druhá její.......a kedlubny !!!! Ty jí taky vydržely ........Venku to s ní celkem taky už ujde - v "našem" lese dostávám záchvaty už jen když je pryč tak tu hodinu - posledně padesát minut a přišla z úplně opačné strany než jsem jí čekala, to nejdřív nadávám, pak kvílím a pak už jsem na šrot.........No ale zase například včera - naprosto vzorný pes.......Problém je, chodit s ní někam, kde to nezná, což o to, ona se dokáže vrátit, ale JÁ na TO nemám nervy, ještě když tak někdo šlape se mnou, aby mě duševně podporoval, ale když lítám po cizím lese sama a hvízdám a kvílím a poslouchám, jestli neuslyším buď ránu, nebo brekot, to už pro mě opravdu není....... No ale náš čas také přijde, když si vzpomenu, kolik jsme toho s Desíkem nachodily.........
Vyrazily jsme na Harrachovku .... výborná procházka… po pěti minutách Prcek objevil chcíplou rybu! Ó to bylo ejchuchů....... Byla bita, v hospodě jsem to nějak přetrpěla - daleko od ostatních hostů, došly jsme domů a vyprala jsem ji na valše........ V sobotu jsme vyrazily do Dlouhé Lhoty - nádherná procházka - veliká, široká louka, tráva do pasu, Prcek si běhal - proběhla okolo a kamarádka, co šla s námi, začenichala. Co to tady tak smrdí ? Ovšem - náš poklad........ Zřejmě myslivci měli někde návnadu na prasata....... to byl pušinec, že se i mně zvedal žaludek...... no nějak jsme to došly - starý scénář - pes byl vyprán na valše.......včera jsme byly na Přiběnicích - nádherná procházka! Vrátily jsme se čisťounké, radost pohledět, zaparkujem a domů jsme se vracely přes naší zahrádečku. Popadl mě amok, sundala jsem prádlo ze šňůry a vrhla jsem se na přerostlý pámelník, abych ho tročku zkulturnila. Prcek si tak lozil po zahrádce, honil klacíky a šíši, když v tom ke mě zavanul PACH...... Ano "někdo" hodil přes plot něco jako síťovku zřejmě se syrovým lojem, nebo kusem tlustého masa, tedy nedalo se to už poznat, když jsem to vyhazovala do popelnice (která stojí u branky, takže dotyčný to mohl hodit tam – kdyby ovšem chtěl....) To víš, v tom vedru........ tak šel Prcek do vany a na valchu potřetí. Už nemám sil...... Ocet došel, už jsem šáhla i po citronové šťávě......šampony abych kupovala na litry........ Tož tak......sbalim jí ranec a pofajruje do Prahy! To není pes, to je prase....... Ó mé nervy ...... G. + PRASE.
Škraloupu se asi hned tak nezbaví - včera jen tak letmo zasvištěla v našem rodném lese mezi stromy - skoro na otočku byla zpátky a jen se vlnila - takové to - já nic, já muzikant - což mě hned poňouklo, abych se na ní podívala blíž - a EJHLE za kohoutkem na hřbetě ZASE rozmázlé NĚCO.......Nebyla to zas až tak velká trága, (měla málo času!), ale smrdělo to OPĚT rybinou a bylo TO značně mastné......... Já nevím, kde se TO uprostřed normálního smrkového lesa bere, jestli prasáci myslivci, nebo jestli někde hnízděj volavky (nebo něco jiného podobného) a padá jim to od zobáků, prostě nevím........
Jinak dost urputně bojujem s klipáky, dokonce tak, že jsem navštívila naší veterinu a dožadovala jsem se "něčeho" repelentního..... Ono Bravecto je vynikající, ale nesmí být těch klíšťat TOLIK. Ony když se zasajou, tak okamžitě zdechnou, takže nějaké "běžné" sem-tam klíště vůbec neřeším, ani nevím, že nějaká jsou. Teď je vlhko, dusno a teplo, takže invaze kulminuje a vybírám okolo padesáti klíšťat denně, předevčírem jsem to počítala a nasbírala jsem jich 53......Oni se vynořují zespodu z pod těch chlupů a lezou Prckovi hlavně po čumáku, po pelechu a vůbec všude, když se o mě otře nebo přitulí, tak to špacíruje po mě, prostě hrůza...... No takže kvůli tomu Bravectu nám nemůžou dát nic jiného než nějaký hyperinovační výdobytek moderní techniky (paní doktor měla jeden už přes rok, jak z ní po té když mi to prodala vypadlo a zatím si to žádný blázen nekoupil), je to přívěsek na obojek, který vydává neslyšitelný ultrazvuk a tím by měl v okruhu asi 2 m odrazovat klíšťata......je to taliánské a když jsem to za zaváděcí (nekřesťanský) peníz (340,-Kč) přinesla, tak jsem zjistila že pidipísmem je dole pod čarou napsáno, že se s tím pes nesmí koupat (což jsem tedy byla na mrtvici - i když je to logické, je v tom baterka a reproduktorek....). No nic, já se přiznám, že těmhle teoriím moc nevěřím a nejspíš jsem musela být v době nákupu nějak mimo, tak jsem to nasadila a vyrazily jsme. No, ťapaly jsme zhruba tak ty naše dvě hodinky po lese, loukách, okolo rybníků, přes pole a tak, Prcek se tak čtyřikrát vykoupal, no a výsledek je ten, že se kupodivu opravdu počet klipáků na čtvereční centimetr psa snížil........ Sundala jsem jich už jen tak 8 - 10, a to si ještě myslím, že jak je ten přívěsek vlastně dole pod krkem, tak ta hlava a krk nejsou v tom kmitočtovém poli, ono se to nasazuje, nebo respektive má být nasazeno tak, aby repráček směřoval dozadu na tělo psa, ne dopředu před něj, takže si myslím, že na tu hlavu to už tolik neúčinkuje, ale opravdu jsem byla překvapená, že to zřejmě funguje. No a koupele tomu (zatím) také neuškodily, ona je tam taková kontrolka funkčnosti, takže se dá ověřit, jestli funguje, nebo ne, takže musím říct - že docela dobrý......zatím, ono těch klíšťat je tady opravdu letos strašné množství. Prcek je tedy očkovaný proti borelióze, má Bravecto a ještě pískátko - takže asi nic víc pro něj už udělat nemůžu. Já sama mám štěstí v tom, že na mě prostě klíšťata nelezou. Jsem holt nějaký studenokrevník.........
POKRAČOVÁNÍ 8
Blíží se léto a s ním období bouřek. Zmíním naše trable, ale i Gitiny postřehy, třeba si to přečte někdo další, kdo má obdobný problém se strachem.
První věc – čili situace bouřka-nebouřka, jde se.... jsem musela použít v otevřeném terénu v Německu. Bea vycuchaná, seřvaná, tlačená kupředu.... i lepanec na zadek .... Všechno špatně. Protekla mi rukama, i ze kšírů se vysmekla. V tu ránu tam byla jen tělesná schránka, ale pes vlastně vysublimoval. Tohle bylo na nic, 3 dny trvalo, než mi zas věřila.
Mám dost příležitostí denně zkoušet, kam až to zvládne - nejlepší je, když to začne během procházky v lese, do té doby lítá s kámoškami. Jak změní chování (to ještě nemusím vůbec slyšet hrom), začne se zmenšovat do velikosti jezevčíka, zkouší jakoukoliv únikovou cestu nejblíž domů a pobírá do papule klacky, šišky (normálně ji aport vůbec nezajímá a nebaví). Bez komentářů připnu na dlouhé vodítko a dál ať si to řeší po svém, když my všichni se bavíme a veselíme. Jen ji nenechám tahat za šňůru, zastavit a pomalu a furt dokola, u nohy.
Když tedy nechce do lesa, páč asi cítí, že někde v Bavorsku je bouřka, tak chci, abychom brouzdaly v blízkosti baráku, na známých cestách. Jak já začínám milovat HOLUBY! Včera se na ně chytla a vydržela je vyhledávat necelou hodinu, než stresem odpadla do nezájmu. Naprosto s Gitou a dalšími souhlasím, že je to tvrdá setří umanutá a navíc rozmazlená palice. Máme před sebou úkol a musíme ho vyřešit. Takže - náš vztah a moje porozumění její psychiky prochází dalším testem.
Doma je s ní celkem pohoda - to si mi lehne u nohou a leží. Nasadila jsem feromonový obojek.... stejně to vypadá, že si ho omotám kolem krku já, abych ty její stresy ve zdraví přežila.
Gity postřehy:
Bambule a bouřka ........ nepovažuju ještě Bambulku za ztracený případ, pokud se alespoň doma chová za bouřky normálně, není to TA pravá panika, kdy prchaj hrůzou hlava nehlava a je jim jedno kam ....... Nevím, tady je každá rada drahá, já u toho nejsem a ono se TO radí, když.......ale asi bych jí prostě bafla na krátký řemen a vytáhla bych jí ven chtíc - nechtíc, nejdřív pochopitelně když by byla bouřka ještě daleko, a kdyby se šprajcovala - tak ono pár lepanců na zadek taky udělá divy......a šla bych (tedy pokusila bych se) někam kam normálně někde blízko chodíte - já u nás asi do knihovny, nebo prostě do cukrárny, nebo tak..... prostě krátkou trasu a netrpět žádný cirkus!!!! Tohle všechno na prověřeném, bezpečném obojku a vodítku !!!!!! (Aby se nepřervalo, neprasklo aby se nevyvlíkla a tak....) Možná, že by se to dalo jistit i ohlávkou halti - ale s tím nemám opravdu žádnou zkušenost.
A pokud loveckého psa v lese nezlákaj ani srnky, ani kámošky - ale zase na druhou stranu panicky nezdrhá hlava - nehlava, tak si myslím, že to opravdu není TA hysterie (to bys jinak koukala), ale tvrdá irská palice a její umanutost.
Stejně si myslím, že když se na ty její strachy venku nebudeš moc upínat a vždycky když zahřmí, nebo prostě zaburácí jí jen normálně vezmeš na vodítko a nakrátko jí potáhneš, jako když se nic neděje, tak si za nějaký čas zvykne......... To, že leží někde v křoví zalezlá - je sice blbé, ale opravdu to není TA panika, kdy prchaj - smyslů zbavení .... o tom bych mohla z vlastní zkušenosti něco vyprávět!!!!! To bys JINAK KVÍLELA!!!! Tak držte se a ono i to bouření má něco do sebe - alespoň můžete víc trénovat !!!!
Hned na začátku srpna jsem sedla k počítači a s velkou radostí psala Gitě úžasnou novinku. Udál se totiž historický okamžik na jezeře Medard - Bea plavala! No dobře, přiznám se, nebylo to dobrovolně. Falin tam zahučel a ona, aby nepřišla o nějakou lumpárnu, se hnala za ním. Jenže si nevšimla, že tam nestačí a zahučela tam. Pak už jí nic jiného nezbylo A já to málem prošvihla - vůbec mě nenapadlo, že ten plavoucí pes mezi ostatními je Bea
ÓÓÓ....... ŽE BY?????? No prima !!!!!! Je vidět, že si opravdu užíváte..... jó lidi..........U nás střídavě zataženo - malé A. pořád nemá dobrá očka, takže pořád čistíme a kapeme - tentokrát nějaké už silnější kapky, (od včera) a ještě se dorazila taky včera, protože jsme byly na návštěvě u kamarádky a potom jsme šly (protože pršelo) na takovou maličkou procházečku okolo zříceniny hradu Šelmberku u Mladé Vožice. Nebylo by to malé A., kdyby tak v první třetině pidiprochajdy nezmizelo (asi srnčí). Já jako obvykle tak půl hodiny stála v dešti, pískala jak blbec, řvala jak debil, a nikde nikdo........a jelikož to tam malé A. nezná, byl to pro mě adrenalinový zážitek.... no to se ví, že nakonec přišla, ale zase se pro změnu nemůže postavit na levou přední nožičku.......takže schody už jsou u nás problém........trochu to po chvíli vždycky rozchodí, ale asi jí to opravdu bolí, oteklé to nemá, nechá si s tím i hýbat a ohýbat, tak to snad nic fatálního nebude - a to jdeme v neděli na výstavu.......tedy jen mrňavou výstavičku, nijak významnou, výstavičku - ale stejně...........máme zalepená očka, okrouhaný nos a pajdáme.........to bude maso...
A maso to nebylo, holky mají z Krajské výstavy v Týně n.Vltavou medaili. A k tomu patřičně humorem okořeněný komentář Gity:
Vydobyly jsme Vítěze třídy, Krajského vítěze a Vítěze celé skupiny VII.
No, nebylo to zase tak těžké, protože tam byl všeho všudy pouze jeden jediný setr a to jsme byly MY !!!!!! A taky jsme si odběhly úplně samy celou sedmou skupinu (ohaři) - já jsem pořadatelům sice navrhovala, aby mi to dali úplně všecko, ale pravili, že už by jsme toho měli moc........ Ale byla to krása, já a šprček na zeleném koberci, davy jásaly, fanfáry troubily, MOC jsme si TO užily...........
Přestože má malé A. má pořád problém s očima (ani po třech nedělích se to přes druhá antibiotika nezlepšilo), veselá nálada malému A. přes to všechno nechybí...... v sobotu si zase po dlouhé době znovu "četla" a tak zařvalo několik ještě mnou nedočtených časopisů. Dneska večer mydlila golf se svojí plastovou miskou na dingo suchary! A já se divila, proč nám sousedi bušej na strop...... Musela jsem to uhladit poníženou omluvou s tím, že to ne naše Málče, ale že jsme měli návštěvu s malým dítětem (milosrdná lež) to oni berou, sami maj tři....... takže to prošlo.........
31. 8. 2016
Ahoj kamarádi, ani moc nepíšu, protože jste stále někde na toulkách a tak si myslím, že na nějaké čtení ani nemáte čas. U nás nabraly události spád, v pondělí bylo malé A. na operaci s očima, tedy na "operaci" - spočívalo to v odstraňování nějakých folikulů na třetím víčku (což není zase tak neobvyklá záležitost - seřezat, seškrabat a očistit) nikdy jsem to zatím nezažila - ale vždycky je jednou poprvé, že? Oči se pročistily a malému A. se strašně ulevilo. Řádí už zase jako černá ruka !!!!! Upřímně - já jí skoro nepoznávám !!!!!! Řádí tak strašně, že mám sto chutí jí poslat v bedýnce od pomerančů zpátky do Prahy !!!!
Na moji poznámku - Hááááááá, už to tady zas je - bedýnka od pomerančů, tohle už mi docela hodně chybělo - Gita odpověděla:
On tě ten humor přejde ! Taky by mohla bedýnka od pomerančů cestovat do Varů.......... Na dnešek v noci se zase po dlouhé době pod postelí (mou vlastní) četlo........ naštěstí zařvala jen nekvalitní braková literatura......a já jsem si naivně myslela, že už ten zmetek dostal rozum !!!!!
2. 9. 2016
Zrzkovi náramně otrnulo........To, co jsem si myslela naivně, že je příliv "zdravého" rozumu, bylo zřejmě jen přechodné indispoziční "volno" ...... Asi budeme mít přece jen dobré veterináře.... Prcek značně pookřál = v obýváku včera natahané vlašské ořechy (ukradené z mističky v kuchyni - kde byly na okrasu), nadrcené (byly ve skořápce !!!!), rozšrotovaná krabice od bot (naštěstí bez bot), tenkou škvírkou (cca 3 cm....!!!!!!!) vytažená mycí houba do vany, kterou dávám mezi okenní rámy, aby, když přivřu okno, když nejsem doma, s nimi nemlátil průvan - rozcupovaná na milimetry !!!!! Asi ubohá houba Prcka zvlášť prudila !!!!! Překlopený proutěný pelech, rozrytý a dostrkaný doprostřed obýváku - patrně hledala ten včerejší rohlík, který si tam pohřbila - tedy alespoň si to myslím.......do ložnice pod postel natahané VĚTŠÍ množství novin a zřejmě si z nich pod postelí dělal někdo hnízdo - nebo CO......ukradený krém na ruce = evidentně nechutný, vhodný pouze k promaštění zbytků koberců, které nám ještě zbyly.........a venku na strništi nejspíš přejeli kombajnem nějakou chcíplou myš....... to je panečku parfemace........Já už nejedu na "dvě" směny !!! JÁ už jedu na TŘI !!!!!! Ještě v deset večer se nemohla srovnat do vlastní kůže............... Jo a chodí se po vykoupání sušit do NAŠÍ, tedy původně MOJÍ, postele....... A to podotýkám, jsme opravdu denně venku tak tři hodiny (nejméně !!!!) čistého času........ A ne že se zase budeš chechtat!!! Bedýnka už je připravená ........... G. + zlobivý malý A.
Néééé, vůbec se nechechtám! Já totiž rovnou slzím. Vždyť ona byla tak hodná a rozumná jen proto, že neviděla. Mám brouka v hlavě - jestli po tom všem, co čtu, JÁ mám vůbec setra. Beušák je táááááák rozumný, ale asi je to tím, že non-stop s někým je a tak se nenudí a své úmysly lumpačit rozmělní na slouhy. (No ale pro jistotu zaťukávám ťuk – ťuk).
Kterak si malé A. za kulturou vyšlo:
Minulou sobotu jsme byly na 51. výročním ohni T.O. Černý bizon, kde jako obvykle Málče způsobovalo trapné incidenty. U ohně se všem účastníkům rozdávají na památku camrátka (dřevěné placičky s nápisem a obrázkem na špagátku) a tyhle camrátka byla asi natřená nějakou zvlášť velesympatickou barvou, protože malé A. z nich bylo úplně HIN. Plížilo se okolo ohně a VŠEM camrátka kradlo. Pak z nich tajně vyrábělo třísky........... přišlo se na to celkem náhodou - když se připlížila k místnímu "šerifovi" a rafinovaně předstírala, že se k němu lísá a tak nějak "mimochodem" mu chtěla ukradlošit právě ono camrátko. Jenže se přepočítala, protože on ho měl přivázané tím špagátkem k náprsní kapsičce. Takže mu Málče natrhlo kapsu a zločiny byly odhaleny - půl manšaftu hledalo svá camrátka - a holt nebyly...... našly se jen sem a tam hromádečky tříštiček.........bože bože, samá ostuda ....... (podotýkám, že bylo tak sedmdesát účastníků + několik HODNÝCH pejsků)...... i když nevím proč, ale Málčeti projde vždycky všechno......ani se na ni nikdo nezlobil........Dokonce jeden z trempířů vykřikoval: Já bych nechtěl doma ani namalovaný rybičky, ale TEBE pejsku, tebe bych chtěl, ty jseš tak krásnej........... to ještě netušil, že má z kapsy (to Prcek náramně ovládá, takhle mi totiž krade kapesníky) vyrvané "camrátko"...............
Prosinec je bohužel měsíc, který věští kvůli přízemním hlupákům problémy… a nevyhnula se jim ani neposeda Amálka:
Prcek zlobí…. včera zas honila srnčí, i když občas míváme i dny, kdy to s ní už docela jde. Horší je, že se začíná bát dělobuchů, není to zatím takový ten PANICKÝ strach, kdy letí jak šílená, vyvalené oko, třes a slint, ale když večer prásknou - a hajzli práskaj skoro pořád, je po venčení ..... táhne domů opravdu jak spráskanej pes....Jestli to takhle půjde dál, tak nevím, nevím, asi se můžem rozloučit s kariérou loveckého psa.....
Loni jí ty petardy zas až tak nevadily, letos je to bohužel horší - a jak sama víš, nevybereš si - ven musíme - což odpoledne, to jedeme do lesa, ale ty večerní prochajdy, kdyby se alespoň vyčurala někde za barákem, aby jsme nemusely být venku tak dlouho, ale to ona NE, takže pravděpodobnost, že zas někde poblíž ti zmetci prásknou se zvyšuje...... Doma jí to zas až tak (zatím) nevadí.........