Se3 ... čili SETŘI

HRUŠKOVÁ / KOSTEL SV. MIKULÁŠE / TŘÍDOMÍ / NADLESÍ

26. 2. 2017

Srnkatá túra  Po trase Hrušková - kostel sv. Mikuláše pod Krudumem -Třídomí - Nadlesí ani živáčka lidského, zato srny se nořily z lůna divočiny na každém rohu. Bea měla strašně práce. Skákalo nám to přes cestu, páslo se to na loukách. Šla jí hlava kolem. Vystavovala jak zběsilá ve stoje, v sedě. Když vyrazila za nimi, nechala se odvolat. Nepochopitelné, ale pravdivé  Až teď v klidu domova můžu říct, jaká byla vzorná. I když to s ní cukalo a čumák opisoval celou dobu kružnici.

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4132454

Přírodní rezervace PRAMENIŠTĚ TEPLÉ

4. 3. 2017

Konečně jsme se dočkali! Dlouháááááá túra po Slavkovském lese v počasí jak malovaném. Od Pramenů přes přírodní rezervaci Smraďoch do Mariánských Lázní a zpět k Pramenům. Bea byla nadšená ze sirnatého puchu na Smraďochu. I pod ledem to smrdělo obstojně. Úporně hledala, kde je ta voňavá zmrzlinka, aby si ďobla. Nenašla  

Podle mapy měla být turistická značka po pevné cestě, ale nebyli jsme ušetřeni zážitkové trasy ve sněhu a močálech (jasně, nic proti, vydali jsme se do míst rašelinišť, to jsme věděli).

Na louce, kde jsme hledali pramen Teplé, jí do čenichu vítr přivál vůni tří pasoucích se srn. Ona je viděla a já zkusila šílenost - odložila jsem ji. Na povel "Zůstaň" nehla ani uchem. Je úžasná, úžasná  Klepala se stylem PUSŤTE MĚ NA NĚ, ale ustála to.

Cesta pokračovala přes vynikající lahodnou Farskou kyselku, několik rozvodněných potůčků, které jsme ne všechny suchou nohou překonali, až do přírodní rezervace Žižkův vrch vyhlídkou pruského krále Bedřicha Viléma a princezny Štěpánky. Nemohli jsme vynechat Mariánky, okraj města s parkem a Lesním pavilonem, kde jsme odloudili páníčkům šeltii. Ta na ně kašlala a šla kousek s námi. Kolem přehrady s nejstarší pevnou hrází v oblasti, stále ještě pod ledem, skrz alej zajímavých srostlých stromů jsme cupitali ve sněhové peřině zpátky k Pramenům.

Jestli jsem se těšila, že Bea odpadne, že třeba stěží doleze na pelech, šeredně jsem se zmýlila. Ani v autě si tu půlhodinku domů neodpustila a kecala do řízení. Po večeři začal kolotoč (její): papů chci - pivo chci - hlavolamy chci - nedáš? Tak znovu: papů chci .... atd atd. Je 19.00 a malej hajzlík konečně ulehl na ortopedický pelech za doprovodu hlasitého vzdychání   

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4132464

LOMNICKÝ POTOK u PILY

5. 3. 2017

Zážitková trasa, kde vítězem byl pokaždé rozvodněný Lomnický potok  Šli jsme mezi Pilou a Dlouhou Lomnicí po stopách významného stromu Lesů ČR - nejvyšší borovice v kraji.

Hledali .. hledali ... našli několik mohutných vysokých borovic, ale tuhle ne. Vždycky nás potok stopnul a voda poslala jiným směrem. Cestou – necestou. Na řadu přišla buzola. A taky vědomí, že musíme od potoka neprošlapanou divočinou POŘÁD někam nahoru.

Náš nejdokonalejší lovečák vypálil jen po drzé veverce, zbytek obyvatel lesa maximálně vystavil. Dokonalá holčička.

Je jasné, že jsme procházeli území výskytu divočáků, proto byla hodná, až plačtivá a skákala často do náruče

První problém měla hned na začátku. Projít mezi pastvinou koní na jedné straně a na druhé straně pastvinou ovcí. Všech se bála...

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4132576

PRAMENY kolem MARIÁNSKÝCH LÁZNÍ

11. 3. 2017

15ti km túra po pramenech mezi Kynžvartem a Mariánkami: Myší, Medvědí, Balbínův, studánka Diana a vyhlídka Karola nad Mariánkami, památný Novákův buk. A bohužel vichřicí zlomený Smrk králů. Kvůli kácení lesů padl velkým přičiněním člověka po 200 letech k zemi. Bea upadla po vymlasknutí hovězí kližky s rýží do lehkého komatu. Vyrobila si kolem mordy slušivé opratě. V parku se jeden chlapík smál, že vypadá, jako kdyby měla sluchátka.

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4132585

PILA / JAVORNÁ

12. 3. 2017

Nejdivočejší vandr posledních (snad i let)... Při pochůzkách mimo značené cesty v lůně přírody si psychicky neodpočinu. Všude posedy a bláznivý zrzek je jak pokropený živou vodou. Byla zběsilá....  ochotná kvůli zvěři překonat i říčku Javornou.... dokonce dostala  ve svém zatmění mozku jedno přesně mířené švihnutí přes zadek (a to se teda urazila ) ... Napřed volání - FUJ - NE -  píšťalka..  nakonec musela chvíli zchladnout na vodítku. Do strmého kopce mě v zápřahu vytáhla rychlostí blesku, jak kdybych běžela sprint na 100m. Před sebou totiž tlačila stádo srn.

Vydali jsme se znovu objevit nejvyšší (39m) borovici v kraji. Nikde o ní není zmínka, je krásně skrytá ze všech světových stran. Má na ní hnízdo ohrožený čáp černý. Monumentální strom. Našli jsme ho, ale prochodili jsme snad tisíc kilometrů nahoru-dolů. Borovice nás zavedla do míst přímo pohádkových: skály, vysoké stromy, meandr a nivy kolem Javorné. Ráda bych tam rozjímala delší dobu, ale to by to potrhlo nesmělo tak trojčit. Nepostála ani vteřinu. Kvičela, nozdry jí šly každá jiným směrem. Všude kolem nás jen cestičky zvěře.

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4134424

KYNŽVART

8. 4. 2017

Výbušnina v terénu  Pokud jste očekávali po téměř 2 týdenní absenci výletů ulítané fotky, máte je mít. Bea nezklamala a nezastavila se... já jsem strašně unavená. Ne z těch kilometrů, ale z hlídání, co provádí, co slyší, co vidí... už mi tak hrabalo, že jsem všude viděla místo pařezů srnky  připomínala mi napnutého Šebrleho při desetiboji - jen upustit páru a vyletět. Zdrhla jen jednou a to na chabých 50m, pak se otočila jako profík, a s širokým úsměvem vrátila a říkala: Mamčo neboj, já vím, že mi to nepovolíš, a že ze mě oko nespustíš. Já tě teda poslechnu, protože jsem konečně na vandru.

Jeden extra zážitek: jakmile vyskočila na skálu, kde je za zámkem Kynžvart pomník princezně Pasqualině, změnila okamžitě chování. Kňučela, plakala, skákala po nás a chtěla pryč....... ne nadarmo legenda praví, že chuděra princezna přišla o život v zámecké honitbě. Na tomto místě ji prý rozsápaly zdivočelé dogy. Třeba tam jejich duše pořád pobíhají.

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4134444

Přírodní park LEOPOLDOVY HAMRY

9. 4. 2017

Dnešní vandr mimo civilizaci. V Přírodním parku Leopoldovy Hamry nad Krajkovou a Studencem. Podobné jako na Přebuzi, ovšem člověkem nedotčené rašeliniště je bez turistických cest. Byly tudíž i okamžiky, kdy musela Bea chvíli na vodítko. Věděla o každé zvěři ulehlé v blízkost. Představa, že si hraje na krále Šumavy a někde se topí v rašelině, mě ujistila, že špagát je jediná jistota. Je učuchaná na několik dní dopředu. Všude čerstvé stopy a čerstvé bobky (podařilo se jí několikrát se v nich vyválet).

Vyslyšela výzvu "Ukliďme Česko" a uklidila od PET lahví krásný les kolem přírodní rezervace V rašelinách po lidských čuňatech. Je k pláči vidět, jak se člověk chová i v těchto končinách (vede tudy nová cyklostezka propojená s Německem) a odhodí tam cokoliv, co mu upadne z ruky

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4134449

VOJKOVICE / ŠPIČÁK u Damic

14. 4. 2017

Krušnohorská Malá Fatra  Podle mapy průměrná trasa po značených cestách v kopcích mezi Vojkovicemi a Damicemi s cílem skalní výběžek Špičák. Kdo má rád mega adrenalin (nejlépe v doprovodu praštěného lovečáka), vřele doporučuji.... Kótě 504m jsem se zasmála, na Goethovku přece chodíme na jeden nádech. Ta je v 640m..... No jo, jenže ony jsou Vojkovice na řece a kde je řeka, je to "dole". Převýšení na kilometru víc jak 200m...... Po kamenech, na cestě zapadané stromy, evidentně tudy dlouho žádný blázen neprošel. Jen zvířátka... a my. Bea byla po nekonečné trase 3km strmého stoupání a následného prudkého klesání totálně v tranzu poté, co několikrát vyplašila srny, které frrrrrnk sem a frrrrrrnk tam. Jí před čumákem. A rozhicovala se na ultimo, jak kdyby si šňupla kokainu. Připomínala papírového draka. Se kterým necloumal vítr, ale rovnou uragán. Sedím a přemýšlím, jestli zítra vůbec budu chodit - záda, ramena, stehna a lýtka jak v ohni. Zas mi povyrostly bicepsy.

Potichu jsem se omlouvala šumavskému Luznému, že jsem ho označila za hrozný kamenný výstup, tenhle kopeček, byť o půlku nižší, stál za to.

Na vrcholové skále Špičáku byla skupinka turistů v dobré náladě. Hned jsem zjistila, proč nahoru naše rezavá mrcha tak pospíchala. Opékali buřty. A v ruce měli plechovky piva. Zdola jsem řvala NEKRMIT, NENAPÁJET. Nechtělo se jí ani pokračovat v cestě, zkoušela dokonce smlouvat nad Fernetem, co si rozlévali.

Viděli jsme zas úplně jiný kus přírody, jiné stromy, květiny, traviny. Našli jsme na jednom vrcholovém srázu obrovské množství česneku medvědího a tak putoval s námi domů místo Velikonoční nádivky.

PS: Bea chrní, ze spánku kvičí a mele nohama, asi pokračuje v krasojízdě.

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4134460

Slavkovský les – VÍTKOVA HORA / Kolovský rybník

16. 4. 2017

To je taaaaak bezva, když si pěšky můžeme zajít vycachtat nožky na Kolovák, ještě k tomu přes Vítkův vrch, kde jsme se chtěli pokochat výhledem na Krušné hory. K naší smůle tam v tu dobu řádila vánice, tak nic nebylo vidět.

No jo, jenže to má malý háček - celá trasa měří dobře přes 20km. Takže jsme se ve slunku, větru, dešti i sněžení vybláznili skoro 5 hodin. Snad jen písečná bouře chyběla.

Bea po návratu tvrdě vyžadovala nášup jídla a birellu, to se nenechala odbýt. Prudila, dlouho prudila. Když doprudila, padla na pelech a slastně sní o lapání konopásků, na které si po dlouhé době vzpomněla. Ti to dnes měli spočítané. Postranní smrkoviny musely být poseté zalehlými divočáky, každou chvíli mi visela na zádech a upozorňovala na nebezpečí.

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4134475

LOKETSKÁ VÝSYPKA u Jenišova

22. 4. 2017

Probádali jsme Loketskou výsypku. Místo, kde se rodí nová příroda. Jenže jestli se začne s těžkou kaolinu v Jenišově, v nádherném místě, kde jsme mohli sledovat v klidu a tichosti souboj poštolky s ohroženým dravcem motákem pochopem, bude to věčná škoda. Je tu krásně. Obrovský prostor, žádní lidé, jen zvěř a super výhled na celé Krušnohoří.

Když se zrovna Beušák nebál v hustém smrčí zalehlých divočáků (má čistá bunda vzala za své, jak mi skákala do náruče), tak byla z nekonečných luk v tranzu. Divím se, že se dala bezpečně ukočírovat. Asi ji strašili divočáci, mají tam vyšlapané dálnice. Ještě jeden postřeh - skoro žádnému psu se nechce z procházky domů, my to máme jinak. Bea letí s radostí k autu (bohužel i k jakémukoliv na cestě) a nemůže se dočkat, až doma dostane svůj žvanec. Má v hlavě jen jídlo  

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4134485

LOKETSKÉ LESY / HORY / SVATOŠSKÉ SKÁLY

23. 4. 2017

Tvrdý trénink na Šumavské krpály. Z vrcholové partie, z farmy v Horách, strmě dolů ke Svatoškám - k Ohři - k Lokti a zpět strmé stoupání k farmě. Sníh i slunce, vichr. Bea předváděla dokonale vycvičeného psa - vypálila, na NE zarazila, vrátila se a čekala, až ji pošlu za jinou stopou. Má i světlé chvilky, kdy by mohla na zkoušky poslušnosti.  

Taky jsme si domů přivezli ve foťáku hádanku. Vypisuji soutěž - kdo pozná, jaké zvíře tu zanechalo své stopy? Teda mega stopy, v porovnání s packami Bey. Psa vylučuji. Nějaký opeřenec s blánami? Mýval severní?

Irča se hlásí: Ta stopa, to je velký. To byl buď pštros, nebo prase v přestrojení.

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4134500

BEČOVSKÉ RYBNÍKY a SKALNÍ MĚSTO

30. 4. 2017

Pětihodinovka na Bečovsku. Ve skalním městě. Některé útvary nemají ani v Českém ráji. Nádhera, všude ticho, a žádní lidé. Jen při obědě, při opékání buřtíků u zastrčeného Černého rybníka, jel okolo hajný. Ten stejný hajný, jaký nás načapal loni touhle dobou u dalšího z rybníků. Je to velký sympaťák, jen se smál a popřál dobrou chuť. Výjimečně s ním nechtěla Bea nastoupit do auta, páč si hlídala oběd.

Jestli někdo chce na vlastní kůži prožít "zážitkovou" červenou trasu, doporučuje. Ale varujeme, že je to trénink ne na Šumavu, ale rovnou na Dolomity nebo Himaláje. Docela šílené převýšení.

Jen nevím, kde má rezek vypínač. Lehla si po večeři na půl hodiny ... a už zas by nějakou tu akci

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4134517

KYSELKA / BUČINA

1. 5. 2017

Kilometrově odpočinkový vandr, leč převýšení náročné. Od Ohře v Kyselce jsme vyzkoušeli novou žlutou značku na vrch Bučinu. Vedla přes kapli sv. Anny a teprve pak se napojila na červenou. Převýšení 220m na zhruba 1,5km. To znamená skoro kolmý výstup k cíli. Kamenitá a krpálovitá cesta. Beu kupředu táhla touha po občerstvení, ale netušila, že u rozhledny žádný stánek s buřtem a pívem nenajde. Taky vzala za vděk v batohu nesenou vodou. Při sestupu dolů jsme objevili nádherné náhorní plošiny a zrzka se rozlítala. Srnky jsem monitorovala já, takže Bee zbylo jen stopovat myšky a zajíce. Trochu jsem měla vítr, aby nevlála až do nekonečna, protože všude trčely posedy jak strážné maják. Ale zbytečně. Na každé ukázání rukou nebo povelem - tam hledej, tady hledej - reagovala. Mám z ní velkou radost.

Irča se lehce orosila: Z Kyselky na Bučinu jsem lezla děsnejma krpálama. Jeden úsek vedl přes velký kameny. Hnus. Zdálo se mi to dál a značku 1,5 km jsem našla dvakrát.  Bála jsem se, jak půjdeme dolu. Nevím, po jaký značce jsem šla. Bylo horko a já byla napůl v bezvědomí.

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4176565

KYNŠPERK / CHLUM SV.MÁŘÍ / LÍTOVSKÁ VÝSYPKA

6. 5. 2017

Vražedná kombinace: KONIPÁSCI a SRNY  Musím se pochválit, že jsem 2 srnky viděla dřív, než Beušák. Zaměstnala jsem ji tak, aby je nepostřehla. Ona měla stejně fúru práce s konipásky. Nechápu, že ještě nezjistila, že tyhle pidi letce prostě nedohoní. Úplně se uštvala, takže až se mi bude zdát, že je bez elánu, energie.... tak si vzpomenu na Lítovskou výsypku u Chlumu sv. Máří. Rychle zapomenu na to, že by třeba mohla být nemocná, nebo tak něco, když nemá v týdnu na procházce potřebu běhat. Byla hluchá a slepá. Vlála sem a tam - a tam a sem. Frnk, frnk, frnk. Ještě, že to je tak obrovská plocha mimo silnici.

Rekultivovaná Lítovská výsypka je úžasné prostředí. Obzvlášť pro setra. Voda, bahno, nízké porosty, spousta zvěře, která tu má klid od lidí (jedna srna byla v trávě zalehlá tak metr od cesty) a samé kanálky, příkopy, svahy. Dokonalost. Moc lituju, že je tohle místo od Varů trochu z ruky. Tady by se konaly perfektní setří srazy.

Jak tak trojčila, tak jsem si říkala, že jí nandám EO. Aby si zas připomenula, co funguje na neposlušné pejsky.

Nandala jsem jí ho, vypustila krakena zpátky do terénu. Pokračovala sem - tam - frnk - frnk ..... Zmáčknu zvoneček, to na ni stačí.... hm..... NIC! Sáhnu tedy na silnější kalibr, vrnění. NIC! Co tedy pípnutí? NIC! Tak další, další. NIC! Ani se neotočila. Rezignovaně jsem mumlava, jak je možné, že je v takové agonii, že to nevnímá? Nakonec se záhada vyřešila. Naposled ho měla na sobě začátkem února. Takže byl vybitý.  Jóó, zrádné baterky

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4176587

DRMOUL / PANSKÝ VRCH

14. 5. 2017

Putování po málo známých pramenech Mariánskolázeňska. Naučná stezka Cech sv. Víta kolem Panského vrchu u Drmoulu.

Cestou tam silný liják, cestou zpět silný liják. Počasí na vandru jak malované. Všude kolem dokola černo, ale my se i opalovali.

Bývalé vojenské tankové cvičiště je dnes chráněné území mokřadů se vzácnou florou a faunou. Kyselky (moc lahodné) Bee nechutnaly, raději se rochňala v rezavém bahně. Jsem už výtečně vycvičená na postřeh. Všechny srny jsem odhalila dřív, než Beušák a v poslední chvíli ji stačila čapnout na vodítko. Je to tam divočina, takže byla docela slušně rozlítaná. Smála se na celý les, ale že by na FUJ a NE ze stopy hned přišla? To byla trochu hluchá  

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4176610

HRUŠKOVÁ / KOSTEL SV. MIKULÁŠE / KRUDUM / TŘÍDOMÍ / NADLESÍ 

20. 5. 2017

Nechápu, co toho nezmara pohání, ale po příjezdu z vandru nelehne. Už sotva stojí, oči se jí zavírají, ale ona neeeee, pořád řve, že chce jíst a pivo  Cestou začalo haprovat auto. Měli jsme namířeno dál, raději jsme nouzově zajeli na Hruškovou. Odtud podnikli výšlap na rozhlednu Krudum a zpět oklikou skrz ruiny kostela sv. Mikuláše s pozitivní energií a osadu Třídomí. V místním rybníčku Beušáka napadly kachny. Nalítávaly na ni jak sršáni, takže lovecký hrdina mazal pryč. 

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4176627

OKOLÍ PILY – PO STOPÁCH RAŠELINY

21. 5. 2017

Vandr s Bey nejoblíbenějším programem - opékáním buřtů u rybníku. Když šlo o jídlo, byla ochotná se zapojit v práci a nosila i klacky na podpal. Trasa po rašelinách kolem Pily. Se smutným konstatováním, že lesy se drancují ve velkém, bohužel.

Tentokrát se vyzdobila k dokonalosti, klacíky obírám od návratu, ale ...... Vrátila se k pubertálnímu chování, doufám, že jen náhodou. Nasávala, což o to, to známe a brzdíme zákazem, ale pak se rychlostí blesku snížila do velikosti jezevčíka a vypálila za srnou (chvíli předtím jsme potkali lesáky na obchůzce).

NE - FUJ – PÍŠŤALKA? To dneska nefungovalo. Několikrát prosvištěla neslyšíce nevidíce kolem ... a zastavilo ji až bahno, do kterého ji srna u rašelinných jezírek chytře zatáhla. Akorát jsem u toho byla a tak ji vyfotila. Srnu ne. Beu jsem stihla. Bahno nešlo dolů ani po 2 kýblech

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4176649

BOREK / ŠTĚDRÝ HRÁDEK / ŠTĚDRÁ

10. 6. 2017

Po stopách nové modré turistické trasy z Borku na zříceninu hradu ze 14.st. Štědrý Hrádek.  Divočina neskutečná.... a nic pro "rovináře a lázeňáky". Jednoduše nazváno "opičí stezka". Krpál nahoru, krpál strmě dolů.  Všude vládnou kopřivy, bažiny a agresivní traviny, co dělají puchýře na kůži. Cesty pro člověka nikde. Traviny 1,50cm vysoké. A zálehy zvěře. Jen jsem se modlila, abychom nevyrušili ze siesty třeba prasečí rodinku. Cestou jsme prošmejdili ještě zámek ve Štědré, krásný, ovšem v dezolátním stavu. Díťátko řádilo jak zběsilé, ale doma konečně odpadla až kolem 20hod. Má neuvěřitelnou výdrž, mrška jedna irská.

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4176679

HŮRKA

17. 6. 2017

Už zase jsem se nechala ukecat na divočinu..... Na hledání vrcholu Hůrka (817m) mezi Hlinkami a Bečovem.

Když pominu to odporně smradlavé bahno, ve kterém se Bea mnohokrát vyrochňala, omotaná svízelem, který z ní nešel dolů, tak sděluji, že to byla další výživná adrenalinová trasa. Kopřivy a tráva do pasu, kamení, díry a větve. Samozřejmě na vrchol neexistovaly žádné vyšlapané cestičky, jen od zvěře, což kvitovala Bea a měla řádně zatměno. Nějak tohle její setří nadšení nesdílím. Chvíli to bez vodítka nešlo. Vyhlídla si srnu a lišku vykukující za stromem, které svorně chvilku přemýšlely, co v těchto místech dělají ti divní tvorové, jako lidi a pes. Nutně se s nimi potřebovala seznámit. A to si ani nevšimla, že z druhé strany v chroští chrochtá vzteklé prase.

Že jsme v opravdovém domově divokých zvířat, svědčily kosterní pozůstatky, po kterých se s rozkoší válela.

Jsem ráda, že jsme v pořádku doma. Sice od kopřiv popálení, od bahna zaprasení a od horolezeckého výkonu utahaní, ale plni zážitků. Nejšťastnější zrzka byla, když se rozdělával oheň na buřty. Seděla jak socha a hlídala si oběd.

Martina: Takhle já nestihla Dájinu se srnkou - stáli za sebou na jedné cestě a čuměli na mě (Dájina samozřejmě před srnou, jinak by asi nestáli )

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4176718

ROLAVSKÁ VRCHOVIŠTĚ / PŘEBUZ

24. 6. 2017

Vedro a sucho. Kam jet na celodenní výlet? Nejlepší výběr? Horská Rolavská vrchoviště na Přebuzi. Teplotu snižoval větřík a všude po trase nasáklá zem jezírky z rašeliny. Obešli jsme národní přírodní rezervaci Velký močál, a jali se hledat opravdový pramen Rolavy. Přiznáme se, přes zákaz jsme sešli z oficiálních cest (a doufali, že nás nezastaví hlídky s bločkem na pokuty) a prodírali se necelý kilometr královstvím vřesovišť a borovic rašelinných až do chvíle, kdy jsme se začali bořit po kotníky v močálech. Osvěžení fajn... a předpokládáme podle vlhkosti, že jsme narazili na pravý začátek řeky Rolavy.

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4176753

KLÍNOVEC / MELUZÍNA

25. 6. 2017

Poslední ostrý trénink na Šumavu. Už nás tam nic po dnešku nepřekvapí - ani vedro, ani málo vody, ani zdolávání vrcholů. Túra z Klínovce (1.244m) na stolovou horu Meluzínu (1.097m), náš dlouhodobý cíl. Ještě, že jsme se odhodlali, jednak bylo krásně vidět, a potom ty stromečky tak rychle rostou, že za chvíli ze skal nebude nic vidět. A taky jsem ráda, že jsme vyplašili jen slepýše a ne zmiji, protože šéfka výpravy dneska bodovala - na vrchol není žádná značená cesta, jen uzoučká vyšlapaná na jeden pár nohou.... a Be to nakopla, vedla nás. Zastavila se až na vrcholu. Nejvýživnější část celého vandru byl prudký stoupák na 1,5km s převýšením 250m, což znamená kolmo za nosem (po sjezdovce na Klínovec). Mrzí mě, že jsem nestačila nastartovat foťák, protože nám cestu zkřížil jelen. Bea toho měla při závěrečném šplhání nejspíš dost, protože ji ani nenapadlo se po jelení stopě vydat.

Foto: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4176771