Střípky září 2019
1.9.
Další plavecký výcvik ...... bez úspěchu…. stále po bříško. Raději chtěla házet šišky, o které normálně nemá vůbec zájem. Zato jsme si přivezli asi tunu semínek, které jsem zjistila, že jsou z kytky DVOJZUBEC .... jak příznačné! Ještě, že máme sprej na rozčesávání. Semínka jsou zapíchaná, když ne v Bee, tak všude kolem.
Irča: Já měla dnes šok v lese . Connie zdrhla a za chvíli se vracela se setrem . V první chvíli jsem myslela , že je to Bea , ale byla to Izzi . Vypadají úplně stejně.
2.9.
Plavecký výcvik č.2 také nevyšel, i když dnes se v Ruprechtově aspoň brouzdala nad bříško. Významnější posun, než plavání, předvedla při vzdáleném hřmění za Klínovcem. Sice měla tendenci asi 3x pláchnout od rybníku k autu, ale nakonec strach překonala. Takže významné červené plus zaznamenáno. Krásné prostředí kolem pinky dokreslily obrovské lekníny na vodní hladině.
Romča: Super posun v bouřce…. To z minulých leknínů byla Melody skutečný Gordon..... hrůza a smrad.....
3.9.
Moje rada zní: Pokud nemusíte, nepodávejte k posílení imunity a regeneraci organismu Mumio Dragon Power. Navrhl mi to veterinář od Prahy, který kamarádce zachránil těžce nemocnou fenku a už dva roky, kdy ji měl podle výsledků všech vyšetření uspat, ji udržuje ve skvělé kondici. Zdá se, že se Bea do skvělé kondice díky tomu dostává. Oznámila jsem jí, že budu odteď mít na odpolední procházky víc času. Budeme chodit na delší výšlapy, aby se jí úpony uvolnily. Pochopila to svém - jako že odteď už budu mít volno jen pro ni! A tak si šla po večeři hned lehnout do nočního pelechu, aby náhodou nezaspala ráno ten výlet…
Pod dlouhé době s velkou radostí upalovala do našeho lesíku. A jak byla nadšená, že u studánky vystopovala Jessie. Mrkly na sebe a zmizely. ...
5.9.
Zeptala se mě šéfová, jak jsem spokojená se zkrácením pracovní doby v rámci reorganizace hotelu.... a dodala: Aspoň si odpočineš ..... budeš mít na všechno odpoledne víc času. Stručně jsem oznámila, že si neodpočinu. Vykulila oči a na otázku „JAK TO?“ slyšela, že mě bude o hodinu déle komandovat Bea.
Změnili jsme dneska lokál ..... místo lesa si zajeli zatrénovat na říjnový fotosraz na Velas k sopce. Aport nám tedy moc nešel. Než se odhodlala pro PETku, odplavala jí větrem na druhý konec pinky. Ječela (po kotníčky ve vodě) a buzerovala, ať jí pro ni někdo skočí. Vystavování nám jako gaučákům půjde - sice jsme nenarazili na žádné ptactvo ani zajíčky, ale nadšeně vystavovala myši. Abych ji moc nepřechválila - nejlíp podle očekávání vystavila hospůdku U Borůvkové Páji.
Romča: Je šikulka pracovitá.... Já dnes plavala s Kšandou pro vzdálený aport, přineslo to ovoce, už pro něj plave sám i do dálky..... jinak čekal, až mu ho holky přinesou.... Hold když jsou ty holky aktivní, tak toho využiju, zatím probádám břeh a rákosí...
Ty geny se prolínají generacemi! Tohle dělala Bea , když jsme zkoušeli všemožně, aby plavala - vzali jsme si na pomoc její kámošku Connii, vyhecovali je na aport do vody a dopadlo to tak, že Connie pro něj doplavala, Bea počkala na břehu a pak jí ho šlohla a donesla vítězně ke mně.
Geny – geny – geny … asi bych tyhle geny chtěla u dalšího setra. Jednou nejspíš zaklepu na dveře stanice Mahagony Paw a vyprosím si mimčo.
Romča: Jestli bůh a štěstí dá zdraví pesanům, určitě mám v plánu pokračovat. Tahle štěňata jsou taková pohodová. Já mám teda všechny pohodáře, ale tahle jsou i jinak pohodová.....to se nedá popsat.... Vlastně všichni moji pesani jsou skvělí, každý jinak. Možná proto, že je teď máme dvojmo, Kšanda i Finitka jsou úplně stejní, akorát kluk a holka..... no a když se přidá Jardův Fin Baar, je to trojka! Už vlastně jako mimina byli spolu pořád tihle tři..... Fin Baar mi často připomíná postavu z grotesky.... Je krásnej a komickej a krásný je, jak Jardu miluje.... prostě pohodáři......nebo stárnu?
7.9.
Romča se chystá na výstavu: Teď koukám na mapu výstaviště, nevím, proč zrovna kruh pro setry umístili u rybníku....
To jim snad našeptala konkurence! Hrozná kombinace. Já bych si přála fotky z místa činu. Nejlépe, jak suší rezavé lovce před kruhem fénem.
Raport po výstavě:
A ještě byl plný kachen....
Finitka je Národní vítěz a Falco je nejlepší mladý setr. V páru pak Finitka ani Kšanda neuspěli, ale stejně byli nejhezčí pár pro nás.... Nás potěšilo, že se toho zhostili s velkou zodpovědností a pěkně se tam v kruhu spolu nesli. Že má rozhodčí jiný vkus, to už nemůžeme ovlivnit...... Falco v závěrečném kruhu už také dál nepostoupil.
Ale nám to stačí. Za tu úmornou cestu do Olomouce v děšti a kalužích a po celodenním moknutí na výstavišti to stálo za to..... Fakt lilo celý den a udrž psa ve výstavní kondici v dešti...
A musím konstatovat, že to jsou všichni zlatíčka, že to vydrželi celý den na výstavě a v pohodě..... pařili se v bedně a občas se šli na déšť vyčůrat, ale byli v pohodě. Pak jsem procházela výstaviště a viděla spoustu psů, jak jsou skleslý v dešti, ovčáci, pudlové, velcí pesani… a naši setři kontrolovali vesele kachny a kluci všechny psí holčičky.....
U závěrečného kruhu si to s námi přišly vyříkat 2 perličky... přišly a hulákaly na nás, jako by si nevšimly, že tam sedí Darwin. Doufali jsme jen, že nás neodtáhne i s lavičkama, ke kterým byl přivázán....., ale je správně vychován a tak v sedě na ně koukal.... ty vado, tam je přes 1000 psů a perličky si tam mezi ně přijdou hulákat? A pak ještě provokativní veverka...
Nejdřív jsem fotce nazvané „Brzdím slony“, která mi pohybem trochu připomínala trigu na Národním divadle, moc nerozuměla. Ale díky informaci o perličkách je mi už úplně jasná.
R: Slon říkáme bráchovi Kšandy, brouček měl 40kg …..Teď na výcviku zhubnul 8kg a sluší mu to. Je to takový divoch, teda on ani není takový divoch, jen má trošku páru, no....
Sundal 8kg? To je týrání - vzkazuje náš špekoun! A prý že na žádný výcvik nejde, aby bylo jasno.... páč ona zhubnout 8 kg, tak si ji spletou s kokrem. To ale musí být výstavní kousek ten bráška! Po tátovi. Taky říkám, že Beušák je krásně rostlý po tátovi (a chlastoun po bábě). Úžasná, dokonalá samozřejmě i po mamince Nonstopačce. Jen ty mamky vodní vlohy prošly kolem Bey oklikou.
Romča: Po bábě určitě!
Celou tuhle linii zbožňuji, mají v obličeji dokonalý výraz. Mnohem výraznější, než ostatní setři. I když se nemůžeme s Beuškou ničím moc chlubit, tak miluju tu její hlavičku, jejích asi milion výrazů (nejlíp umí výraz týraného psa)..... nemůžu se domazlit.
R: Beuše je celý Páťa, až neuvěřitelné.... Kdybych nevěděla, že žije Atyla v Dubči, myslela bych, že je ve Varech... Stejně tak se mi líbí , že Sony kluci jsou po ní....., že se to takto překříží.... Jardův Dark a Gabči Lordík...a další, co jsem viděla.... Růženka má také tisíce výrazů, v 10 % z nich je nádherná (to když potřebuje, např. na výstavě, když vidí fotografa nebo potřebuje prodat štěňata...) a ve zbývajícivh 90% je to pěkná Rozára, mrož, pako ..... neuvěřitelné, co dokáže.
Od 12. září zase léčíme střeva. Nejspíš si drobeček přitáhl z německého bazénku plného brčálu breberky. Od injekcí na upravení peristaltiky jsme stejně sáhli nakonec po ATB a ve velkém začali vyvařovat kuřecí s rýží a mrkví.
14.9.
Usmlouvala jsem s veterinářkou hodinku výletu v klidném kroku. Hlavně šlo o to, aby jela autem. Takže jsme vymysleli cíl výletu, kde musela být tak i tak na vodítku, protože marod na to nařízení bílého pláště nějak extra nedbá.
Lovili jsme ve Vintířově dva nádherné památné stromy, stáří odhadováno přes 350 let. Aby té civilizace neměla až tak moc, prošli jsme si lesní promenády v blízkém okolí. Hvězda perlila - pustila jsem ji mezi hrací kostky na návsi a k jaké se postavila? K jedničce. Protože ona je přece jednička.
Irča: No jo je jednička . Ta musela být pěkně naprdlá na šňůře. Ty naše blbky , víc ta moje , se včera pěkně uštvaly . Dnes to bylo v klidu , byly jsme samy . Zdrhla jen jednou . Má ale výhodu proti Jess . Vrací se tam , odkud zdrhne . Jess ne . Ta letí , potom přijde na cestu a místo aby nás hledala , tak stojí a brečí . To udělala včera . Connie nás jde hledat podle stop .
17.9.
Potřebovala bych kontakt na nějakou holubí farmu. Marod odmítá chodit do lesa. Ochotně dojde jen na parkoviště pod lesem. Čeká, jestli náhodou nepřijede autíčko a nepojede se na výlet. Když usoudí, že ne, táhne rovnou na sídliště pod náš památný dub. A číhá na holuby. A ti darmožrouti vždycky přiletí! Máme o zábavu postaráno. Špatně nezní rady Romči, že si mám pořídit poštovní holuby. Ti se pak zase vrátí, až si pocvičíme. To bych totiž mohla vzít Beu i holuby do auta a někam popojet, abych každý den netrávila odpoledne na stejném místě…..
18.9.
Cestou z práce jsem si to šněrovala okolo Lidlu a hlavou mi blesklo: Jejda, tady je holubů, to by se Lověně asi líbilo. Vyrazíme na prochajdu a Bea mě rovnou směřuje dolů k Lidlu! Už jsem zase neudržela myšlenku, a ona si ji na dálku přečetla. A že jich tam opeřenců měla! Měla jsem docela fušku ohlídat, aby ji při lovu nezajelo žádné z přijíždějících nebo odjíždějících aut. K ilustrativní fotce, jak před sebou žene houf nenažranců, jsem připsala, že neznám nic hezčího, než dokola obíhat Lidl a zvedat holuby. Utěšila mě následná zpráva od Romany: Neznám nic hezčího, než večer koupat neviňátko vyválené v rybě. Tváří se jak „von“ a myslí si, že má spešl parfém, ředitel zeměkoule (Kšanda). No a Páťa dnes sežral čuňárnu v křoví, dostal na prdel – na stará kolena.
19.9.
Dneska jsem projevila zájem po několika dnech strávených na holubech se jít nadýchat kyslíku do lesa. Bea si mě soucitně prohlížela, ale kupodivu neprotestovala hned u brány. Když si cestou zase na parkovišti pod lesem překontrolovala auta a zjistila, že pro ni žádný povoz připraven není, šourala se znechuceně do lesa. „Chudinka malá, určitě má střeva bolavá, když se tak pomaličku courá“, říkala jsem si a v duchu si nadávala, že toho nebohého maroda nutím do pohybu. Uvolila jsem se tedy a původní zamýšlenou trasu zavrhla. Půjdeme tedy nejkratší lesní cestou na sídliště číhat na holuby, to ji tak neunaví….. První moment, kdy Lověna výrazně pookřála, nastal, když před námi prosvištěla černá veverka. A hned po ní, kde se vzala, tu se vzala – rychlostí blesku odněkud přisvištěla rozparáděná Connie. Holky z radosti, že se po dlouhé době zase vidí, metaly kozelce. Ušly jsme společně několik málo desítek metrů a koukám, že obě na sebe významně pokukujou. Než jsem se stačila nadechnout a zaburácet zákaz typu NA TO ZAPOMEŇ, Bea jak had prokličkovala náletovými keříky a nakulila to nahoru do krpálu. Connie samozřejmě vypálila za ní. Nezbylo mi nic jiného, než si nadávat, že rehabilitaci střev jsem si představovala jinak. Connie se po chvíli vrátila, náš neřád nikde. Slehla se po ní zem. Zase ty věčné a vlastně zbytečné otázky: Kudy přijde zpátky? Nepoběží přes silnici rovnou na sídliště? Vždyť nás odnikud nemůže vidět, když jsme dole pod kopcem. Píšťalku přes kopec taky neuslyší! Vydrápala jsem se aspoň na cestu o patro výš a Irča s Connie hlídaly spodek. Nejpomaleji čas vždycky utíká, když čekám na ztracené dítě. Už zas mi to pískání, volání a přecházení sem-tam připadalo jako věčnost. A těch nadávek, co ze mě vypadlo. Konečně nastal ten nejkrásnější okamžik – v dálce jsem viděla rezavou postavičku. Dámička si to štrádovala z opačné strany, než kudy zmizela. Rozchechtaná, uhnaná, obslintaná a obalená trním z ostružiníku a větvičkami, celá zelená a zakuličkovaná. Hluboce vydechla a mrskla po mně pohled: To koukáte, co umím, he?
24.9.
Bolely mě pár dní zuby, tak jsem se modlila, aby třeba nepřišel zánět okostice nebo tak.... Našla jsem Bee mrtvý zub a od té chvíle mě bolest zubů úplně přešla. Ona to ode mě snad přebrala….. a jako perličku (nebo spíš černý humor) přikládám povídání páníčka z dopolední procházky: Chtěla nastoupit do auta, které kousek od nás zastavilo a řidička otevřela dveře, že vystoupí... na autě bylo napsáno Pet Heaven - Zvířecí krematorium…
Gita: Hlavu vzhůru, uvidíš že to bude dobrý. Jestli tomu rozumím, tak má Beušák v háji jeden zub - no bóže! Pokud jí to nebolí, tak to prostě nech na přírodě, nejspíš o něj dřív nebo později přijde, ale to je jen kosmetický detail. A bulka? Musíš věřit ve svou šťastnou hvězdu, u Desíka jsme jich hezkých pár vyoperovali. Naše paní doktorka se s tím nemaže a VŽDYCKY to bylo dobrý (tím myslím biopsie z odebrané tkáně). Ovšem až na tu úplně poslední na cecíku, kterou už...
Ale jinak se okamžitě dělal v tomhle posledním případě rentgen plic kvůli metastázám a ty byly úplně čisté. Ovšem to jí bylo skoro třináct... A nakonec měla rakovinu úplně někde jinde, kde se to na všech možných vyšetřeních stejně nepoznalo... Prostě to vyndejte a zbytečně nad tím nepřemýšlej... Už i kvůli ní. Ona to pozná a nebude v pohodě. My taky pořád řešíme ty uši.... Pac a pusu TO BUDE dobrý uvidíš, na takovýhle příšernosti je Beušák ještě mladý.
25.9.
Vzala jsem auto, naložila Beu a jely jsme za Vary pracovat. Má tu lovečinu v sobě. Přesně ví, že má zvedat bažanty. Zvedla tři kousky. A dvě stáda srnčího. Naštěstí byla bezpečně na vodítku, protože ty zazvěřené louky mají jednu velkou nevýhodu – táhnou se podél rychlostní silnice na Ostrov.
27.9.
Aby si brouček užil co nejvíc každý den a každou možnou chvilku, jezdí na pracovní výlety. I v týdnu, když přifuním z kanceláře. Je vám asi jasné, že si to vzala za své .... a bere to jako samozřejmou součást jejího spokojeného setřího života. Z pole, kde zase číhala na bažanty, a nadšeně zvedala už i kosy (!), se jí nechtělo odjet ani po hodinovém lijáku. Mně teda se odjet chtělo. Na rozdíl od ní, zabalené v kvalitní nonstopácké pláštěnce, a tudíž krom hlavy a nohou úplně suché, já jsem byla mokrá skrz naskrz. A její zoufalý pohled po příjezdu ke garáži, kde vypadá, že se za chvíli rozbrečí, nemusím ani komentovat. Měla jsem co dělat, abych nestrčila zas klíčky do zapalování.
28.9.
Irča hlásí spolu s fotkou Conninky s PETkou v tlamě: Dnes jsme byly na houbách . Co myslíš , že sbírala Connie? Lítala jak pometlo , byla pořád někde , nevím kde a když už toho měla dost tak uklízela bordel po lidech . Po houbách chodíme už třetí den, po jiných cestách . Už to tam omrkla , tak se vzdaluje . Je docela nadšená a nepotřebuje k tomu ani Jess . Já tedy její nadšení nesdílím .
29.9.
VRÁNOVSKÁ „12“
Bea, Dayron, Falco
Akce na podporu útulkových pejsků na ranči Vránov se krásně vydařila. V pohádkovém počasí jsme si vybrali nejnáročnější 13km trasu nahoru-dolů podle vyznačených psích kostiček. Převýšení 700m můžeme potvrdit. Za každý odšlapaný kilometr dostali pejsci korunu a za nastřádané korunky si mohli koupit něco na zub nebo do kotce (podle organizátorů se zúčastnilo 289 lidí a našlapali jsme všichni pro pejsky přes 2680km). Cestou jsme nasbírali houby (na jednom svahu bylo hřibů víc, než trávy), nafotili v Hřebenech kamenný kříž svědčící o nešťastné smrti mladé dívky, pokochali se výhledem z rozhledny Cibulka a hradem Hartenberg, a taky se zasmáli u jedinečné struskové lesní kaple Bee, která si myslela, že jsme našli hospodu a vyštěkávala nás, ať si sedneme do lavic, protože ona dobře ví, jak to v hospodách chodí. Dokud se neposadíme ke stolu, číšník nás neobslouží.
Očekávala jsem, že to bude pro nás dvě prubířská akce a vůbec se nemýlila. Pajdáme obě. Kdyby ta mrcha se zas nepředváděla a nezdrhala do těch hrozných kotárů… tak jsme se namazaly (ne pivem, ale psím Alavisem Celadrinem emulgelem) a teskně skučíme.
Irča: No , to jste si užili , bylo krásně. My jsme šly s Věrkou po stopách hub . Ona měla plno , já několik . No a holky , tak ty jsme občas zaznamenaly . Ty dvě jak jsou spolu , tak to je dílo . Byly uštvaný obě . Connie se doma nažrala , práskla sebou a doteď spí , ani se nepohnula .
No jo, je to hrozný s nimi. Nemají vypínač. My vyšli na trasu v 11 a vrátili se ve 4 a musela jsem Beu odložit na pelech, aby už dala pokoj. Všichni se vrací do mladých let.
I: Vypínač možná mají, ale nevíme o něm. Je to k neuvěření. Jess šla uštvaná chvíli na vodítku . Po odepnutí byly zase v mžiku pryč . Čůzy jsou to bláznivý.
Druhý den ráno zpráva od Martiny: Jdu ráno do práce a u kontejneru na papír leží na zemi modrý papírek cca 10x4cm. Co myslíš, že jsem udělala? Hledám další kostičku….
Viděla jsem začátek psaní a tipovala jsem to na další kotě u popelnic. Co Hopík?
M: Pozor! Pozor! Já toho zmetka musim i pochválit - včera večer si vysloužil svůj první plusový bod!! V pokojíčku u Vítka ulovil velkýho pavouka. Byl to první velký a doufám, že i poslední velký pavouk v našem bytě...fakt ten velký pavouk....brrrrrr!! Dostal pochvalu, že nás s Víťou zachránil, a vzápětí si vysloužil kupu nadávek, protože s tím pavoukem v hubě za námi běžel do obýváku. Možná to naše ječení bylo slyšet až do Varů.
Fotogalerie z akce: https://www.zonerama.com/laurena/Album/5652344