Střípky listopad 2019
1.11.
Termín operace se blíží. Hledám podporu všude.
Romča: To bude dobrý, je silná jako taťka. Ta bulka se mi nezdá dramatická, má první fena je měla také.... a byla tu 16 let s námi, tak neboj.
2.11.
Martina nenápadně sonduje, jestli by neprošlo štěňátko: Tak si vyber - buď Hopíka nebo nám Verča nabízela volného chlapečka.
Chlapeček? Tak chlapeček leda tak k Hopíkovi na plzeňské adrese..... ale můžeš pak psát novinky do naší on-line knihy.
Martina: Snad bych měla v Dobřanech přístup na wifi.
3.11.
Romča: Projíždím Atylovo fotečky a ejhle - pivařem zamlada.....
Tak nejen po bábě Bea chlastá? Vidím ty slastí přivřené oči! A co s ní mám dělat????? Má to v sobě. Taky jsme už nakoupili 20 nových birellů, protože po operaci se bude shánět určitě po nich a ne po infuzích.
Jsou si strašně podobní. Míra koukl z dálky a ptá se: Kde to je Bea focená? S plasťákem?
Romča: Páťa pak určitě s chlastem přestal....... chce to silnou vůli......To jo, jsou si hrozně podobní..... je to sranda u těch psů...... kdybych neměla tolik mimin, ani bych to netušila....Finita i Kšanda a nakonec i Fin Baar jsou klony Růženky.... Fin Baar asi nejvíce, protože i povahou.... šly jsme se Šárkou v Krušných na Boží dar a vracíme se, přede mnou běží "Finitka" a já říkám: Ta Finita je celá Růža! A on to byl nakonec Fin Baar…...Birelly dobrý, každý potřebuje nějakou motivaci po operaci.... I když nejsem pro náhražky - jdu si nalít opravdové chlapské pivko....
Tohle miluju, když máme setří sraz. Hlahol typu KDE JSI - KAM LETÍŠ - ZPÁTKY... a pak KDO TO JE? JÉÉÉ TO NENÍ ON atd. To je super. My donedávna denně chodily do lesa taky tři a vždycky padla skvělá otázka, když se z dálky vracel jeden z těch zatracených rezáčů: Ty si nepoznáš vlastního psa?
Vůli říkáš? To on Páťa šel na svou pracovní štaci a na chlast neměl už náladu. My, co se práci vyhýbáme, jen chlastáme. Když chci, aby mi Bea podala plyšovou lišku, dělá scény. Ale mističku na pívo drží v mordě klidně minutu.
R: no já sama chlastám i pracuji..... dopiju sklenku, nepočítám kolik jich bylo....a jdu do vany, moc se mi nechce, Kšanda mi hřeje nohy a Sony honí zajíce ve snu....
Tys to teď vymyslela - Takže je vlastně Bea po tobě!
Přeposílám fotku pivo lemtajícího Atyly Martině s dodatkem „A k tomu asi není co dodat – geny Mahagony Paw“.
M: A ten požitkářský pohled! Mně tu rajtujou přes klávesnici kočky. Kočka = snad nejvydrzlejší živočich!!
5.11. VETERINA – odstranění bulky a čištění + zbroušení zubů
"Přijeďte si už pro ni! Sedí s paní doktorkou u stolu, ordinuje a škemrá piškoty", volala setřička z veteriny o hodně dříve, než bylo domluveno (původně jsme si pro Beu měli přijet až kolem 19hod).
Naproti se nám z ordinace vymotal (doslova vymotal, jak po flámu) namachrovaný rezek s vyholenou srstí a se smajlíkem na jizvě.
"Trochu se tu počůrala - stůl, nástroje, sestřičku.... no prostě se tu zechcala!" (omlouvám se za ten výraz, ale to z doktory spontánně vypadlo).
Bylo to dlouhé. Než jsme dopoledne přišli na řadu, hodinu a půl jsme kroužili všemi zákoutími Ostrova kvůli akutnímu příjmu zraněného psa. A pak ji tam v kotci museli zanechat. To byl řev! Ječela skrz celé náměstí a vypadalo to, že ji uslyšíme až ve Varech. V půl páté odpoledne se dámička probudila do nového dne a rovnou si vynutila zůstat na místě činu, aby nemusela dospávat v kotci.
Sotva stojí, ale už zas šéfuje - přihoď jídlo, přilej pivo, připrav hry a s tou PETkou si taky musím nutně hrát. Bylo nám při odjezdu oznámeno, že ji nemáme dnes do jídla ani pití nutit. To Bea špatně pochopila. Nutí naopak k vyšším dávkám večeře.
A to NEJdůležitější informace: nádor není zhoubný, ani se nemusí posílat na histologii, je to tukovka. Dásně jsou problém, ale zuby zbroušené, aby nic nenarušovaly. Artritida se bohužel na RTG prokázala, takže budeme bobulovat a držet Beu v teple.
Šárka: Super zpráva, to je paráda , posíláme moc moc moc hudlanů a přilej pivo, ať je brzo fit!
Pepa: Co to tady čtu ?! Jste měli takovejhle problém ? Tak ať se to dá Bea co nejdříve do pořádku, a hubáka od Dastina. Budem na Vás myslet.
Martina: Sedíme u počítačů, držíme basu s Beuškou a nenutíme se do pití a najednou Daník říká, hele už je tu Bea - tak jsme si to četli synchronizovaně a tak jako jeden tým odpovídáme - za Dayronkův tým posíláme "marodovi" velikánskou pusu a pořádný podrbání!! Ta jizva je fakt dokonalá. Moc jsem na princeznu myslela, ale neodvažovala jsem se ptát dřív, než napíšeš. To ráno si neumim představit - od mazánka odejít - jo, děláš to pro něj v dobrém, ale....
Já teď v práci řeším debilní matku a nezbednou asistentku, tak jsem z toho tak nějak vedle, protože to samozřejmě padá hlavně na mojí "vedoucí" hlavu, ale pak si vždycky vzpomenu na ty svoje chlapce, na ty naše Zrzky....a vím, že jsou horší věci, ze kterých bych si měla sednout na prdel!
Takže jak se hlavní velitelka ze štábu v Drahovicích dá do kupy, tak doufám, že povolá svoje ovečky na vycházku.
Všechno ze mě spadlo, zítra si dáme s Beušákem oraz. Hezky doma. To bude prudit. Už teď je šílená. Teď se můžu v klidu pustit do dalšího třídění fotek ze setřího mejdanu na Velasu.
M: Ty třiď fotky z Velasu, ale běda ti, jestli ještě dneska večer pošleš další várku!! Mám tu 179 fotek z dnešní akce ze školy a musim je dodat na webovky. A jestli ty dodáš fotky z Velasu, bude to rušivý element, který nedokážu potlačit a upozadit...dyť jsem jenom člověk.
6.11.
V mailové poště čtu zprávu od Martiny: Posíláme do hlavního štábu reklamaci - chybí zpravodajství, jak se daří paní velitelce! Pořád na vás myslíme a palce nepouštíme, ať se ten smajlík rychle a hezky zahojí!!
Copak vy jste neslyšeli až do Plzně, jak na Beu nadávám? Měla jsem volno, abych ji OHLÍDALA. Ten hajzlík si počkal, až půjdu na WC a začala si stehy lízat. Smajlíka skoro slízala. Tak vyfasovala triko a šíleně se urazila. Potají si tam šahala packou. Dvakrát mě zkusila vytáhnout ke garáži, že chce jet na výlet.
Kulhání je bohužel výraznější, než bylo, tak jsem nasadila bobule a boswelii. Sežrala by celý prasečí chlívek, vypila několik velkopivovarů, hrůza. A to kvůli artritidě musí zhubnout. Co souhrnem říct? VYSÍRÁ a DIRIGUJE !!!!
Já včera úplně odpadla, jak to ze mě spadlo, tak mě převálcovala únava a bolest zad, že jsem pošilhávala po prášku, ale Bey Alavis mast mi nakonec zabrala. Dneska už to polevuje, ale srab jsem..... do práce jela místo na kole autobusem. Doufám, že reklamace je vyřešena ke spokojenosti spotřebitele Pivní a kuřecí pusu od maroda na dálku posíláme.
Romča: To je potvůrka... a panička by měla dbát i sama o sebe, jinak nebude moct Beušce dobře sloužit.... Zkouška dobrého páníčka: masíruješ jí před a po procházce? Abys jí uvolnila úpony?
Už nedělám nic jiného, než že studuju všechny veterinární poučky. Ta mrcha si zvykla, že jí masíruju. Takže ses trefila.... stoupne si tak, abych nemohla nikudy projít, a musím masírovat.... nevoláte si vy dvě tajně???
R: Voláme.
8.11.
Věrka popisuje včerejší příhodu z našeho lesíčku: Do Jess se zakousla pitbulka a ne jí pustit! Začnu od začátku - Jess běží z kopečka ode mne cca 50m a cca 70m tři dámy na cestě. Víc jsem neviděla. Najednou Jess začala strašně plakat, tak k ní běžím a pitbulka zakousnutá Jessině pod krkem. Chytla jsem Jess za obojek a držela jí blbému psovi u tlamy, aby jí nevytrhnula kůži i s masem. Dost náročné, Jess má přes 30 kilo, a ještě jsme byly v kopci, já sjížděla dolů, až jsem se zarazila o strom. Jess řvala a nemohla nic dělat, já taky ne, jen jsem bouchala toho blba do hlavy, ale tem hajzl jí nepustil. Pak se jedné z těch dam podařilo jí trochu otevřít hubu a Jess se uvolnila. Paní měla celou ruku od krve, asi jí ten její šmejd pokousal. No Jess mazala pryč, paní se omlouvala. Až doma jsem zjistila, že má cca 2,5cm tržnou ránu a několik vpichů po zubech. Dnes má trauma, ráno nechtěla do lesa, na kraji se vyčůrala a mazala domů. Doma leží, samozřejmě v posteli, a jen pokukuje okolo, ani nežere.
11.11.
Na dotaz Romči „Co Beuška“ odpovídám: Beušák je vyčůraná ještě víc, než byla. Vymýšlí pořád něco, čím mě napálí. A vychází jí to. Je hrozně, ale hrozně žravá. Píva taky vychlemtá skoro flašku denně (naštěstí od čtvrtka v Lidlu je v akci Argus). A co mě těší - je akční. Jenže pak se projeví po delším odpočinku topornost při vstávání. Největší problémy má při vstávání z ortopedického pelechu ha ha..... Už do ní fedruju chondro bobule a boswelii. A vybalili jsme taky bundičku na záda.
R: Tak ji potvůrku podrbej, a ať jí vydrží veselá mysl, aby panička nezakrněla……
14.11.
Výjimečně se neinformujeme o zdravotních patáliích našich rezků. Martina zahájila společnou konverzaci tímto: Tak dneska po týdnu u počítače sedím. Protože bez ibalginu se fakt blbě fungovalo a volně dýchalo, domluvila mi moje milovaná kolegyně návštěvu u skvělý paní doktorky na neurologii v Klatovech. Měla jsem hrůzu, že mi potvrdí vyhřezlou plotýnku, tak, jak to tvrdil podle všech příznaků strejda Google, ale snad by to mělo odeznít. Ale mám problém - nemůžu na ty jedny léky pít alkohol, tak to vemte do neděle ještě za mě, jo?
Romča: Tak ten alkohol - s tím ti tedy bez problému pomůžu..... to můžeš klidně spát.... Ale na poslední lehkou kocovinku v neděli po kachýnce a svatomartinském moc ráda nevzpomínám. Málem jsem nedokázala dojet domů z Plzně, kam jsem ráno statečně vyrazila na rozhlednu v mlze, a na škubání bažantů za světel reflektorů. Doma jsem zjistila, že jsem byla dehydrovaná.....
A co plotýnky teda? Já to měla taky, ale doktor je dobrý a jsem v cajku. Ale plotýnky s Kšandou v posteli se blbě léčily, když mi zbyl jen rantl postele... Co mi pomohlo, byl cvik „Pozdrav slunci“ - každé ráno, když jsem rozpouštěla Páťovi prášky, tak jsem toho času využila. A doktor mi nakázal několikrát denně cvičit „Kobru“. Toho využil Kšanda. Když jsem se lámala na břiše v pase, lehnul si na mne jako na lochnesku. Dovedete si ho představit? Stočený do klubíčka a s kamenným ksichtíkem - jak je Kšandovi a Finitce vlastní - čekal, až se kolotoč rozjede... Šárka šla kolem a zbourala se smíchy. Prý jestli mám prodlouženou jízdu....
Taky bych věděla o fajn cvicích v posteli - převalit se na pravý bok, převalit na levý. Ale budu se muset zamyslet nad tím, že zamáčknu budík a do deseti minut speeduju na zastávku na bus. Žádné jemné rozpohybování.
Romča: Je důležité cvičit i víckrát denně. Ráno ideál, protože se ti protáhnou jemně svalíky a ucítíš i prokrvení. To my lidé tomu dáváme nafrak, vstanem z postele, nahodíme hadry, někteří běží se psi a tak, ostatní sednou do auta a hurá do kolony, někteří spáči pak honí autobus a taky bez protažení. Nikdo nedá tělu čas na probuzení a pak to takhle vypadá..... mám i cviky, než vstaneš z postele, člověk by nevěřil, jak to funguje..... A ještě to počásko. Copak dělají vaše svaly na zádech a ramenou a krku, když vám prší na hlavu a zima zaleze pod bundu?
To je pravda - tuhnou a bolí! Nesnáším vlhko a chlad, asi už si přeju jaro.
R: Já taky, abych mohla za světla s psíky.....tohle bahno a tma mě sejří..... v zimě by měla být i kratší pracovní doba, příroda to tak káže.....
Martina: Co takhle v zimě nepracovat vůůůůbec ...vidina dalších prázdnin by bodla.
Romča: Tuhle vidinu už mám dlouho.
Už vidím palcové titulky v novinách - UČITELÉ NEVĚDÍ, COU ROUPAMA A TEĎ STÁVKUJÍ ZA VÍC PRÁZDNIN ...... Já se taky dám do školství, klidně jako asistentka. Romča bude školám dělat DPH a taky bude mít tím pádem volno a všichni budeme jezdit na setří mejdany.
Martina: Zjistím podmínky zřízení soukromé školy!! S tímhle kolektivem budeme škola výběrová, na tu se budou stát fronty.
Romča: Umím zaúčtovat i dotace... A šárka nám bude nosit poštu.... Jarda bude v Bobrzoo....
Budu dělat ve školách přednášky o setrech. Už jsem dělala jednou i na dětským táboře.....děti byly paf a já pak zjistila, že mne to bavilo..... ale přišla jsem k tomu jak slepý k houslím....
Děti posaďte se, vše vám budu vyprávět. Mám hodně příběhů. A toto je jeden z nich: to byli Atyla, Sony a jejich bratr Apolon Princ ještě malí, chystali jsme se na jednu z prvních výstav.... Panička Prince byla v tu dobu jako zdravotnice na škole v přírodě a Princ potřeboval ostříhat na výstavu. Tak se nás zeptala, zda bychom s Alenou nepřijeli za nimi a neostříhaly ho tam, že můžeme vzít i pesany. Kupodivu Alena, pro mne vážená paní, na to kývla, tak jsme se vypravili (tenkrát jen s pěti psy) dodávkou na stříhací výlet.......Ano, vzpomínám si, to jim bylo cca 8 měsíců a Atyla si zrovna užíval pubertu. Zastavili jsme na malou přestávku, Alena chtěla vypustit pesany, aby se nadýchali trochu vzduchu, že je jim v dodávce horko, když jich tam je pět... (zde vsuvka autorky - to jsem ještě netušila, že jich budu vozit ve Volvu sedm). Našla jsem vhodnou velkou plochu a vypustila je, netušíc, že 10m od auta vede trať vlaku. No uff! Začala jsem volat na pesany, ale Páťa měl svou hlavu. Spoustu pachů byla samozřejmě v kolejišti.... Už jsem chtěla dávat ucho na kolej, abych zjistila, kdy přijede vlak...... Po 15 minutách se mi ho podařilo uřvat a přišel..... Pocity Vám asi nemusím sdělovat....
Pokračovali jsme v jízdě a najednou telefon: "Romčo, co kdybys udělala tady dětem přednášku o setrech?" No já nevím.... Já se stydím....uvidíme....tak jo....." V tu chvíli jsem se podruhé ten den opotila.....
......Tak se děti posaďte, tady p. Kšírová přijela s pejsky, aby Vám o nich něco pověděla....Romčo máš slovo - řekla Andrea, panička Prince. Rozhostilo se ticho. Oči dětí i dospělých sedících na stráni se upřely na mě. Dokonce i Alena si sedla k nim a se zájmem mne sledovala (kdo neví, Alena je má chovatelka, od které si beru rady já...). Lidi mě znají jako ukecaného tvora... to jo, to já umím, když je rozruch..... ale tam bylo ticho, špendlík hozený do trávy by byl slyšet. A to mi vadí, to jsem nervozní. Proto jsem si při zkoušení od tabule nosila pětky.....učitelé nechápali.....po chvilce jsem se nadechla, že začnu, ale místo toho jsem se začala smát.....pak jsem se zase nadechla a začala se smát....to už i Andrea znejistila, jestli moje přednáška byl dobrý nápad.... potřetí jsem se nadechla začala se smát... a spustila jsem přednášku. To, co vykládám lidem, když si berou štěňátka a tak.... poté sem přistoupila k praktické části přednášky a vypustila Matku (mou první Melody), Atylu a Sony do terénu.....puboši zmizeli za horizont, Princ se k nim přidal. Matka se nechala přivolat. Hned jsem dětem vysvětlila, že není jednoduché setra vycvičit a co všechno to obnáší... není nad praktický příklad! Aporty jsem vozila stále v autě, tak se na přednášce hodil... jen jsem netušila, zda přednášku a její důležitost pochopí i Melody. Kdo ji totiž neznáte, v tomto byla nevyzpytatelná.... na honu, to jo, to neměla konkurenci, během 5ti minut jsem měla u nohou 30 bažantů, ani jsem to nemohla unést, ale na výcviku? To ne.... Dvakrát mi aport dokázala přinést, ale potřetí řekla - si to přines sama, když to tam pořád házíš! Požádala jsem jedno děťátko, aby hodilo aport s kožešinou do vysoké trávy ..... pak jsem řekla aport a vyslala Melody.....s napětím jsem čekala, zda přinese aport nebo poběží za stále nepřítomnými dětmi Sony a Atylou....... po chvilce se rozhrnula tráva a láska moje Melody vzorně nesla aport. Měla potřebu se před publikem předvést. (Asi se tyhle předváděcí geny projevily i v Růžence. Přesně ví, kde má stát, když je tam fotograf). Davem se rozeznělo : "Ta je dobrá, ta je dobrá" šumělo to mezi dětma i dospělýma....byl to krásný pocit!
...pauza autora....jdu si nalít víno....Frankovka - Sklepy Sv. Kateřiny
..... poté jsem nechala kolovat oslintaný aport s chlupatinou, doufajíc, že se mi vrátí. Vrátil se, pro děti i dospělé byl i toto velký zážitek. Mezitím se mi vrátili i puboši. Předvedli jsme sedni a down.... down, to Sony a Atyla uměli dokonale, byli jak partyzáni - vyhodili přední nohy do vzduchu a padli do downu. Odpoledne jsme se věnovali stříhání, děti je česali a udělali si malou výstavu, kdy s nimi běhali jak v kruhu dokola... tím jsme zahájili jejich slavnou éru - bo všichni byli na výstavách i v práci moc úspěšní: Atyla, Sony i Princ a taky Ashley (maminka mé druhé Melody). Takže jak mi cestou tam bylo trochu ouvej, tak cestou zpátky jsem měla dobrý pocit, a říkala si, no asi by mě setro-přednášky bavily.
Tak to já bych byla dítětem v první řadě .... a pořád bych se hlásila, i když jsem taky plachá a stydlivá. A jak by se rychle bez kalkulačky naučily děti počty? 1 pes-2-3-4-5-6-7-x ... a ty tělocviky - žádná vybíjená, hezky sprinty za zdrhajícím setrem. Holčičky by česaly mahagon srst - budoucí kadeřnice. A vůbec, musíme tu legislativu urychlit, vychováme si novou generaci setrofilů. To je důležitější, než vychovávat budoucí manažery nebo nedej bože politiky! Tak paní učitelko, otevři další lahvinku a zase hezky zavzpomínej….
Romča: Máš pravdu, s další generací by se mělo něco udělat...... tenhle uhoněný svět mě sejří..... v lahvince zbylo jen po dně.....a dnes musím vepsat dějiny DPH, jinak neuživím své setry.....
14.11.
Romča: Tak holky, teď jsem si pofňukala - tohle mi přišlo a moc mne to dojalo...... to si pak říkám, že co dělám, má smysl.... Měla fenku blízko příbuznou.....
Vážená paní,
dne 1.11. nám odešla naše milovaná fenka Aira, sestra fenky p. Štarmanové. Určitě znáte bolest a zoufalství, kterou prožíváme. Se setry žijeme 24 let a najednou máme život prázdný a jakoby měl den mnohem více hodin. Vůbec jsem si neuvědomila, jak čas letí a obrátila jsem se na p.Štarmanovou , zda pokračuje v chovu. Včera večer jsme si povídaly a ona mě trochu potěšila zprávou, že Vy chov nadále rozvíjíte a snad na jaře by mohla být štěňátka . Znám hodně setrů, ale snad žádný není tak noblesní, laskavý a snadno ovladatelný jako potomci Maybelline. Pokud se opravdu rozhodnete pro jarní rozšíření chovu, moc prosím o rezervování fenečky. Moc by to manželovi i mně pomohlo, že máme naději mít zpátky alespoň kousek naší Airinky, která s námi cestovala a účastnila se všech aktivit. Bydlíme u lesa a není pro nás problém se o pejska starat celodenně. Aira tři roky trpěla rakovinou, ale přesto žila plnohodnotný život. Její veterinář i my jsme použili všechny dostupné prostředky. Bylo pro nás útěchou, že odešla v klidu, doma, v našem objetí. Doufám ve Vaši kladnou odpověď a pro nás příznivou zprávu. Mgr. A.Šusterová.
Martina: Co k tomu dodat? Bulim taky!
R: Jestli nemáme bulímii....
Taky koulím slzičky. Obě ta jména jsou mi povědomá - nejmenuje se paní Alexandra a nebydlí tady u nás v Ostrově? První setr, kterého jsme kdysi ještě s naší Bárou náhodně potkali, byla taky Airinka. Od té doby jsem toužila vidět víc setrů pohromadě... A jak to dopadlo, že? Airinku jsme opět náhodně potkaly i s Beou u nás v lese v listopadu 2013. Pak dlouho nic. A letos úplnou náhodou jsme s Beou tu samou Airinku potkali zase! Airinku, která měla rakovinu, ale bylo vidět, jak je veselá a užívá si s paničkou.
Romča: Je to možné, vypátrám. Trošku jsem se pousmála nad "laskavý a snadno ovladatelný" ...., ale i ta Ruby je vlastně hodná.... Už mám nějaké zájemce na miminka, ale Medy ne a ne si zkazit postavu...... tak uvidíme...... hlavně, když budou v dobrých rukou....
…. Bingoooo, zjistili jsme, že je to opravdu ona! Třeba budeme mít do našich srazů další posilu.
R: Teda, jak je svět malej..... Je moc ráda, že jsem jí miminko slíbila.....
Kruh se uzavírá. Svět je fakt malej. A ten náš setří je nádhernej! Mě úplně mrazí, když si vzpomenu, že jsem s Airinkou vlastně začínala snít svůj sen vidět víc setrů pohromadě. A jak jsem šťastná, že se mi sen splnil.... a do života mi přinesli rezci takové úžasné lidi, no není svět krásný? Tak doufám, že holky budeme vídat. Až se s ní uvidíte, moc ji pozdravujte od Bey ... stačí heslo Borské rybníky.... určitě si vzpomene, jak ten můj hajzlík najednou zmizel a já volala, pískala, a nic... A ona mě uklidňovala - je to dobrý, támhle v rákosí ji vidím..... válí se...........jenže už netušila, že to prase se válí v chcíplé rybě.
13.11.
Bea se zdá po narkoze šibnutá. Jak si uprdne, tak vyvádí, schovává se nebo po nás leze, ať s tím něco uděláme. Zkusila jsem odendat granule, ale i po malinké porci rýže s gastro konzervou plynuje. Jestli tohle bláznění bude i zítra, tak asi zavítáme na veterinu. Nevím, zda má křeče nebo jen strach z té koliky, co prodělala v dubnu a dopředu se bojí. Nelehne, furt je na nás nalepená a za celý den byla asi už 100x venku. Snad jí neodumřely mozkové buňky, zas tak dlouho uspaná nebyla. Marodi celého světa spojte se a brzy uzdravte.....
R: Zkus jí dát probiotika, může mít po narkóze narušenou mikroflóru. Asi bere i nějaké prášky, tak to taky nic moc.
Probiotika bere denně - přímo ty psí, už skoro 2 měsíce. Z prášků jen chondro bobule na hybnost a boswelii, to jsou asi neškodné preparáty, nechemické. Vypadá to na psychózu. Protože teď jsme byly venku a vyštěkala pitbula jak desetihlavá saň. A taky mě odpoledne vyhnala ven, tak letím, že asi chce kajdit. Ona mě dotáhla na terásku hospody, kde vždycky v létě lehává. Chvíli rozjímala a pak jsme zas šly domů.
15. 11.
Kapeme kojenecké kapičky na prdíky .... a dámičce se ulevilo. Dožaduje se večeře. Dneska jí i dietní veterinární granule chutnají jako bifťour.
Irča: No , hezký , co to zase vymýšlíš za novou nemoc . Bea je kvítko . Jess jde asi zítra na poslední injekci a prý jí hrozí operace . I přes čištění a antibiotika jí ta rána hnisá . Asi by jí to museli rozříznout a vyčistit až nevím kam a zašít .
Jess jsme zrovna dneska potkaly. Slyšely jsme známé pískání a počkaly, až holky sejdou dolů pod les. Je dobře, že je rána otevřená, ale ta kapsa je hnus.
I: To jsem ráda, že jsi to viděla , že nepřeháním . Je mi jí líto . Teď už se aspoň nebojí do lesa . Já jsem říkala , že je škoda , že Věrka neví aspoň jméno tý bestie . Bych to hodila na internet . Někdo by je asi znal . Asi ti Věrka nelíčila , za kým, že to Connie lítá v lese . Jsme se pobavily . Lesní dělníci , její kamarádi říkají: Za chvíli pro nás přijedou a dnes tady končíme a jedeme do Ostrova . Já se zeptala , jestli tam bydlej na ubytovně . Oni se smáli a prý no , na ubytovně , my jsme ve Vykmanově . Ale už to máme za pár a museli jsme projít testama , aby nás pouštěli sem dělat . To bylo dobrý . Žádný dělníci , ale trestanci . Ale Connie je má ráda , protože si s ní hrajou .
16.11.
Přišla fotka Dayrona obmotaného obalem od balení piva v PETkách a Martina připisuje: Tohle si mazánek ráno vytáhl z koše na plasty. Nevzpomínám si, že by kdy něco tahal z koše.....geny Mahagony Paw potvrzeny!!
Romča: Vždyť to říkám, celá bába..
Já se jen usmívám a říkám si, že se ne nadarmo říká - v jednotě je síla. Vítej v pivním klubu Dájinko.
20.11.
Nějaké divné období, zdá se. Začalo to odchodem Atyly, operací nádoru Bey, potrháním Jessie bulteriérkou, operací skřípnutého žaludku Falca a teď se přidala Bey tetička Sony s operací zánětu dělohy. Romča nemá ve zvyku si stěžovat a tak i tuhle náročnou a těžkou situaci bere s humorem:
Teď je chvilka klidu, tak se musím smát. To zas byla situace. Přijely jsme z veteriny, Sony blindila už v autě, protože když jsem ji nepustila do řeky, pila z louže. Doma, co potkala, to vypila a vyblila, kam se na ni hrabal Atyla. Tak já uklízela, běhala s lopatkou, položila jsem ji a šla na WC. Slyším, jak Kšanda otevírá dveře a Sony jak chlastá! A zase blinká, ale jak! Když jsem ji zklidnila uvázáním ke stolu, šla jsem uklidit auto. Vzala jsem hadici a cákám na tu poblinkanou deku. Jdu ji vypnout a šlápnu do ho*na. A hned mám další zábavu postaráno. Dvě hodiny utekly, ani nevím, jak. Misku jsem musela Sony dát na poličku, aby na ni nedosáhla, a rozpíjím ji po částech. Kšanda hamounek hlídá misku (jestli v ní nemá asi nějaký poklad, který on nemá) a usíná v sedě u toho. Ještě musím dodat, že mezi blitkama honil hystericky kočku Gulču, aby něco dobrého v kuchyni nesežrala. Na noc jsem Sony musela uvázat jako bouďáka ke stolu, aby vůbec trochu spala a nesháněla se po vodě. Chodila jsem ji napájet po kouskách. Než jsme ráno vyšli se psy ven, využila situaci a nachlemtala se vody z kýble před domem a na louce už zase blindila.
Zasmála jsem se hamounkovi Kšandovi, protože jednoho máme taky.
27.11.
A zas tu máme „voňavou“ debatu.
Martina: Někdo si hovínko jen vyšlápne a někdo si hovínko neobratnou manipulací s pytlíkem rozmázne po ruce. Naštěstí prší a na spadaným listí se tvoří větší kapky. A to jsem to zjistila pozdě a ještě jsem v tý ruce měla u ucha telefon - tak z vycházky rovnou do sprchy. Kolemjdoucího pejska jsem naštěstí hladila tou nehnědou rukou.
Byly jsme zrovna v dešti venku, čtu si Martiny zprávu o hovínku, jak si ho donesla na rukou domů..... a přitom samozřejmě šlápnu do ho* jak cep! Nadávám a kleju, čistím podrážku, a než jsem stačila vyťukat na mobilu odpověď, slyším z křoví mlaskání. Ten náš dobytek si pomlaskával na hnědé zmrzlince (ta určitě nepatřila tomu psovi, ale praseti páníčkovi, který asi taky potřeboval do houští). Takže jsme dneska smrděly obě.
Romča: Já si v tom občas vyválím píšťalku nebo ovladač na el. obojek. Takhle jsem se smála Šárce, že si ovladač vyválela v ho* a po pár metrech jsem zjistila, že mně se na krku houpe píšťalka celá obalená.
M: Ono to má všechno začátek už o něco dřív. Daník minulý týden ztratil před barákem peněženku s dokladama, průkazkama, kartama.... a taky čerstvě vybranýma 8 000Kč z bankomatu. Vlastně cca 7 500Kč, protože cestou ještě něco nakoupil vedle u Vietnamce (hlavně si stačil koupit pivko). Pak jsme si o něčem psaly sms s Romčou, myslím, že to bylo kvůli Sony, a Romča psala, jak je možný, že na její zahradě právě šlápla do hovna.....divný, co?? Tak jsem se musela smát, jaká je to souhra - Romča má hovno, my taky máme hovno.....a vy teď taky netrháte partu.
Romča: O hov*ech by se daly psát romány......znám spoustu příběhů....nejhroznější ale je, jak mi paní chtěla přinést pytlík na to moje....
Romčooooo? Máš úkol - napřed si nalej další sklenku ... a teď piš o pytlíkách a další příběhy o hov*ě. To zní lákavě ... a voňavě.
R: Neznáš příběh, jak šla Romanka tatínkovi pro proutky na pomlázku a musela jít kakat do křoví? Ještě k tomu můžu přidat, jak Šárka šla čůrat v přírodě s houserem.....
Máme pívo - grog - a pozor.... dnes na uvítanou nového foto mazlíčka Nikona i meruňkovici. Jen nevím, kdo za mě bude zítra v půl 6 sedat na kolo, aby táhl do háku.
M: Ty jo, tak už máte mazlíka doma. To se bude Beušák naparovat!! I se vstáváním to máme nastejno - já v půl 6 vylejzám z vyhřátého pelíšku a vyrážíme s Dayronkem do terénu na ranní hovínko....a jsme zpět u tématu.
Ale pelíšek je ještě v nedohlednu, ještě mě čekají školní fotky a jedno hlášení na sociálku (naštěstí to bude v dobrém). Jsou dvě věci, který fakt hodně nesnášim - psát hlášení na sociálku a jezdit na kole s batohem...FUJ.
R: Tyhle dvě věci jsou fakt na hov*o.... To já jdu v 5:50 s vlastním močákem a pak se psíma hovínkama po 6h..... Kšanda prohání něco v dáli ve tmě s maminkou a pak kaká až po cestě domů, protože nemá čas před tím...
27.11.
Romča posílá odkaz na psí hlavolamy. Já jí dám hlavolamy! Na výcvik půjde - namáhat si hlavičku. Tři varianty hlavolamů pro Einsteiny doma má, a spoustu dalších si vyrábíme svépomocí.
R: U nás si lámu hlavu já tak akorát.... Dnes mne pobavil Kšanda.....Gulča spinkala v pelíšku a jemně mňoukla, asi se jí něco zdálo. Kšanda se okamžitě probral ze spánku a hystericky vyběhnul do kuchyně, aby mu něco nesežrala. A své hamižnické návyky stupňuje. Já jsem si šla pro něco do ledničky a Kšanda vyběhnul stejně jako na Gulču, akorát bez hysterického zvukového doprovodu.
Kšanda je jedinečný. Tím, že mám taky jednu takovou hamižnou hysterku, tak si to živě umím představit.