Se3 ... čili SETŘI

2.8.
Hlásíme, že Bea od posledního vážení sundala dalšího 3/4 kila. Na to, že se 2 týdny vůbec nehýbe, je to úspěch jak hrom. Jen jí naměřili vyšší tlak  musíme přizpůsobit pohyb teplotám, takže na Šumavě doufám, že nebude takový hic. Žádná slast, dneska slezla do řeky jen proto, že tím směrem letěl holub. Smočila břicho, a když ho ztratila z dohledu, odkráčela domů a chladí se. Nozdry má rozšířené jak plnokrevník po dostihu. Vyvaluje se na chladící podložce a olizuje kostku ledu z mrazáku. Jestli vás napadla jedna myšlenka, z čeho ta zmrzlá kostka asi tak je, máte pravdu. Samozřejmě z birellu.

Irča: Kdy vyrážíte? Na konci týdne se má ochladit až na 30 stupňů,  tak nezapomeň přibalit něco teplejšího.

13.8.
Tak jsme si ze Šumavy přivezli dáreček. Hot spot od zadnice až po ocas. Byla mokrá a asi jí srst pořádně neproschla. Ještě, že jsme zašli k veterinářce včas, zatím nemáme antibiotika, jen mažu Prurivetem. Pozoooor, čtěte - po týdnu na Šumavě má o kilo míň! Dnes navážila 34,4 kg. Ani jsem ji nechtěla vážit, když nám ji vypasil železnorudský pan hospodský hovězím masem. Jenže Bea je naučená, jak vejde do ordinace, automaticky sama vleze na váhu  

13.8.
Bea mě vytáhla v půl 4 ráno ven, měla průjem. Tak jsem o noci plné roje meteoritů viděla 2 krásné jasné padající Perseidy - Laurenku a Barunku

28.8.

Tak jsem si myslela, jakou Bee udělám radost velkou procházkou na Goethovku kolem vyřezávaných paňďuláčků. Neměla pro mé nadšení pochopení. V tom vedru se táhla jak lemra a rozpohybovala se, až když jsme zatočily směrem dolů - domů na večeři.

A navíc ji naštvalo, že jsme narazily na prasátko v křoví. Naštěstí jen zadupalo a odkráčelo jiným směrem. Ovšem klacek proti strachu si nesla až domů. Byl velikosti malého selátka, takže kdyby chtěla, tak kachnu nebo lištičku by v mordě na honu klidně unesla

Irča: Vedro je, ale Connii to zase až tak nevadí. Dneska se mě slušně zeptala, jestli může zdrhnout. Stála, počkala, až jí dojdu, koukala do lesa, na mě, zase do lesa a zase na mě.  Řekla jsem jí: tak jdi. Tak šla. Kdyby byla s Jess, tak se neptá.

1.9.

Už začínám litovat, že odezněly horké dny, kdy Bea byla líná udělat výraznější pohyb. Na vandru od Kolové na Březovou jsme našli nové trasy, které jsme ještě nikdy neprozkoumali - daleko od hlavní cesty a tudíž plné zvěře. Špekoun byl jak z divokých vajec. Pochválit ji musím jen za to, že se během pár minut vracela na pískání zpět. Ale to kňafákování bylo k nepřežití, ječela jak blázen. Ještě, že žádný myslivec neměl službu na posedu.

Návštěvu Hipocentra, kde se kromě mini závodů pro děti slavily i narozeniny, výročí svatby a svátek, dostala Bea jako trest. Ovšem až po několika výživných hodinách v terénu. Nad moje očekávání se ráda zúčastnila psích lumpáren. Třeba sborově štěkali do vystoupení břišní tanečnice.

2.9.

tak v noci mě nejspíš Bea ven už nedostane. Bylo 11 večer... teprve.... a po naší venčící loučce se procházela kančí rodinka - 2 dospělí a 5 odrostlých dětí  Hodovali na žaludech. Pán, který šel naproti nim, nejspíš z nějaké hospůdky, asi rychle vystřízlivěl odkráčeli do houští za silnicí, kde ovšem začíná další blok paneláků. Jak se až k nám z lesa dostali? Taková štreka skrz civilizaci

9.9. Tatrovická pomsta

Takhle jsem nazvala další z našich hromadných akcí. Tentokrát se setří mejdan konal u Tatrovické přehrady. Proč pomsta? Pokaždé odtud Bea přijede obalená semínky, které vypadají jako škvoří prdelky. A z kožichu jdou strašně špatně vyndávat. Zajímalo mě, který nešťastník si jich odveze nejvíc. Mělo to několik výhod – psi se v horku mohli kdykoliv osvěžit, na léčivé rašelinové vodě se neobjevují kačeny, tak ani nedošlo k redukci vodního ptactva, protože se mezi námi objevilo i dost pracantů. Kromě vody a lesa všude kolem byly velké louky a na nich jako bonus obří hromady kravského hnoje. Ekipa Dayrona, která kdysi vygooglila špatně místo srazu a ranč u Sokolova zaměnila za ranč u Žlutic, se ze srandy poptávala, jak daleko že je Tatrovická nádrž od Žlutic. No jen se nesmějte, ona totiž opravdu existuje Žlutická nádrž. Samozřejmě i ona byla úplně jiným směrem, než náš cíl. Volba většího prostoru byla správná, protože jsme vytvořili nový karlovarský rekord! Užili jsme si úžasné a veselé odpoledne ve společnosti 27 irských setrů a 1 pointer setra:

Beauty Red z Lukavické spojky

Dayron Mahagony Paw

Atyla Warrior Mahagony Paw

Assonance Mahagony Paw

Bacardi Mahagony Paw

Country Melody Mahagony Paw

Electra Ruby Mahagony Paw

štěníci Kšanda (Flannerry Rick Mahagony Paw) a Finitka Mahagony Paw

Ruby ze Srbeckých luhů

Argo

Falco

Jessie

Connie od Rakovské tůně

Airien od Náplavky

Bára (Hera Červený vítr)

Cullen Charlote (Anežka)

Beefeater Ray Mahagony Star (Kuba)

Baileys Lady Mahagony Star

Enternal Flame Goldset (Rozárka)

Malvin

Mandy

Maya

Annie

Molly z Brdlen

Dustin od Rakovské tůně

Beckie Happy Trix

Aimee (POI)

Jak vidno ze seznamu, byl to sraz naší velké rodiny Mahagony Paw – přijel tatínek, strejda, tetky, neteřinky, synoveček, bratranec, polobráška.

Kdo si odvezl nejvíc zapíchaných semínek, to nevím, ale skoro všichni se obalili bahnem. Dokonce ani bílá Aimee po chvíli už vůbec bílá nebyla.

Bea se styděla, že kamarádi plavou a dovádějí v hloubce. A tak jim předvedla něco jiného ze svého repertoáru. Na souši. Odpálila to po lese, a když hlásila srnu, většinu kamarádů odlákala za sebou. Návrat za námi na cestu jí ze všech trval nejdéle.

Fotky: https://www.zonerama.com/laurena/Album/4614855

11.9.

Snad to můžu napsat, snad mě chápete a nezavoláte Ligu na ochranu zvířat... Alkoholik nás odpoledne procházkou kolem řeky dotáhl do hospody. Ale to nebylo všechno. V 9 večer ještě odvedla páníčka na terasu sídlištní hospůdky. Tam se usadila u lidí, které zná, a žádala pivo. Dá se tohle tolerovat nebo už je na čase dohodnout protialkoholní léčbu?

Irča: My měly dnes jinej problém. Sbíraly jsme s Věrkou po cestě semínka bukvic, loupaly a jedly. Connie to viděla a začala taky sbírat. Asi toho sežrala dost. Přišly jsme domů,  ona vypila misku vody a poblila se. Voda a bukvice. Tak nevim, co jí to udělalo v žaludku.

Musíme vymyslet strategii, jak na rezavého vyděrače. Nechce do lesa. Už aby napadl sníh  Holky jsou v lese a já blbec na mostě nad řekou, lovím holuby a pak letím do hospody na pivo. Vůbec mě neuklidňuje, že ta teráska je na krásném místě s výhledem na řeku… Ten pes je totální závislák!!!! Těžký život s pivním setrem

13.9.

Dneska naháněla holuby cestou od garáže tak rychle, že jí jeden blbec vletěl skoro do tlamy. Nějak to nevypočítal a vypadalo, že se oba srazí. Bea se ho lekla a zasekla se. Škoda, mohlo být holoubátko na rožni.

20.9.

Pohádkové počasí pokračovalo, a protože se teploty šplhaly k 26°, a moje průdušky pořád stávkují, volba padla na celodenní relax na Tatrovické přehradě. Je tam tolik lesních cest, že jsme prošli jen pár a únavou se plácli k vodě. Dneska měl být setří sraz  to by byly teprve bahenní fotky. Vody v laguně zase ubylo a bláta přibylo. Bey mánie na PETky se neustále zvětšuje. Dneska dokonce vyrvala jednu z oplocení u chaty, aby ji vzápětí zahrabala. Už jsme zjistili, která mrcha kytička produkuje semínka ve tvaru škvořích prdelek, co nejdou vyčesat z kožichu. Je jich kolem přehrady dost. Jenže my na to vyzráli - stačilo nastříkat sprejem na hebkou koňskou hřívu a oproti minulému vyčesávání tentokrát očista trvala pouhých 10 minut. Úžasný vynález!!!! Že mě to nenapadlo dřív.

21.9.

Zazvonil zvonec a pohádkové dovolené je  konec  Děkuji všem okolnostem, že nám dopřál takový vymazlený týden. Rezek si myslí, že už to je natrvalo a já s odporem očekávám pondělní budík do práce

Poslední letní den strávený v okolí členité Tatrovické přehrady - lesy, slunce, voda, houby... a pořád dokola. Je tu tolik krásných zákoutí, které stojí za podívanou. Bea už je přesvědčená, že přehrada je naše, když tam jezdíme každou chvilku, a vyháněla ostatní kolemjdoucí.

A nebyl by to opepřený konec, kdyby rezek něco neprovedl.

a) její mánie se zahrabáváním PETek už zase způsobila, že si rozřezala čenich o trny a kamení do krve. Ještě, že všude nosím taštičku první pomoci...

b) na Jessie se lepší klíšťata, na Connie svízel. A Bea je zase expert v nabírání čerstvé smoly. Dneska si smolou obalila celou pravou nohu... a jestli nenajdu někde radu, čím ji dostat dolů, asi budu muset vzít nůžky a opižlat jí celý ten krásný setří rezavý závoj

24.9.

Kamarádky z tatrovického mejdanu Electra Ruby a Airien se nám pochlubily parádním výsledkem z memoriálu Josefa Lammera ve Velkých Pavlovicích. Třeba práci na poli obě dvě zvládly v I. ceně. Moc gratulujeme. Pročítám úkoly, které byly třeba splnit, a marně přemýšlím, co z toho by zvládla Bea. Asi jen vzorné chování na stanovišti. Pokud by tam byl ovšem stánek s občerstvením  Vystavování? Postupování? Nos? Klid před zvěří pernatou nebo srstnatou? Chování při výstřelu? Nahánění? Dohledávka? Vlečka? Přinášení pernaté nebo srstnaté nebo kachny z hluboké vody? Vodění na řemenu? Možná bychom ukořistily bodík za to poslední….

27.9.

Setr a houby – to nejde moc dohromady, alespoň ne u našich holek, jak píše Irča: Tak jako že se podíváme, jestli nerostou. Moc to nešlo. Pořád se nám někdo ztrácel. I Rokan. Byl to fofr. Buď byla jedna, nebo druhá. Nikdy ne spolu. No a někdy spolu, ale ne s námi. Rokan se sem tam přidával. Našla Věrka asi tři a vyřvala si hlasivky.

29.9.

Včerejší dostihy odčiněny. Túra s opékáním buřtů je Bey nejoblíbenější varianta.

Podzim = období lovu a honů a práce. Cestou od Pily ke skalám nad říčkou Javornou byla píšťalka a moje ruce v permanenci. Byla našponovaná jak tětiva a já mám vykoukané oči. V houští pár kroků od nás nečekaně vyběhla srna. Bea se šíleně lekla, skočila mi do náručí, a tak jsem s bezpečně odchyceným rezkem za obojek mohla pozorovat, jak srnka ladně přeskočila říčku a pádila od nás. Takhle vylekané jsme dlouho nebyly... lovečák  Hlavně, že ulovila PETky po lese.