Střípky říjen 2018
Když Irča řekla, že byla Connie naočkovat a zvážit, a že má 27,3 kg, protočily se mi panenky. Uznala jsem, že váha je hvězdná, ale my už na ni máme náskok jen něco přes 7 kilo. To mě tedy uklidnila, když řekla: No, to je jedno štěně 
3.10.
Další holubí odpoledne. Odmítala jít směrem k lesu. Vypadala, že jsem ji ukradla, jak se šprajcovala a ukecávala. Kroužila sídlištěm a číhala. Vyřádila se u domova důchodců. Ječela na holuby na oknech a balkonech jak pominutá. Stařečkové toho moc po naší návštěvě asi nenaspali.
Bea hlásí asi příchod zimy. Pořád se shání po jídle - dneska hltala kysané zelí, spolykala snad čtvrt pytlíku. Nikdy by zelí dobrovolně nepolkla, zeleninu ona moc nemusí.. buřt a špek, to jo. Ale dneska mi asistovala u linky, když jsem dělala zelňačku. Padalo to do ní skoro jako maso. Prasata rejou, špekoun žere zelí .... to bude krutá zima!
Irča: No, je to divný. Já když něco dělám u linky, tak Connie přijde, jen když krájim maso a to neomylně. Jinak leží, dost daleko, ale tak, aby na mě viděla. Na zimu se asi zatim nechystá. Srst má stejnou a je jí to asi zatim fuk. Dnes jsem jí chválila, tak si to ale vysvětlila po svým a chtěla samý mlsky. Štěkala na mě a když jsem jí řekla, že už nic nemám, že už všechno měla, tak na mě koukala děsně přísně. Musela jsem se jí smát.
4.10.
Na netu čtu: Dnes je Světový Den Zvířat! Oslava tohoto svátku slouží k tomu, aby si lidé uvědomili, že zvířata jsou také živé bytosti, která mají svoje práva a která si zaslouží řádné zacházení.
... takže ty dvě rezavé mrchy, co zmizely s vřískotem daleko v lese, si vlastně nadělily dárek. Dobře, omluvím se špekounovi a přihlášku do útulku roztrhám.
Martina dodává: …. a zítra vypíšeš novou
Jestli půjdeme zítra zas s holkama, tak ušetřím papír a do útulku ji odvezu osobně. I s lahváčema. Co ta poslední dny dělá 
Zase vyhráli holubi a po Irči zprávě jsem Bee tu úchylku nevyčítala: Dneska to v lese vypadalo jako při fotbalovém zápase plném faulů. Furt jsme pískaly. Marně. Vrátily se omotané svízelem a vyřízené. Blbky.
Však říkám pořád, že Bee se jednou láska k autům a k vožení nevyplatí! Děda jí chtěl udělat radost – že jí sveze z ulice do garáže. Jenže vystoupil, vypl motor, zamkl a zapomněl ji tam. A ona trouba, jak se těšila, že se vrátí (že si asi odběhl pro batůžek) a vyjedou zase z garáže na výlet, se vůbec neozvala. Celá šťastná na sedadle seděla a seděla, než po ní páníček vyhlásil celostátní pátrání
Martina: to měla teda super výhled - chudinka my kdysi nechali naší fenku Míšu zamčenou v autě ve stodole skoro tři dny, nemohli jsme jí najít a on se vůbec neozvala. Až když jsme někam tehdy zas jeli, tak vyskočila z auta. Ta taky tak strašně ráda jezdila autem a lehávala na zadním okýnku naší Škoda 100. To byla ta fenka, jak nám odchovala kachňata.
7.10.
Nedávno jsem na netu četla dotaz, jestli je možné unavit setra. Kamarádka Zuzka psala, že se jim Izzie povedlo předělat na líného setra, ale že to dalo fušku. Čím víc se setrovi dá pohybu, tím bude namakanější a bude chtít pohybu stále víc. Ano, my to potvrzujeme. Bea má formu. O víkendech brzy ráno odjede do terénu a vrací se podvečer. Situace u nás? Povečeřela, vyžádala pivo a několik forem hlavolamů kvůli odměnám, lítá po bytě a honí se za PETkou
To samé platí pro Dayrona: My si včera dali skoro čtyři hodiny v terénu a naivně jsem si myslela, že ho utahám. Ke konci vycházky se ještě honil s kámošem borderem, a aby to nebylo líto jeho paničce, že si jí nevšímá, tak jí ze slušnosti ještě obskočil. Tak nevim, kdo z nás je na tom hůř nebo líp - vaše Bea chlastá a náš je proutník...asi ty geny Mahagony Paw
Musím ji veřejně pochválit - dopoledne se mnou trpěla na závodech u koní v Nebanicích. Byla vzorná. Jen nutila všechny, co měli volné ruce, aby ji mazlili. Moc si na mě stěžovala a oni ji litovali. Vysmívala se mi. Celé odpoledne už patřilo jejím radovánkám v Mostově, kde jsme prošli památnou alej 203 javorů, našli památný dub u zámku a putovali k soutoku Ohře s Odravou. Osvěžena se přesunula po proudu zase k Ohři, tentokrát do Kynšperku k dřevěné lávce a také k památnému dubu. Horší bylo, že nasála vůni zdejšího pivovaru Zajíc. I to jméno sedělo k lovečákovi. A už si to tam metelila. A jak byla naštvaná, že se tam nešlo
I hárající Conninka má s paničkou samé starosti: Moje kurvička tajtrdlíkuje už i před fenama. Ráno si hrála s kaštanem, v dálce zahlídla psa, kaštan jí vypadl z huby a stála a čuměla, kam pejsek půjde. Šel jinam, to byla tragédie!
11.10.
Dlouhé holubí odpoledne protáhla mě úplně všude. Kolem každého rohu. Mám zmáknuté celé Drahovice a vím, kolik jich kde bydlí. Já ty opeřence nesnáším. Už aby přituhlo a holubi umrzli. Všichni pejskaři jsou nadšení z lesa, jen já běhám po sídlišti 
Přišla, vypila 2 misky, plácla sebou a chrní. Práce jednoho holt utahá do bezvědomí.
12.10.
Romana poslala odkaz na fotky z rodinného víkendového srazu Mahagony Paw za Plzní. Moc mě zaujal „parking pivovar“. Celá smečka přivázaná za stojany na kola. A taky fotky z nácviku aportu. Tam ovšem aportovali páníčkové. A jak psi na jejich předvedení čučí! Třeba Bacínek má pohled na páníčka ve stylu: Se asi zbláznil nebo měl o pivo víc 
Taky si zkusíme odpoledne aport. Zajíce ne, ti u nás nejsou, ale vypadá to na PETku Braníku. To jí možná půjde dobře.
Romča k fotkám dodává: No kdyby si člověk mohl ještě k těm fotkám představit ten adrenalin, co s nimi prožil. To pivko u parkingu jsme si zasloužili. Bo ta pohodová fotka, jak se pesani koupou nejen ve vodě, ale i ve sluneční lázni...... tomu předcházelo cca 1,5h adrenalinové chytání a volání setrů, kteří proháněli srnčí. Mrňavci Kšanda a Fin Baar zmizeli po srnčí stopě, ani tu srnu nepotřebovali vidět, Fin Baar letěl až přes silnici, kde jelo auto.....ufff ....Sony důchodkyně přestala kulhat a ohluchla, Páťa zvedal srny a čekal, kam mu je holky naženou. Dark byl furt v houští.... Neuvědomili jsme si, že k tomuto rybníku chodí pít zvěř z celého okolí... A když jsme je pak svolali, stáli u rybníka a vydýchávali jsme, a já přemýšlela o kňourech, tak Jarda pronesl: "Ted by ještě mohl přijít bobr" (pro vysvětlení: tiskem i v TV proběhla zpráva, že bobr zaútočil na člověka a pokousal ho, a to byl právě Jarda, majitel Mahagoňáků Darka a Fin Baara. Mediální hvězda, která zápasila s agresorem 
)
Jestli Romana psala, že mé komentáře k fotkám ji vždy pobaví a dojmou k slzám, tak teď
brečím smíchy já Ale to zoufalství, když se rezci rozprchli po své práci, z toho je mi jen při čtení nedobře a potím se. Ale ona to tak krásně živě popsala, že jim to budiž odpuštěno. A bobr to zazdil
R.: Příběhů a vyprávění mám spoustu, jen nemám čas to spisovat. Lidi mi říkají, ať napíšu knihu...... snad v důchodu, ale to už si nebudu zas pamatovat....)))
13.10.
Průlomový den na ranči. Stálo to za to. Bea se stranila malých hříbátek. Bála se, že ji budou honit. Jenže vymazlení miláčkové od Verunky jsou opravdu jak z jiného světa a pozitivní energie dnes slavila zásadní úspěchy:
1) Bea si troufla ve stáji do boxu (ležící hříbě jí připadalo míň nebezpečné)
2) pak si troufla sama mezi koně do ohrady (a to překonala elektrický ohradník, který ji minulý týden praštil)
3) vydržela půl hodiny v odložení v těsné blízkosti praskajících PVC balonků (jindy by utekla při prvním prasknutí)
4) přidala se do stáda koní a šla s nimi na procházku!!!!
Já snad jednou budu zase moci vylézt do sedla a jít na procházku na koni s Beou v doprovodu!!!!
Radost mi zkazila jen tím, že v lese u řeky Svatavy vlítla do její oblíbené oranžové stoky. Odporně smrdí, je celá mastná a ulepená a všude po ní je oranžovo. Nenalítala dneska sice 20km, ale utahaná je stejně. Psychicky. Překonala sama sebe a já jsem na moji holčičku odvážnou moc pyšná!
Martina: V těch čtyřech výkonnostních bodech mám nad Beou navrch snad jen v č.3, balonky jen nesnáším nafukovat, i když praskání v těsné blízkosti asi taky nic moc. Protože jak má zvíře kraví velikost, a to kůň má, tak mám dost staženo.
20.10.
Nemůže si drobeček stěžovat na sobotu. První část dne strávila hledáním památné lípy v Nové Roli a tím pádem hezkou procházkou. Blbla se žlutou "ségrou" Eimy a kamarády Bartem a Jimem u ségry na oslavě narozenin prasynovce. Pokřtila nový rybníček na zahradě a vyhnala všech 7 žab, které tam švagr chová. Horší je, že její touha po pochvale za dobrou práci se přenesla z holubů i na kachny a slepice. Šla po nich s velkým odhodláním. Nedávno se jich ještě bála. Ale přeprala jsem ji Před všemi dělala, jak je týraná hlady. A tak sebrala ze záhonku ozdobnou tykev a chroustala ji. Odpoledne se přesunula do Hipocentra na akci čarodějnic. Tak tam už udělala dost ostudy. Při ukázce práce canisterapeutických psů zjistila, že Karla a Jardu (obrovské leonbergery) zná už z akce v Ostrově (tam se moc líbila právě Karlovi) a využila toho. Připlížila se mezi ně a hrála si na terapeuta, aby se dostala k odměnám Taky jsem ji musela neustále odhánět od stánku s buřtama.
25.10.
Vymýšlela tolik variant, jak se vyhnout lesu, i když jsme už byly na okraji, až jsme skončily zas na nábřeží u holubů. Ta je tak vyčůraná! Když jsme se po práci vracely od řeky lesem, přihnalo se tornádo, smetlo v tom trysku Beu, párkrát se kolem nás otočilo, popusinkovalo nás a odtryskalo. To byla Ruby
Irča poznamenává: No s tebou ani nemusí být vyčůraná a vymýšlet obkliky. Stačí se sebrat a jít. A zkus odporovat.
28.10.
Jsem první, kdo bude hlasovat pro zachování letního času celoročně. Rezek je z té změny úplně vykolejený. Nejen, že se šlo na vandr o hodinu déle, ale chtěla o hodinu dřív žrát. A to nešlo okecat Bea trpěla. Neděle – čas dlouhého výletu..... a nejelo se autem. Protože nejen, že neustával déšť, ale všude, kam jsme chtěli, i nasněžilo. Tak jsme se vydali do našeho lesa a pěšky prozkoumali trasu na blížící se setří sraz. Jestli v zimě bude sníh, nevím, co si počneme. Tak zoufalého psa jsme naposled viděli před rokem, když nešlo vyjet z garáže kvůli závějím.
31.10.
Jóóó, život se setrem nikdy není nudný. Connie zdrhla a Bea vzorňák zůstala s námi na cestě. Irča už byla po delší době na nervy, kde ta její rozlítaná důra je. Tak jsme na křižovatce cest zastavily a na uprchlíka pískaly. Podotýkám, že Bea mi seděla u nohy (nechápala, proč se píská, když ONA je tam, kde má být). Po cestě nás dojížděl pán na kole.... míjel nás .... a zůstal viset očima na Bee. Otevřel pusu, vykulil oči a málem naboural do stromu.
Říkám Irče: Hele, tutově někde vzadu na cestě prosvištěla kolem něj Connie. On tady vidí Beu a nechápe, jak ten pes mohl tak rychle doběhnout až sem Irča oponovala, že Connie určitě běžela jinam, přes kopec dopředu. A po dlouhé chvíli madam přisupěla, přesně z té cesty vzadu. Takže se s pánem jistě potkala. Tyhle chvíle jsou nezapomenutelné a bez našich cvoků bychom se tak nenasmály Děkuji za každý den, který můžu s rezkem prožít. Určitě jen tak nezestárnu. Smích omlazuje….
