Střípky červenec 2018
2.7.
To nám ta dovolená ale krásně začíná. Dost času na to, navnadit špekounka do vody. Už delší dobu pozoruji, že má radost z toho, když může nosit kachnu z vody.... pardon v našem případě PETku, kterou si ale někde na trase sama najde. Protože pak je to její kořist. Využili jsme toho a lákali ji k nošení imaginární kačenky. A pak se to stalo! Odvažovala se tak dlouho do hloubky, až plavala 
Největší radost mám z toho, že po prvním "chytáku" se nenaštvala a odhodlaně pokračovala v plavání dál. Machýrkovi stouplo sebevědomí. Po přilehlých lučinách lítala jak mladice a do sosáku nabírala vůni zvěře. Tentokrát jsem byla klidná, páč ta zvěř je v bezpečí nedaleké obory. Rezkovi jsem to neprozradila. Mohla se přetrhnout, jak zjišťovala, kde že jsou ty srnčí zadky 
Irča: No to je úžasný, tak ty kachny pořádně natrénujte. Já už se začínám těšit, jak s Jess na Kolováku udělají velkej zátah. Je dobrá.
3.7.
Do měst, kde jsou holubi, s Beou strašně nerada jezdím. Je to jediný sortiment, se kterým je ochotná po lovecky pracovat. Ovšem v Lokti mají nejspíš holuby-průvodce, páč tihle dva nás provedli úplně každou uličkou! Než jednoho z nich na náměstí rozpláclo auto Porážela maminky s kočárky, zaparkovaná kola i děti se zmrzlinou. Protože když jde o práci, nevidí-neslyší. To nebyla jediná ostuda v královském městě. Pod hradem u amfiteátru zmerčila stánek - fáborky plápolaly, tak usoudila, že se dostane k pivu. Letěla k paní, co prodávala JENOM zmrzlinu a lísala se k ní. Vysvětlila jsem situaci - že čeká na pivo. Paní se moc omlouvala, že pivo má jen při akcích a dnes je všední den. Tak dlouho tam rezek umanutě seděl jak socha, až vzala peněženku a řekla: Já jí snad zaběhnu nahoru na benzínku pro plechovku Potupně jsem slintáka odtáhla pryč...
U řeky našla jediné schůdné místo, kde se dalo vlézt do vody, aniž by se musela celá potopit. Jenže zrovna tam seděla paní s děckem. Tak si vedle nich stoupla a svým sveřepým výrazem dávala najevo, že mají uhnout, aby mohla do Ohře. Paní se ptala: Ona se stydí? Kývla jsem, že možná ano. Oba se zvedli a odešli jinam
4.7.
Jestli bude na Šumavě takové počasí jako dnes, asi dovolenou proležíme na pláži u Lipna 
Těšila jsem se, že rezka aspoň to vedro utahá, ale mýlila jsem se. S přibývajícími dny plnými akcí má zas extra formu.
Po příjezdu domů si nárokuje:
1) večeři - ne, dnes bylo první pivo, protože jsme jí odmítli zastávku v hospůdce na Velasu
2) hlavolamy - spoustu hlavolamů, musela jsem vymyslet nové fígle
3) další pivko - takže jsem byla nucena vzít do jedné ruky strojek a do druhé nůžky a stříhalo se.
Prolezli jsme Krušnohorský Boubín, jsme spálení sluncem a ožraní komáry. Bea se dobývala do obory, blázen byla schopná za zvěří překonat každou překážku.
U lomu s radonovou vodou, která má ale barvu moře, se podařilo ze špekouna vyloudit 3 tempa. Ale byla dost naštvaná, taky proto, že tam byli psi a ti všichni plavali jako závodníci. To jí dost vadilo
5.7.
Skvělý horký den na Jesenici jsme začali prací. Než švára začal sekat louku, prohrábli jsme trávu, jestli tam nejsou schovaní zajíčkové. Hlásíme nulové ztráty, Bea vystavovala a zachránila 2 skokany hnědé. Dobrá práce 
Ještě lepší práce přišla ve vodě. Rezek několik hodin (vůbec nevylezla z vody na břeh) lovila vodoměrky, skákala po nich a několik jich spolykala. Ale pak přišla její chvíle. Zmerčila kachnu a dost přemýšlela, čím by se před všemi blýskla (její pokrevní sestra Eimy totiž zase celou tu dobu plavala pro klacky). Vyhecovala jsem ji, že tam je HAJZL (čili holub). Netušila jsem, co způsobím. Rozhodla se, že ho musí dostat. Ono to nějak dopadne. A šla za ní. Až plavala... a plavala a furt plavala. Jak když se narodila jako vydra a ne jak pes. A byla tak rozjetá, že šla dokonce i po labutích Neuvěřitelné, co se dnes dělo. Nechtěla od břehu, nalákala jsem ji k odjezdu jen díky kouzelnému slůvku "Dáme pivečko"
6.7.
To jsem se zas dneska vyznamenala Jsem všeobecně známá tím, že si vůbec nepamatuju obličeje ani jména....
Konala se borůvko-houbová akce kolem tatrovácké přehrady. Borůvek dost, hub taky.
Brouzdáme neznačenými cestičkami v lesích a najedou mezi stromy proběhl setr. Z houští vykoukli pán a paní. Pes mi byl povědomý - malý, mokrý, rotující, řetízkový obojek, takový jsem viděla na jednom setrovi ze setřích mejdanů.. Na kterém? A co páníčkové? Šinuli si to k nám s úsměvem.... a vznikla následující konverzace:
- Jééé dobrý den, vy nejste Varáci, co?
- Ne, nejsme.
- Jste tu na dovče?
- Ne, jen projíždíme. Jsme z Plzně.
- Co? Další Plzeňáci? .... dlouhá odmlka, štrotovalo mi to v palici, ale nevzpomněla jsem si.
- Renča Jenšíků a Verva..... byli jsme několikrát na varském srazu. Tebe s Beou jsem poznala hned už z dálky..
Na mě šly mrákoty a stud! Já prostě za ty 2 roky, co tu holky nebyly, jsem je nepoznala. Renča vždycky jezdívala v mysliveckém klobouku a Verva byla jak rtuť, bzukala sem-tam. Dnes byl ten pejsek docela klidný, tak proto jsem ji nepoznala. Prý už hodinu plave v přehradě a nosí klacky, tak je unavená.
Koho by napadlo, že na úplně odlehlém místě a na úplně zapomenuté cestě se potkáme ve stejný čas?
Jinak potvrzujeme změnu z NEPLAVCE na PLAVCE - sice dnes neplavala tak dlouho, protože přehrada je hned od kraje hluboká, ale plavala. Překonává sama sebe.
7.7.
Já ani nevím, jestli chci, aby Bea plavala.... ono jí totiž potom šíleně vyhládne a doma dělá nájezdy na lednici i skříň. A taky z toho horka chlajdí první ligu, pivo musím před ní schovávat. Je úporná a pláče a hází kukadla Vydali jsme se přepočítat, zda opravdu v přírodní rezervaci Na Vážkách na Novém rybníku na Krásensku je 26 druhů vážek, nejvíc v Čechách a snad i ve střední Evropě. Lítalo to tam jak na manévrech, jak obrovské vrtulníky. Rezek napřed stávkoval, protože mu hezký den znechutili koně, co se přišli plavit. Sedla si na kraj rybníku a seděla. Nic s ní nebylo. Až teprve, když odešli, se uklidnila a vyžádala lov imaginárních kačen (PET lahve) z vody. Jak se vyhecuje, plave pro všechno. Opakovaně. Je na sebe šíleně pyšná a pořád vrtí prdelkou a směje se
18.7.
My si převážně užíváme dovolených a výletů mimo náš lesík, ale od holek dostáváme pravidelně raporty, co se událo. Třeba: Včera se Connie vrátila úplně obalená kuličkama. To bylo hrozný. Dojely jsme domů a já jí ve výtahu říkala - podívej jak vypadáš, ty čuně. Odemkla jsem a ona potupně odkráčela do sprcháče. Ví, co je čuně. Pak že psi nerozumí. Dnes asi trochu změnila trasu, tak jich měla o polovinu míň.
26.7.
Viděli jste pohádku Princezna ze mlejna? Jak tam čert hází žáby ze stavidla do vody? Tak my dnes mohly natáčet pokračování - Bea takhle z mostu strkala dolů do Ohře holuby. Trávila jsem odpoledne na rozpáleném mostě 
Irča zapojila zase svůj osobitý smysl pro humor: My jako vždy, holky normál. My to nechápaly, jak můžou zdrhat. Došly jsme na parkoviště, přijelo auto, vylezla ženská a Connie se šla na ní juknout. Ženská začala ječet. Volala jsem, že nic neudělá, ona pištěla, že to říkaj všichni. Tak jsem jí řekla , že je na kachny a taky na husy. Stál tam její manžel. Ten se otočil a šel pryč. Jestli se nesmál, nevim. Ani se nekoukl. Ješte jsem měla říct, že hovězí nežere. To se nabízelo.
28.7.
Jsem ráda, že vnímám Beu a poslouchám její varování před blížící se bouřkou. Na koňských závodech ve vytrvalosti u Starého Sedla začalo bouřit, hodně v dálce, asi někde v horských příhraničních oblastech, a už nás hnala pryč. Přijeli jsme do Varů, tady sucho a nic. Jenže do hodiny se strhla pumelice. Meteostanice ležela v koupelně a tvrdě usnula. Celou bouřku a liják prospala.
29.7.
Dneska při plaveckém kurzu selhalo všechno. Ani jedno tempíčko během 2 hodin v řece. Zase jen po bříško. Nezabralo nic z repertoáru:
- klacky
- rybky
- piškotky (vyďobala celý pytlík, když jsem je hodila do hloubky, tak je nechala uplavat)
- lákání na psího kámoše, kterému jsem slibovala její dobrůtky
- PET lahev, což vždycky býval trumf největší
Stála na břehu a umanutě ukazovala k odchodu. Kam? Na most za holoubkama teprve tam pookřála a pracovala.
Irča se diví, a rozhodně není sama: Tak ta má tedy vymyšlenej program. Že se jí chce v tom vedru péct se na mostě. Ty naše prdlý blbky utekly hned na kraji lesa nad hřbitovem a cestou zpátky znova. Normálka. Člověk nemůže pomalu ani dejchat a ony lítají. Tak jsme se s Věrkou uklidňovaly, že celou dobu určitě jen neletěj, že chvílema i jdou a čuchaj si nějaký stopy.
Gita má pro Bey nevoli jednoduché vysvětlení:
No pro pejsky je řeka něco úplně jiného než rybník.......Oni to naprosto přesně rozlišují, a dokonce i známá řeka může být "potencionálně" nebezpečná .... perfektně rozlišují (asi sluchem), jak voda šumí a zpívá a když jim přijde že to není tak, jak má být (teče třeba víc vody po dešti, nebo naopak míň), tak už tam nevlezou = mají moc rádi ty své rezaté kožíšky! Já si toho všimla hned u té své první, a moji další psi mi to jen potvrdili...... Rybník je v podstatě tichá voda a tak na známém místě už TO holt jde........ Jsou ovšem i výjimky z pravidla: Někteří magoři, a to i irčani, skočí třeba i rovnou do jezu........ Ale většina z nich jsou psi přemýšliví. Není to zase až tak neobvyklé, a to podotýkám, že mí všichni psi byli náramní vodomilové a obzvlášť ta první.
Začínám pomalu shromažďovat věci na Šumavu a Bea dobře chápe. Pořád se mazlí, je přilepená jak klíště
Irča: Bych jí nachytala 6 nebo 7 holubů, řekla jí, že každej den jednoho hodí z mostu a až tam budou všichni, tak že pojede. Jenže v případě Bey by to asi dopadlo tak, že by je shodila najednou, pak by si dala pivo a zavelela, že se jede.
