Střípky červen 2018
2.6. Karlovarská krajská výstava
Setkání s našimi kamarády Heidy, Dustinem, Lordem (a dalšími kamarády ne-setry). Užili jsme si to vrchovatě. Bee je asi trochu líto, že jsem ji nepustila do soutěžního kruhu, pořád se tam cpala 
on ten stan, ve kterém hodnotil pan rozhodčí, totiž vypadal, jako pivní bufet Zase mi předvedla, jak je dokonalá! Vzorně se chovala, užívala si celý mumraj, na žádného psa se ani náznakem nezašklebila, chodila sem - tam jako profesionál. Ale jo, Heidynce tu medaili záviděla. Budu jí muset asi nějakou univerzální koupit a na výstavách nasadím kolem krku. Bylo srandovní, jak s Dustinem čekali, kdy se zvedneme a půjdeme konečně na setří prochajdu, jak jsou zvyklí ze setřích srazů. Protože mě Pepa vystrašil nápadem, že si vezmu sukénku a Dustina předvedu v kruhu, sehnala jsem mu profi handlerku.
Moc jim to slušelo, kvůli irovi si Nikola vzala stylové zelené šaty, a je škoda, že titul nezískal, jen ohodnocení výborný. Nelíbily se prý panu rozhodčímu zuby. Právě tenhle pan rozhodčí loni Dustina ze soutěže vyhodil, kvůli zubům... A teď říkal - to je krásný narostlý pes, pevná kostra - no nádhera. Pak se zadíval na zuby a řekl - vy si myslíte, že když změníte handlera, že to projde? Já ho poznal! Titul neudělil ani dalšímu šampionovi Lordovi. Ani Heidynce. Ta prý je bez chyb, ale zase moc malá. Tak jsem nakonec asi měla předvést Bambuli Určitě by nám udělil titul za odvahu.
Foto: https://laurena.rajce.idnes.cz/Krajska_vystava_psu_K.Vary_2.6.2018/
3.6.
Na nečinné plácnutí se k vodě to nebylo, na "suchou" túru taky ne. Tak jsme zvolili kompromis a brouzdali vodní plochy, lesy a louky mezi Děpoltovicemi a Mezirolím. Bea se bála vlézt do děpoltovického rybníku kvůli žábě, ale do hospody v chatové oblasti zahučela dřív, než jsem ji stačila dát na vodítko 
Než jsem ji stačila doběhnout, obcházela stoly a sondovala, kdo co pije a jí. Pan obsluhující se nedíval úplně nadšeně. Birella si vyprosila. Trochu se obsluha divila, když to nealko pivo nepatřilo paničce, ale psovi. Zkoušeli jsme cvičně projít louku pod lesem, která se bude co nejdřív sekat, chtěli jsme taky zachránit alespoň jedno srnčátko. Místo srnčete našla mršinu. Takže se jelo s mokrým a smrdícím psem se staženými okénky.
Irča: Ta má tedy ty hospody zmáklý. Kdyby jí vyhodili dveřma, tak určitě půjde oknem. Holky mají utrum. Jess má elektriku a poslouchá jak hodinky. No a Connie jen čumí, co se to děje. Kouká na ni, kdyže zdrhnou a ono pořád nic. Rokan je neúspěšně startuje a je z toho taky divnej. Pouštíme je jen na obvyklým místě. Musej si sednout a dostanou volno. Jsou z toho na nervy všichni. Jess zkoušela dnes novou taktiku. Od strže se začla courat, že jako počká, až budeme dál a uteče. Věrka jí musela na startovní čáru dotáhnout jak paličatýho osla. Co dokážou vymyslet, to je úžasný. Moc jsme se s těma čůzama nasmály, ale nás nepřečůraj. Už jsme ty jejich triky taky prokoukly. Věrka říkala Rokanovi, že jí na nějaký koruně nezáleží a že jak nepřestane provokovat, tak že dostane taky elektriku. Tak jsme řešily, jestli by jí unesl.
5.6.
Dnes na Kolováku jen po kotníčky Stačil jeden čmelák, který do Bey ve vodě naboural, a už do ní nechtěla. Trochu se osvěžila až při souboji s kačenkami o její reklamní granulky, kterých by si za normálních okolností vůbec nevšimla. Všechny dobrůtky jim z vody vytáhla a sežrala.
Irča: Není tam těch kačen nějak hodně? To by si Věrka zaplavala, i když ta nová elektrika by měla fungovat i ve vodě. Jess poslouchá super, ale když jsme je včera pustily, tak někde vystopovala srnku, ztratila nás i sebe a pak lítala po lese a plakala, trubka. Jsme na ní dlouho čekaly a pak jí šla Věrka hledat. Ona letěla za srnou a tak asi myslela, že nejsme tak daleko. Pak nevěděla, na jakou stranu má jít. Zazmatkovala. Na to je Connie lepší. Ta hned nos na zem a jde po stopě. Jess je jak neřízená střela. Ta lítá a hledá. A když nenajde, tak brečí. Ona nás průběžně sleduje z lesa, ale tentokrát ztratila přehled kvůli srně. Pěkně se jí pomstila.
7.6.
Jsou dny, kdy upřímně lituji, že někde chybím. Třeba po raportu od Irči: Další zážitky s holkama. Volala Věrka, dopoledne, jestli nepojedem na Kolovák. Tak jsme jely. Holky byly chvíli v pohodě. Pak Jess uviděla kačeny. Přeplavala rybník, elektrika nic. Věrka pro ní šla na druhou stranu, přivedla jí a šly jsme na opačnou stranu, aby na ně neviděla. Tam chvíli holky pobíhaly ve vodě. Pak uviděla Jess zase kačeny a hurá za nima. Věrka řvala, elektrika nic a Jess uprostřed rybníka sem a tam, kačeny taky. Věrka šla na druhou stranu, aby jí měla blíž. Tak jsme šly pomalu za ní pomáhat chytat darebáka. To už byla Věrka ve vodě, v tričku a kalhotkách, a taky plavala za kačenama. Jess chytila za ocas a dotáhla na břeh. Všude okolo stáli lidi (i nudisti) a sledovali celou estrádu a smáli se. Občas někdo prohodil: Neposlouchá, co? Voda prý ale byla příjemná. No a výsledek? Prý až zase bude chtít Věrka na Kolovák, tak jí mám poslat do p* .
8.6.
Ani dneska se neplavalo. Důvod: v Ohři je moc rychlý proud 
Zato se lovily vlaštovky, co chytaly hmyz nad hladinou. A taky odvedla precizní práci s holuby v křoví u silnice. Nevěděla, kde jsou, ale že někde v křoví jsou, to cítila. Skvěle vystavila. To byla podívaná, ááááh. Zato doma po té náročné práci podnikala útoky na jídlo, hry a pivo. Až jsem vyslovila kacířskou větu: Kdyby aspoň jednou zabouřilo, dala by pokoj!
9.6.
Co k dnešku? Je večer a Bea mi stále ještě neodpustila závody u koní. Šla se vyráchat do rybníka, najednou se vzepjala a s úděsem škrábala na břeh. Kolem ní vodou prosvištěla užovka. No to byl průser I na břehu uskakovala před každým klacíkem, co připomínal hada. Taky jsem se nasmála, když se bála přiblížit ke smotané hadici na kropení obdélníku kolem zábradlí. To taky připomínalo obrovského haha. Trvalo dobrých 20min, než kolem bubáka prošla. Během dne se zatahovalo a mraky černaly. Začala jsem si všímat situace. Když mi poprvé zahučela do křoví, tak jsem s hodinovým předstihem věděla, že někde v příhraničí je bouřka. Stihly jsme dojet domů v pohodě a večerní bouřka jí v bezpečí domova už tolik nevadila.
Irča: Connie teď zajela do sprchy. Odpoledne jí to nevadilo. Bylo to asi dost daleko. Hadů se bála, když byla malá. Teď nevim, protože slepýše si šla očuchat. Máme ale jinej problém. Po příchodu domů tady lítala moucha. To byl průser. Lezla mi až na hlavu. Je to lovec drsňák. No ta moucha, to bylo dílo. Ani to nebyla masařka. Jen normální malá moucha.
10.6.
Brzy ráno jsem Beu nalákala na birella a spousty hladících rukou, když se mnou pojede znovu na závody. Do rybníku po včerejší srážce s užovkou nevlezla a raději se pekla v tom vedru. Nepřiblížila se ani k ohradě, kde se pásli koně. Stála v trávě schovaná za stromem a fňukala, ať odtud okamžitě odejdu, jinak mi hrozí nebezpečí. Jo a vymyslela lest - nutně potřebovala v celém kolbišti, kde se koně připravovali na starty, chytat vlaštovky, které dělaly nálety na koňské bobíky. Ona je jinak strašně moc poslušná, to víte. Chodí mi u nohy a hlídá si mě, abych se třeba s někým nezapovídala nebo si nehladila koně a psy. Opravdu klobouk dolů před jejím klidem a rozvahou, odložím ji ve stínu a odejdu fotit - ani se nehne a čeká. Jenže jak jí ty vlaštovky lítaly před čumákem, začala se šponovat a chystala se vyrazit na lov. V poslední chvíli jsem ji čapla na vodítko. Sedla si, zatuhla a pozorovala vlaštovky bzunk sem - bzunk tam. Nemohla jsem s ní hnout blíž k obdélníku, abych mohla fotit koně No dobře, dneska je vzájemné skóre 1:1.
11.6.
Tak si v období bouřek s sebou budu brát i řidičák, až si půjdu po práci vyzvednout Beu...
Dneska mě vítal páníček slovy JDI SI JI VYTÁHNOUT Z AUTA! Nechápala jsem, o co jde, než jsem uviděla - auto vycouvané z garáže k bráně, aby zevnitř viděla na dění na ulici (a kdy půjdu). Bezpečí před bouřkou totiž cítí v autě. Takhle prý strávila celou dobu od oběda do mého příchodu. Překvapuje něčím každý den 
17.6.
Dneska nechtěla na Bílé vodě z vody... Ne, že by třeba plavala, ale po břicho číhala na vlaštovky, co létaly nad hladinou. Našla si k tomu kámen a pozorovala a pozorovala... Vůbec měla ptačí den – občas cestou narazila na dva přelétavé holuby. To se jí oči rozjásaly. Pracovala, jak divá. Pak přestaly veškeré radovánky, nervozně pocházela po břehu a nasávala vzduch. Bouřka šla kolem nás na Sasko, cestou od garáže zahřmělo a už jsem ji tahala ze záhonků a křovisek. Statečně došla domů 
Irča: Bouřku my jsme nezaznamenali, ani Connie nešla do krytu. Zato když už jsme se blížili k autu, tak zůstala pozadu a najednou jsme zjistily, že není. Prostě zdrhla. To jsme tedy zíraly. Ani Jess to nezaregistrovala. Tak nevim, co se to s ní děje.
20.6.
Bambule by mohla rozhánět demonstrace. Zatáhla mě do rybníčku. Krmila jsem ryby jejíma dobrůtkama. Ona se mohla strhat, jak mi je žrala z pytlíčku (jinak by si jich vůbec nevšimla). Když viděla, že už se pytlíček tenčí a ryby škemrají na hladině, skočila do vody a rozehnala je. Zůstala tam stát, aby nemohly ke břehu Hroznej sobeček.
21.6.
Zase jsme šly místo do lesa do sídlištního jezírka. Tam se prala o ty škrholky, co normálně nejí. S kačenama. Vyžrala celej pytlík. A pak jsme zvedaly slabé dvě hodinky holuby kolem sídliště. Je šílená, když je načape, je úplně v tranzu.
24.6.
Kdo nejel na akci Orientační pochod na ranči Vránov, udělal chybu. Sice jsme našli jediný z pěti bodů, abychom dostali medaili, ale jak jsme oznámili pořadatelskému týmu - zvítězili jsme, páč se nám žádný z 11 setrů neztratil (Bea, Connie, Dayron, Brita, Ouddy, Charles, Izzie, Malvin, Erný, Jovanka, Dustin)... kdo nemá setra, náš vítězný pokřik nepochopí. Skvělý den jsme zakončili ještě na sokolovském moři Medard v komorní sestavě Bea, Ouddy, Brita, Dayron. Vlaštovky a zajíc.... a psi nevěděli, kam dřív. Beu jsme takhle lítat viděli naposledy asi ve 2 letech. Ona když chce, tak ty špeky rozhýbe
Irča: No, užily si to. Poseroutka Connie jak skočila z tý skály, to jsem byla tedy dost překvapená. Pořád se člověk nestačí divit.
Foto: https://laurena.rajce.idnes.cz/Orientacni_zavody_Ranc_Vranov_24.6.2018/
29.6.
Špekoun má hubnout plaváním. Když prý nechce plavat, aspoň ať šlape vodu.
Ani jsem nebrala foťák. Bude to normální odpolední cachtání v Ohři... Prdlajz, strašně jsem se nasmála:
1/ Našly jsme si skvělý ostrůvek s naplaveninami písku. Někde málo vody, někde hloubka. To se jí strašně líbilo. Dělala jsem, že ji nesleduju a ona se odvažovala pořád víc do hloubky. Chtěla zkusit plavat. Jak ji začal nadnášet proud, začala frkat, přestávala dýchat strachy a šup do menší hloubky.
2/ Vystavovala pidi malinké rybičky. Pořád dokola
3/ Kolem nás pluli vodáci a zdravili "ahooooj", tak jsem taky odpovídala a rezek nadšeně skákal, páč si myslel, že kolem plují samí známí, když volají ahoooj
4/ U břehu je výpusť. Takový hluboký tunel. Bála se k němu přiblížit, tak štěkla HAF. A z tunelu se ozvala ozvěna HAF... no to bylo něco. Takže se pěknou dobu hádala s ozvěnou pořád čekala, kdy ten protivný pes vyleze, a ono nic
5/ V řece roste dlouhá tráva. Proudem se vlnila. Bea kolem každého trsu prošla obloukem a když se nějaká tráva moc hýbla, vyskočila nad vodu. Jsou chvíle, kdy si nadávám, že ten foťák nemám!!!
6/ No a pak objevila 2 holuby, co se pásli na rozsypaných tyčinkách na mostě přes řeku Konec hlášení.....
Irča: Hlášení dostačující. Umim si jí představit. S nima se člověk nenudí. My šly od studánky nahoru na rozcestí pod Goethovkou a kolem modrýho altánu na Tři kříže. Za žlutým Věrka řekla Jess volno. Ta nic, ale Connie zdrhla. Mě už taky nepřekvapí. Jess zdrhla až po chvíli.
30.6.
Po týdnu jsme se vrátili na místo irského mejdanu a zase zkoumali rozmanitou pískovnu Eriku u ranče Vránov i jeho široké okolí. Je tady pořád co objevovat - nové a nové vodní plochy a spleť lesních cestiček. Jezírko, ve kterém si rezci na akci tak labužili a plavali, za týden vyschlo na mini louži Zahráli jsme si na pracovního setra. Kupodivu tuhle hru dnes akceptovala. Kachnu nahradila PETka a míček. Ochotně nosila aport z vody a to tak, že se celá potopila! Přiznám, byl to podraz, ale ona si dodala odvahy a pořád do té hloubky lezla pro kořist. Opravdu byla celá, celičká mokrá, ne jen nožičky
Dostala jsem za vyučenou, že i když se Bea chová klidně a vzorně, nemusí to platit stále. Na trase, která kopírovala silnici na Kraslice, jsem zapřemýšlela, jestli ji, ač jde v klidu, nevzít raději na vodítko. Co kdyby tam něco vyslídila.... A v tu sekundu se tak stalo. Z ničeho nic vypálila do travin k silnici. Začala kňafákovat a bylo zle. Naštěstí se zastavila u svodidel a ten chytrolín (asi zajíc) ji zatáhl zpátky od nebezpečí vozovky do lesa. Uřvala jsem ji, můj rykot FUJ a NE musel být slyšet až v Sokolově..... po 100m se obrátila a vrátila. Nabušená hledala každou záminku k práci, a ta se jí vyplnila, když při výběhu na louku zvedla bažanta. A taky vlezla ve stáji do boxu - tedy aby mě vytáhla ven - a čuchla si k hříběti. Další splněný bobřík odvahy!
