Se3 ... čili SETŘI

3.3.

Akutně řešíme kulhání na zadní. Paní fyzioterapeutka, která má u baráku místo hlídacího psa ovečku Trumpetku, nám protekčně vyšla vstříc a tak jsme se na holky jeli podívat. Trumpetka dostala růže, které miluje a na krčící se Beu nehodila ani oko. Laser, jehličky, masáž, narovnání páteře. Křup-křup. Usazená kyselina mléčná ve vazech a svalech, na dysplazii to naštěstí  nevypadá. Dva dny klidový režim a krátké venčení. To bude opruz  Rezek trpělivě držel. Prý je to nejlepší pacient! Jana jí za odměnu slíbila klobásku a pivo. A rychle za ní zavřela dveře …. Mohlo by se totiž stát, že rezek se bude stejně tak trpělivě dožadovat slibovaného a místo jen tak neopustí.

4.3.

Pacient má mít pár dní klidový režim, procházky tak na půl hodiny. Bez auta? Tak to ne..... takže jsem její trápení zvěčnila na mnoha fotkách. Na což Irča reagovala: To je komediant, ty její ksichty jsou úžasný. Tak zoufale se netváří ani psi v útulcích. Vstávání je pořád špatné  posun k lepšímu aspoň v tom, že se zkracuje doba, než se normálně rozejde.

7.3.

Princezna Unuděnka  Vzhledem k tomu, že se její stav nelepší, zbytek dovolené, kdy jsme měly v plánu dlouhé vandry, bude "za trest". Ze 3 procházek mě 2x zavedla ke garáži a 3x na holuby. Když jsem jí při druhém pokusu vydolovat auto nalhávala, že jsem ZASE omylem zapomněla klíče doma, vypadala, že zítra už si ty klíče raději vyndá z poličky a dá za obojek, když na mě není vůbec spoleh  

9.3.

Pečovat o setra v klidovém režimu je horší než kočírovat mateřskou školku. Na balkoně štěká vzteky na všechno, co se hne – auta, psy i lidi... a že se jich za ten den nakumuluje  Prudí ona, musím nastoupit já. Nestačí kartáčování, čištění zubů, očí, uší atd. Prudím trimováním. Dnes jsme si z vyčesaného kožichu vyrobily 2 setry. Jsme v půlce léčby analgetiky, ale výsledek neuspokojivý. Když se dostane ven, za nic na světě nechce domů. Tři půlhodinové procházky na šňůře za den pro setra turistu jsou opravdu trápením. Chápu ji. Jak já se modlím, aby to co nejdřív pominulo, zjistilo se, jaká je příčina a my věděli, co s ní dělat. Blíží se jaro a ona přece nemůže přijít o krásné plánované výlety  Taky mě od rána tahá ke garáži. Musí si myslet, že jsem úplně pitomá, proč když mám volno, někam nejedeme.

Martina: Já dnes nemohla dotáhnout domů Dájinu po čtyřech hodinách, zapřel se předníma nohama a přejít ulici k našemu baráku prostě odmítal... tak jak musí být chudince Beušce

10.3.

Je jak jezinky - podáš prst a hned by čapla celou ruku a Smolíčka k tomu  Zkusili jsme opatrně autem, necelou hodinku v klidovém tempu po sluníčku. Tak šťastný výraz si budu dlouho pamatovat. Jenže chtěla víc. Ty ksichty, když se šlo zpátky k autu!

11.3.

Prášky jsou tak velké, že nejde jí je cpát do přímo mordy. Musím je rozdrtit. Jinak je rozkouskované drží v tlamě, přežvykuje a tváří se, že je spolkla. Sotva se otočím, vyplivne je ven. Jediná finta, která zatím platí, že jí ten prášek z hmoždíře rozmočím v pivu.

12.3.

Po sotva uvěřitelné hodnotě, kterou Bea u veta navážila (38,1kg), jsme nasadili bezobilné Best Breeders Light - granule, které mají jen 8% tuku.

15.3.

První letošní klíště. Zakouslo se do hlavy. Hlavičce se z hlavičky nechtělo ven. Po několika dnech, po namazání Hemagelem přišla silná reakce – kolem rány zarudlá kůže, která krvácela. Po pročištění řepíkem a vysušení se vše uklidnilo a do normálu se kůže vrátila po aplikaci Framykoinu. Nasazen Foresto.

Trochu podezřívám Beu, že si pěstuje odpočinkové období na to, abych v klidu dodělala její cestovatelský zápisníček.

Irča: Bea je kvítko, podezřelý úplně ze všeho. Koukala jsem na Snídani s Novou na upoutávku na Pochod sv. Patrika. Byla tam zmínka i o nás, že se ve Varech dělají srazy často. Bylo to hezký.

16. 3.

Beušák už je jak papiňák, jen vybouchnout. Nečíhá jen na holuby. Přibrala kosáky, sojky i straky. Spletla si s holubem i ptačí hnízdo na větvi a ječela jak potrhlá. Lidi utíkali se svými ratlíky, páč mysleli, že ta krvelačná šelma je hodlá brzy požrat, když tak vyvádí. Pustili jsme si záznam o pochodu  irů v Praze. Ovšem když bylo slyšet štěkání a kňourání štěňat ze studia, rezek řval, jak pominutý. Sem se prostě žádný další pes, a štěně tuplem ne, už nevejde!

Díky jednomu ne moc lichotivému slůvku je jasné, že Connie je v nejlepší fázi hárání: Vůbec se jí nedivim, už je to dlouho bez výletů a procházek. My jsme dnes s tou mojí šlapkou zmokly. Ta je děsná, jen čumí po psech a už když je někde zahlídne, tak nastavuje. Kšíry to jistí. 

Zrzavý irský Patrik v českém lese

Tradičně jsme se na dálku připojili k Pochodu sv. Patrika v Praze a vzdali hold světci z domoviny našich zrzavých parťáků. Protože Hradečáci Ouddy a Brita přijeli do Varů na celý víkend, mejdan pro setří kožíšky jsme nachystali na sobotu i neděli.

SOBOTA 17.3.

SVATOŠSKÉ SKÁLY z Doubí k visacímu mostu přes Ohři. Počasí nám nepřálo, spousta kamarádů včetně mediální hvězdy Broka se dopoledne nakonec kvůli nečasu a náledí omluvila.

Trasa na Svatošky se zdála být pro 6 ztřeštěných rezků (Dustin, Brita, Ouddy, Elvis, Falco, Boomer) ideální a bezpečná. Z jedné strany skály, z druhé řeka. To nám zrzouni nikam nepláchnou.... No jo, člověk míní, setr mění. Jeden spadl ze skály a další naskákali do řeky  Vidíme, jak Dustin letí do krpálu, najednou se objeví nad skaliskem. Ptám se Renči: oni nemají pud sebezáchovy, co? Ne, nemají, takhle mi spadla ze skály fenkaaaaaaaaaaaaaaaa..... a vidíme, jak se Dusty snaží hupnout. Jasně, že hupl, podjely mu nohy. Ta chvíle hrůzy, co bude, až dopadne... letěl tak z 5 metrů. Šíleně zařval, nemohl šlápnout na packu. Pořád lepší zlomená noha, než přeražená páteř, říkali jsme si, když jsme ho uklidňovali a prohmatávali. Hele, on na ní stoupl. Hele, on jde.. Hele.. a musel na vodítko, jinak by zas pláchl.

A co s těmi cinkajícími, co z řeky měli rampouchy na kožichu? Příjemně nás překvapila místní hospůdka. Čisto, prostorno a vzali nás tam se všemi 6 špínami. Beušák byl jediný, koho všechny pohromy minuly. Protože zůstal na marodce. Já ji stejně všude hledala, kde pobíhá a kam se ztratila  není to bez ní ono

Irča si díky háravce taky mohl oddechnout, že Connie nic nevyvedla: Dastin je taky expert. Hlavně že se nikomu nic nestalo. Oni by potřebovali ještě z obou stran cesty vysokej drátěnej plot. Myslela jsem na vás. Connie zatím beze změn. Až tedy na to, že skáče po mně. Věrka to okomentovala, prý má hormony vražený v mozku. Je to s ní dílo.

Foto: https://laurena.rajce.idnes.cz/ZrzVary_I._-_17.3.2018/

NEDĚLE 18.3.   SV. LINHART

Druhý den zrzavého mejdanu na trase přes Jungmannovu stezku s výhledem na přehradu Březová kolem Doubské hory byl doprovázený sněhem, mrazem, vichrem. Když nepočítám nadpozemské blázny Hradečáky , tak dneska rozumné bylo zůstat doma. Početně malá skupinka 9 otužilců, setrovsky rozmanitá - červeňoch, červenobílý, gordon, chyběl jen pointer: Brita, Ouddy, Dustin, Falco, Elvis Mahagon Dream (IS)+ Timi, Tesy a Debbie (IRWS) + Ashley (GS). Bez Bey jsem měla sice klídek, ale stejně jsem celou dobu sledovala, odkud vyběhne nebo začne hlásit zvěř.

Foto: https://laurena.rajce.idnes.cz/ZrzVary_II._-_18.3.2018/

Ani naše lesní kamarádky se nenudily a Irča posílá odpolední zážitky:

Jess zdrhla, vyválela se v hovně, čerstvým. Měla vrstvu na krku a boku. Přiběhla cestou k paní a ta jí začala hladit. Věrka řvala: Nehladit, je od hovna. Paní pokračovala. Věrka k nim letěla a paní jí řekla, že rozuměla, že je hodná. Hovno jí paní rozmazala po hlavě a měla hnědou ruku. Tak jsme jí řekly, ať si umeje ruce sněhem, že nešlo o to, že je hodná, ale od hovna. Smrděly obě stejně. Asi paní slyšela jako já. My se ale dost nasmály.

A to ještě netušily, že Jess se druhý den pro velký úspěch nasmradí znovu. Ale mají prý i hezký zážitek: Když jsme vycházeli z lesa, tak jsme viděli,  jak se blíží dva lidi a setr. Nejdřív jsme mysleli, že je to Elvis. Ale nebyl, tenhle byl krásně chlupatej. Byli to Rusové. Mladý a sympatický lidi. Setr prý ješte mladej, ale nádhernej. Connii se taky moc líbil. Ta se mohla z chlapa zbláznit. Lítala, hopkala a byla k neudržení. Jak se rusky řekne hárá, to nevíme, ale ptali se, kolik jí je. Byli z toho vedle, že tak blbla.

Někdy i mně jsou Rusáci sympatický. Já bych s mým odmítavým postojem k azbuce vysoukala leda tak U NIJO JEJ DNI. No nedalo mi to a ve slovníku je psáno „oнa в те́чке“.

21.3.

Hned po práci jsme šly na holuby, párkrát obešly holubí panelák, zvedly pár hajzlů a rezek byl tak nabušenej, že nechtěla za boha domů. Nedivím se jí, bylo nádherně. Kulhá víc, než včera. Trpím za Beu. Pořád na něco čekat, jestli se to zlepší. Zatím po 2 týdnech žádná extra velká změna. Nevím ani, jak ji pohybovat. Jak se později ukázalo, nebyla Irča ve svých úvahách daleko od pravdy: Aby měla něco utrženýho, to je blbost, na artrózu se mi zdá, že je dost mladá. Ona bude mít páteř, jako já. Taky to musim rozchodit a pak je to dobrý. To si dělám srandu… ale kdo ví?

23.3.

Neznám krásnější venčení, než obíhat dokola panelák a číhat na holuby. Ty bestie už ji znají. Jak se blížíme, odletí a krouží kolem sídliště. Vyčkávají a zase se vrátí na stanoviště. A tak hezky pořád dokola…. Dneska si v jedné zahradě spletla dřevěného krkavce a řvala na něj. Divila se, že se jí nebojí a neodletí

26.3.

Je nesnesitelná. Odpoledne mi naskočila u jedné otevřené garáže do auta, které pán zrovna luxoval. Ten nadával   Pak si usmyslela, že na ten jeden dub, co si vyhlídla, musí přiletět holub. Seděla a poštěkávala. Všichni kolemjdoucí se smáli a smáli a smáli... a já mrzla a mrzla.

28.3.

Už je tak nabušená, že ani v odpoledním dešti nešla domů. Holubi už ji znají, tak v předstihu odlétají na jiný kraj sídliště  Na fotku, kde je zabalená do osušky, přišly reakce:

• Bea vypadá jako housenka

• Mravenečník

• Zámotek bource morušového

   

  Aby se potvrdila domněnka nataženého svalu a ne problém s klouby, dělaly se krevní testy, jsou OK. Jen má nepatrně zvýšený jaterní enzym ALT. Může to být prý i nějakým vnitřním zánětem těla, ale z birella prý to není  Zuby, dásně OK. Zhubla půl kila za 14 dní! První dobrá zpráva za poslední měsíc.

  29.3.

  Beušák je rapl. Z lesa si to vyprosila zase mezi paneláky, aby mohla šmírovat a hlásit holuby. Dokola a dokola. Oni ti zmetci ji znají, tak hned vzlítnou na druhou stranu paneláku a ona samozřejmě za nimi. Takhle si vydrželi hrát pěkně dlouho a já kolem baráku poletovala sem-tam.

  30.3.

  Klidový režim co do kilometrů a času jsme dodrželi. Od třech velkých smírčích křížů v lese na kopci za Loktem jsme procházeli louky ke Starému Sedlu. Jenže rezek, přeměněný v papiňák, už dneska vybuchl. Konipásky na poli za normálních okolností nehonila minimálně dva roky. Ale dneska..... Hlídala jsem ji, věděla, že ji nepustím. Tak to vyřešila po setrovsku: počkala, až zalezu do pangejtu čůrat, odtud ji neuvidím a nebudu mít pod kontrolou. A už to jelo

  31.3.

  Už abychom mohli na dlouhé vandry. Dneska zase samé NESMÍŠ - STŮJ - ZPÁTKY - TAM NE - KE MNĚ - FUJ - S NÁMI PO CESTIČCE.... Trasa ke Skalní vyhlídce nad Svatošskými skalami od obory v Horách ...... a zase oblíbená hra na "Hele, tamhle je nějaká cestička, kam asi vede?" Mapu jsme neměli, vždyť to tu všechno známe...... Vedla vždycky buď prudce krpálem k Ohři nebo na druhou stranu do království zvěře a tam končila v houští. Objevili jsme zase plno nového a na ty její rozzářené oči se dalo koukat pořád