Střípky říjen 2017
3.10.
Na fb se ozval mlaďas Nikon z Plzně, že hledá kamarády na blbnutí a společné venčení. Jednak mi bylo jako fotografovi sympatické jeho jméno, protože ho tahám na krku (teda mého Nikona), ale hlavně jde o našeho polobrášku z tátovy strany. Napsaly jsme Nikonkovi a jeho paničce Dádě o naší varské smečce a doufaly, že by někdy mohl mezi nás zavítat. Rozjela se akce, která vyústila v další velký setří mejdan ZrzVary. Připravila jsem trasu kolem Linharta. Naše optimistka Irča mi hned sdělila: No, teď říkali , že možná přijde první sníh. To se mi teda nelíbí ani trochu. Já to vidim tak, že se budu bát, že někde spadnu a Connie bude žrát sníh, cvakat zubama a počúrá se ve spánku.
4.10.
Bea se dneska zbláznila. Bojkotovala cestu do lesa. Odkudkoliv. Obracela se proti mně, sedla a fňukala. Došly jsme tedy do jiného cípu našeho lesíka kolem hájenky, tam, kde svoje rezavé kamarádky potkat nemohla. Řekla si o práci. Vyhledávání pamlsků, povely, odložení, přivolání. A co vůbec nechápu - nechtěla s tím přestat! Irča popisuje dnešní venčení: Bea je naprostej génius. Dokáže vás ovládat úplně všechny. Co si vezme do hlavy, to tam prostě je a nikdo s tím nehne. Škoda, že jste nás tam nedohnaly. To by si viděla, jak rychle se dokáže ztratit Rokan. Opět se mu to povedlo. Já jsem s Connií dorazila domů ve třičtvrtě na šest, čekaly jsme na něho dost dlouho. Věrka mu prý musí dát obojek s telefonem. Už je to během pár dnů podruhý.
5.10.
Tak jsme s odvahou vyrazily do lesa v pořádném fučáku. Les hučel, stromy se ohýbaly. Po náletu dvou větví jsem na tu třetí, co by mě mohla picnout, nečekala. Zbaběle jsme z lesa nejbližší cestou zdrhly. Bea vřískala a skákala na mě, až mi zaprasila celou bundu. To nebyl dobrý nápad lézt mezi větve. Což potvrdila Irča: My jsme byly taky v lese jen na kousek. Holky nezdrhly, takže Connie je nějaká naprdlá. Práskla sebou a spí, nebo to dělá. Nevylítala se.
7.10.
Víkendové fotoúlovky do alba Krása podzimu v lese. Tři pohodové bezvětrné a bezdešťové hodiny procourané všude možně skrz naskrz v našem kouzelném drahovickém lese. Po dohodě s fyzioterapeutkou jsme zrušili jehličky a laser. Během týdne se rozhýbala k dokonalosti, už se zas pohybuje v plném kmihu. Stejně spokojená byla po procházce Irča: Tak se dnes musim pochlubit, co mám za psa. Connie najednou skočila z cesty dolů, chvíli čmuchala, a pak s radostí přinesla míček, kterej tam, na úplně jiném místě včera nechala Jess. Vůbec nevím, jak ho mohla s takovou jistotou vycítit. To by byl dobrej hledač drog.
8. 10.
Nastalo nějaké období dešťů, nebo co. Tak je skoro neuvěřitelné, že se nám podařil celý víkend bez mokrého kožichu. Dneska jsme vyšli po dešti a přišli těsně před dalším lijákem. Bee se omlouvám, ale Velká pardubická je jednou do roka. Proto jsme nevytáhli auto, ale 2 hodiny před hlavním dostihem brázdili starý dalovický park, přilehlé louky a starověké tvrziště z 12.st. s památnými duby. Lovecká sezona se blíží a zrzek ji má asi pod kůží. Protože vykazovala mimořádnou pracovní aktivitu. Začalo to hrou o zmuchlanou PET lahev. To je nejmilejší aktivita na túrách (a že jich bohužel všude vždycky najdeme). Obligátní přetahovačku a honičku jsme zpestřili hledáním PETky ve větvích. A pak přišla na řadu práce. Práce setra... Nejprve si pošmákla na holubovi. Drzouna vyprovodila na druhý konec města. Byla se sebou tak spokojená, že pokračovala.... A bohužel se zdá, že se dneska rozlovila na kachnách. V rozvodněné Ohři.... Jindy do ní vkročí jen po kolínka. Dneska? Nebýt na špagátě, proud ji odnese až ke Kláštěrci. Takže můj největší zážitek z neděle asi nebude ani tak neuvěřitelné vítězství No Time To Loose po ještě neuvěřitelnějším finiši v cíli Velké pardubické, ale fakt, že nejspíš končí období klidu u rybníků a řek. Kdo ví, jestli nakonec v 5 letech nezačne díky kačenám plavat. A už se nebudu Věrce smát, když musela v květnu skočit do Kolováku, aby z něj vytáhla prokřehlou Jess bez přestání chytající kačenky 
Irča píše: To je hezký, že budete chodit na kachny. Že se vám povedlo po dešti a před deštěm, to jste měli dobrý. My jsme ráno trošku zmokly, ale zato odpoledne, to bylo dílo. Za studánkou v kopci začalo pršet a pěkně to zhoustlo. Connie ani neutekla, jak z toho byla vedle. Jess zdrhala, ale jen na chvíli a vracela se. Nejlepší byl Rokánek. To jsme se nasmály. Schovával se před deštěm pod stromy a byl z toho celej pryč. Nenarazila jsem na suchou vrstvu oblečení. Takhle důkladně jsme nezmokly dlouho.
Ozvala se i Romča, panička Atyly, a moc mě tedy neuklidnila: Pěkný..... no Páťa kačenky tuze rád....... na honech je velice dobrej. Když jí nedáš najíst, musí si ulovit Foto celý tatínek 
10.10.
Také máte zkušenosti, že zákon schválnosti funguje za každých okolností? Jeden takový se nám vyloupl při plánování společné setří karlovarské procházky. Martina od Dayrona píše: Tak a jsme asi v řiti. Když už by nám konečně mohlo vyjít do Varů parádní počasí, tak se vylíhla Dájinkovi v tlapce díra mezi polštářky, asi na něco šlápl - jen netuším, jestli je to jen díra od něčeho nebo tam něco hluboko má. Už včera večer trochu pokulhával, ráno jen malilinko a odpoledne zas lítal jak blázen. Byli jsme v lese skoro tři hodiny, všechno v poho a když začal chodit u auta po asfaltu, začal zase kulhat. Pak jsem mu doma objevila tu díru, ale samozřejmě nespolupracuje a nenechá si na to už sáhnout. Teď je po večeři, tak až to stráví, tak ho zalehnem s klukama pod peřinu a zkusím si na to víc posvítit. Hrozně se bojim, že nás zítra čeká veterina, řezání a lampička a v neděli nás nebudou čekat Vary. Držte tlapky i palce! Stříkla jsem mu to v souboji za temného vrčení rychle tím zeleným sprejem, tak za hoďku a půl půjde pod deku a pořádně to baterkou prosvítím. Ještě mám framykoin, ale on si to bez lampičky vylíže, zkusím ponožku na nožku. Za ještě temnějšího vrčení proběhla důkladnější prohlídka, drželi jsme všichni. Má tam díru, ale nic jsem neviděla, i jsem to zkoušela podebrat a případný svinec vymáčknout, vytlačit - nic. Tak snad je to prázdný. Nacpali jsme mu tam framykoin, natáhli fusekli a zahájili modlení. Zítra koupím novější hojivou mastičku. To by si přece ta čistá duše (vyděračská) nezasloužila, aby se nemohla zúčastnit tolik očekávané kolektivní práce
Rozesmál mě jejich vzájemný boj pod peřinou. Beu přelstívám na stříhání tlapek, trimování, kapání do očí a na čištění zubů olejíčkem tak, že před ni naskládám pamlsky. Ona na ně čučí a já operuju 
za každý úkon dostane odměnu a pokračujeme. Jediná věc, co si nechá dobrovolně, je vyndání klíšťáků.
11.10.
Dneska na nás v lese zase houby podnikly útok. Tak jsem naplnila pytlíček na psí odpad.... Beušák si ještě skočil před domem na velkou.... Vytáhla jsem další pytlíček na psí odpad.... Co myslíte? Který pytlíček jsem hodila do koše? A který jsem si donesla domů? Jasně, že jsem pobavila kamarády a slyšela připomínky typu:
- A dala jsi to sušit, nebo rovnou do polívky?
- Ale se sušeným se dá prý topit.
- Jóooooohohoho...... I my přepracovaní jsme se tady mohli smíchy potrhat!!!!
15.10. Podzimní ZrzVary
Z účasti prověřených kazičů počasí, čili plzeňského Dayrona a Hradečáků Brity s Ouddym, kteří pravidelně podporují počasíčkové prokletí, bylo třeba informovat účastníky, že je dobré přibalit kožichy, neopreny, kulichy, sněžnice a pláštěnku Hurttu. Nic takového nebylo třeba. Sluníčko, teplo, modrá obloha. Vydařil se nám skvělý setří mejdan 15 irů a 1 gordon setra (Ouddy, Dayron, Ashley, Malvin, Mandy, Nikon, Trixi, Birdie, Beckie Happy Trix, Connie, Beauty, Dustin, Brita, Ori, Agátka a Charles). Neuvěřitelné, co jsou schopni páníčkové udělat. Mimovarští přijedou vyvenčit odkudkoliv - Hradec, Praha, Plzeň, Most, Louny, Meziboří, Nýrsko. Nedá se říct, že by na trase byla nuda. Střihli jsme si taneček s vosami, které se rojily v chatě Rusalce a neměly na nás vůbec náladu. Všichni 4- i 2nozí bez úhony přežili, nikdo se ani neztratil, ani po žihadlech extrémně neopuchl. Zaslechli jsme i pár hlášek kolemjdoucích: Panejoooo, tolik psů. A všichni stejný. No je to možný!!?? To oni se snad museli domluvit. Teda oni tak poslouchají! 
Velké plus naší pohodové procházky bylo, že jsme nepotkali žádného prudiče, který by se vztekal nad volným pobíháním rezků a žádal jejich okamžitý úvaz. A to jsme nezaslechli ani od pejskařů vedoucích své mazlíky na sňůře. Spíš se divili, že naši draci se k jejich vřískajícím vzteklounům neženou. Pro mě osobně asi nejkrásnějším zážitkem z irského mejdanu byla věta: Nezhubla trochu Bea?
16. 10.
Naše akce vešla do širokého povědomí, jak píše Irča: Tak jsme šly dnes ráno pro rohlíky. Paní prodavačka se mě ptala, jestli nevim, co se to dělo včera na Linhartu, že tam bylo hrozně moc takovejch psů, jako mám já. Prý určitě víc než deset.
Pointa nabývá na veselosti konkrétně tím, že nedávno před naším srazem na TV Nova proběhla reportáž o setrech, kteří zlikvidovali několik stovek bažantů v bažantnici na Hradecku. Setra teď mají lidi za většího zabijáka, než pitbula. Nevím, jestli je dobře, že jsme tak profláknutí. Aby se nenašel někdo, kdo bude žalovat, že s těmi krvelačnými zabijáky chodíme mezi lidi.
Nejmladší z akce, dorostenec Nikon, byl asi ze všech nejvíc nevšedními zážitky unavený. Prý spal do druhého dne do 10 hodin a ani potom nevypadal, že se mu chce vstávat. U Bey jsem zvyklá, že jí ani tyhle společné radovánky extra nevyčerpají a podobně na tom byl další z příbuzenstva, jak píše Pepa: Tak jsem si včera myslel, že Dustin padne jak špalek. První, co udělal, že prohnal sousedovic kocoury. Pak lítal po zahradě jak pošuk. Teď jsme přišli z procházky, kde vyhnal dvě srnky až do lesa a honil kačeny na rybníce. Z toho všeho plyne, že by potřeboval takové výživné procházky častěji, aby shodil. Na srazu byla zájemkyně z Prahy o ženicha a taky si všimla, že má trochu kil navíc. Jenom já jsem včera skoro do hospody nedošel...
Fotky: http://laurena.rajce.idnes.cz/ZrzVary_15.10.2017/
17.10.
Trochu divočejší venčení v téměř letním sluníčku. Kdo by to do nich řekl, v tom horku, že budou tak poletovat. Jess hned na začátku nahlásila srnu, špekoun mi ve vteřině zmizel před očima. Celou procházku to jelo ve velkém stylu. Taky Bea hodinu po příchodu ležela v lehkém komatu..... nevzbudila ji ani večeře. Les byl dneska plný 8 jmen - setrů a border kolií a teriéra a jorkšíra. Všichni se chtěli předvést. Můj důchodce Olympus vůbec nestíhal fotit. Co psí kožich, to úprk na jinou stranu. Mám těžký život po boku irského záškodníka, žárlivce a foto maniaka. Bea mi zkazí jistě 80% fotek jiných psů. Vleze si do záběru přesně ve chvíli, kdy mačkám spoušť.
20. 10.
Měla jsem zálusk na milovaného pečeného králíčka. To byla výzva pro Beu, když naháče zmerčila ležet na kuchyňské lince. Neustále do něj strkala a tím se mi snažila vysvětlit, že maso, čili barf, je pro psa nejlepší strava. A ty houby, které musela se mnou v lese sbírat a u nich se nudila, si klidně můžeme upéct samotné. Protože Bee bude stačit ten králík a bůček pod ním. Irča na její obranu: Přeci by nežrala houby, když ten králík vypadá tak dobře. My jsme taky měli houby, ale Connie králíka neměla.
27. 10.
Podzimní školní prázdniny. Nejen děti z nich mají radost. Bea si taky užívá na plné pecky. Jenže její fyzička stoupá, není k utahání. Dneska jsme okusili příchuť zimy. V Krušných horách asi napadne sníh brzy. Povětrnostně náročná túra kolem Perninku a Horní Blatné. Vychutnali jsme si déšť, ledový vichr a studenou mlhu. Premiéru letošního roku si odbylo značkové a logicky nejdražší oblečení. Ne naše, samozřejmě Bey. A to pláštěnka Hurtta, naprosto dokonalý výrobek. Byla moc ráda, že ji v té sibérii měla na sobě. Když přešla vichřice a ustal déšť a sundala jsem jí pláštěnku, byla po těle úplně suchá. Když si pomyslím, že my byli mokří na kost....
Každý den spoustu nás na internetu rozveselují příběhy Broka ve vyprávění Báry Pangrácové, lovečáka namíchaného z anglického setra a strakáče. Dneska je Deníček pejskaře trochu delší, ale řekněte mi, kdo z nás to nezná
------------
Divnosti pejskařů
Každý pejskař má takový ty svoje rituály, tradice a zkrátka podivnosti, díky kterým je u ostatních, normálních lidí regulérně za blázna. Co třeba dělám já?
1. Když odcházím, přesně říkám, kam jdu a kdy se vrátím
Zároveň se často Brokovi i omlouvám, že tam jako faktu musím. Takže buď je to: "Bročku, já teď musim běžet na poštu, pak nakoupit a pak se zas vrátím, bude to tak za třičtvrtě hodiny jo?"
A nebo "Bročí, já jdu na drink s Verčou, no vždyť víš, která to je, takže tu budeš chvilku sám, ale já už jsem jí fakt dlouho neviděla a taky jsem tu s tebou už dva dny v jednom kuse doma víš, tak už mi začíná hrabat..."
Nejvtipnější na tom je, že Brok vůbec není z těch psů, co by po našem odchodu nešťastně seděli u dveří. Když mu tohle vyprávim, líně leží na gauči, ani nezvedne hlavu a když odcházím, dvakrát pleskne ocasem o gauč jakože "Nojo, jen jdi, aspoň budu mít chvilku klidu..."
2. Když odcházím, celý byt musí projít kontrolou
Normálně jsem celkem bordelář (jinak bych těžko mohla žít s Brokem). Jsou ale věci, který zkrátka musím zkontrolovat a udělat pokaždý, když opouštím byt. Zkontrolovat, jestli je odpadkový koš nahoře na lednici. Kouknout se na linku a pracovní stůl, jestli tam nezustalo jakékoliv jídlo, Brok sváčou nikdy nepohrdne. Utěsnit okna a přesvědčit se, že jsou zavřený opravdu na kličku. Bohužel nejen, že vyskočí na vntřní parapet. On je takovej trotl, že by byl schopnej pak vyskočit i ven a z toho mám naprosto panickou hrůzu, takže okna kontroluju vždycky třikrát. Zamknout byt. Když nezamknu, Brok si jednoduše otevře, prochází se po chodbě a zdraví sousedy.
Mno, a můžu jít! S takovým martyriem si dobře rozmyslíte, kolikrát denně je opravdu nutný někam odcházet.
3. Snažím se jíst nenápadně, a nevychází mi to
Tady naprosto nepokrytě přiznam svojí chybu. Přes počáteční důslednost ve výchově při jídle jsem pak povolila a občas něco Brokovi dala. Tím se z něj stal rozmazlenej panchart a mě začala noční můra. Jakmile začnu jíst, mám ho u sebe. To znamená, že musím zase přestat jíst, poslat ho na místo, nechat ho tam, pochválit, hned na to přiběhne znovu a slintá mi na koleno, což při večeři nikdo nechce takže ho znovu posílám na místo... A takhle pořád dokolečka. Proto to spíš řeším fakt kulišácky a snažim se jíst tak, aby si toho Brok vůbec nevšiml. Takže se snažim nechroupat, nemlaskat a co možná nejmíň hýbat pusou. Ano, až sem jsem to dopracovala. Jo a vůbec to nefunguje. Jakmile otevřu pusu a žvýknu první sousto, mám vrchního pana slintala přímo pod nohama.
4. Dávám mu dobrou noc
Další z ritálů, kdy si připadám jako totální magor. Ale jinak to nejde. A tak, když se chystám do postele, nejdřív vlezu pod ní. Spíme totiž na vyvýšený posteli a pod ní má Brok svůj "regál" s pelíškem. Tam chodí vždycky na noc nebo když chce mít ode mě klid. Tam vlezu, pohladim ho, dam mu pusinku a řeknu "Dobrou noc miláčku, ať se ti něco krásnýho zdá, neboj, uvidíme se zase ráno." Brok se zpravidla vůbec nebojí, že bychom se neviděli. Zaprvý proto,že dávno chrápe jako zařezanej a zadruhý proto, že ten velkej vopruz (čti panička) ho nikdy nenechá na pokoji, takže je jasný, že ráno bude zase něco chtít...
-----
Martina se přidává: Už jsem to určitě zmínila - k bodu č. 1 musím přidat, že já na mazánka i šišlám (vracím diplom z logopedie nebo mě pedagogická komora odstřelí i bez soudu!!). U č. 2 je dnes hlavní důvod kontroly nový přírůstek do rodiny Hopík. Zdá se, že Zrzulka má telecí léta za sebou.... ale kdo ví, protože otevřít bytové dveře k sobě umí celkem spolehlivě! Co dodat k č. 3? Má prostě dobrý sluch, čich a stolní velikost!!
A co se týká bodu č. 4 - mazánek má pelíšek hned vedle mého, abych mohla jen ruku natáhnout a hladit. S přibývající tmou se "můj" pelíšek stává sídlem všech čtyř čtyřnožců... postupně přicházím o polštář a ze zalehnuté peřiny se stává dětská dečka.
Gita od Amálky: Jóóóó´hohohohó.............. úplně jako u nás doma, jen s tím rozdílem, že Prcek nespí pod postelí, ale NA posteli, takže když mu dávám dobrou noc, tak ho musím zároveň "drobet" popošoupnout, neboť moje půlka (tedy třetinka....) pelechu je o moc lepšejší, než její.
Páníček: Bod 3 znám velmi dobře. Jím nenápadně, i když je na zahradě a jídlo si dopředu připravím mimo kuchyni. Jak se pohnu do kuchyně, jde mne ze zahrady kontrolovat. Jím potají, i když je venku……
