Se3 ... čili SETŘI

1.6.

Bea v lese po delší době zas zlobila. Odtáhla Jess i Connii do lesa, vrátila se z nich jako poslední a úplně urvaná doma hned usnula. A ve spánku se počůrala.

11. 6.

Bea zase protrpěla celý den na jízdárně při závodech. Chudinka, první, co po návratu domů sháněla, byl telefon na psího ombudsmana. Nepochopila, že tentokrát se měla lépe u rybníku a ve stínu, než někde v terénu na té výhni. Tak mi alespoň udělala ostudu. Mezinárodní. Vyjela po dalmatinovi z Německa. Spletla si ho s fenou z lesa, kterou nesnáší. Koně se plašili, já se omlouvala, že tohle se u Bey stává jen výjimečně. A když procházel kolem JEJÍHO birellu jiný německý pejsek, vystartovala taky. Svoje věci si teda pořádně brání. Když jde o pivo, nezná slitování.

Jinak je úžasná a trpělivá. Celou dobu při focení byla vzorná. Lidi kolem nás chodili a nevěřícně říkali, že tak klidného setra nikdy neviděli. To netušili, že je klidná ze žárlivosti a má tudíž plno práce hlídat, kolik koní fotím.

15.6.

Vedro nepolevuje a Bea je mrzutá. Nechce se jí nikam. Stávkuje. Jen jsem se objevila ve dveřích, zalezla do tůjí a vylezla jen se slibem holubů. Naštěstí jsme u rybníčku jednoho žíznivého načapaly, takže si ho řádně užila. To naše lesní kamarádky měly co vyprávět: Zase jsme potkaly stádo prasat. Tam, jak chodíte dolu někdy od studánky. Oni šli v tom místě nahoru. Holky stály a čuměly. Jenže pak se Jess za nima rozběhla. Dělaly jsme rámus, Věrka hystericky řvala na Jess a divočáci si v klídku kráčeli dál do kopce . Žádnej spěch . Za chvíli budou chodit s námi po cestě a chrochtat si blahem.

Povzbuzená zážitkem reaguji: Prasata vystrkují drápky. Sousedka dneska v půl třetí odpoledne potkala bachyni s mladýma. Když s námi budou chodit po cestě, tak to půjde, horší bude, až nás z té cesty vyženou.

Jess je trdlo, koleduje si o průšvih. Vyštěkávala? Co na ni dělali? Doufám, že to Věrka stihla natočit, ať z toho taky něco mám  Nestihla, jen sledovala Jess a řvala. Neměla EO, tak to bylo napínavý. Jen to nabrala do kopce za nima. Oni nic. V klidu šly dál, svině jedny. Ty se vůbec nevzrušujou.

21.6.

Říkám si, že jestli to s tím vedrem takhle půjde dál, uvidíme se s holkama nejdřív na podzim. Já sotva zvládám pylovou alergii, bez prášku nefunguju. Bea jen leží, žere (!) a chrní. Chodíme do rybníčku rokosáčku plašit rybičky a holuby. Irča píše: My chodíme ke studánce,  tam je dobře.  Já v neděli jedu do lázní, tak se uvidíme asi opravdu na podzim. Holky jsou v poho, blbnou, nejvíc Connie a Rokánek. Ten dnes ukradl velkej klacek a byl rozjásanej. Connie na vás pokaždý čeká.  Tak jí říkáme, že je vedro a že Bea nepůjde.  Nechápe. Doplazily jsme se ke studánce,  tam bylo dobře,  ale úplně bezvětří.  Jindy to aspoň pofukuje. Vedro příšerný. Ale i tak holky cestou zpátky v nestřežené chvíli zdrhly. My je litovaly, jak je chudinkám horko. Nezmaři. Nemají rozum, ale který setr ho má?

27. 6.  Irča byla vyšší mocí vyslána do lázní. Jako žádnému pejskaři se jí samozřejmě od Conninky pryč nechtělo. Ta ale byla v nejlepší možné péči – u své kamarádky Jess. Tak nepsala raporty, co se dělo při venčení, ale ze života lázeňáka: Dostala jsem sprďáka,  že bych se měla jen tak  procházet a ne chodit pochoďáky. Dnes mám asi 9 kilometrů. Něco dopoledne,  něco odpoledne.  Mezitim asi 4 procedury. Prý je to moc nápor. Jenže než poslouchat tu babu na pokoji, tak to bude chtít chodit asi i po večeři. Duní mě z ní hlava. Connii se prý nestejská. Ta vypadá, že je ráda,  že se mě zbavila.  Já mám tedy život. Ani pes po mně neštěkne.

Bea si tu a tam vybírá prudící náladu. Zejména poté, co jí odmítnu dát víc birellu. Tak zlobí. Rozďoubala na cucky další míček. Střídavě žebrá u svého bufetu vedle skříně nebo stojí na balkoně. Dělá Kelišku a řve na kolemjdoucí.

18.7.

Zase vedro. Bambula hned zpočátku naznačila, že dneska se nikam plazit nebude. Co každý druhý krok, to si přede mě sedla a upřeně koukala. Tak jsme zaparkovaly v rybníčku rokosáčku. Osvěžená vyrazila ukojit svůj absťák po holubech. Hledala všude po sídlišti, kde bývají. Jenže i na ty hajzly asi bylo teplo. Kde nic, tu nic. Zklamaná sebou plácla na balkoně. Pak ji vyštvaly vosy. Mají někde u střechy hnízdo a k nám chodí na jídlo.

Irča má jiné zážitky z odpoledne: My jsme nabili EO. Houby platný. Connie je bláznivá. Zdrhá první, provokuje, ale nějak obojek ignoruje. Dnes dostala 3 krát ránu. To pomohlo. Jinak nic. Na nějaký zapípání úplně kašle. To tu dříve nebylo. Stejně s Jess zdrhly za zatáčkou. Vrátila se jak víla Amálka. Zase jsem hodinu česala.

20.7.

Odpolední bouřka sice odešla, ale do lesa už se nám nechtělo. Šmrdolily jsme se v civilizaci. Šly jsme k rybníčku. Tam kluci s pruty, chytali ryby. Nasadili rohlík na háček a nahodili... a co rezek? Vypálila do vody za tím rohlíkem. Jenže z druhý strany vypálily po rohlíku kachny. Vyhrály. Bea vyklidila pole. A kluci se na rybolov vyprdli  Irča hned zareagovala: To by Jess měla kachnu s rohlíkem. 

Conninka, naše varská „ségruše“, slaví narozeniny a tak píšeme přání - S celou naší velkou setří partou ze ZrzVarů Ti přejeme, ať jsi pořád zdravá a tak krásně prdlá, jako doteď. Je s tebou sranda a paničku udržuješ v permanentní pozornosti, jsi prostě setr, co věkem nemoudří, ale problbne se do štěněcího období. Pusu dostaneš osobně. Pokud ovšem dřív nevezmeš kramle, jak to v lese ráda a často děláš. Od svojí paničky dostala krásnou gratulaci: Connie, zlatíčko, dnes je ti 7 let. Myslela jsem, že se zklidníš a zmoudříš. To jsem se spletla. Jsi pěkný číslo, zkrátka setr. Ale to nevadí. Za ty roky jsem s tebou toho prožila hodně. Dostala jsem se na místa, kam bych bez tebe určitě nešla, potkaly jsme spolu hodně bezvadných kamarádů a všechno bylo a je fajn a já ti za to děkuju. Přeju tobě, tvý sestře v Praze i ostatním sourozencům hodně zdraví, radosti a psího štěstíčka.

Na dotaz, jak holky oslavily sedmičku, Irča odpověděla: Connii jsem ráno potřásla pravicí (packou), dostala nějaký mlsky, vyslechla jsem si (pozn. od manžela), že jsme všichni ujetý a bylo. Co jsem napsala, to páníček neví. To bych byla ujetá já nejvíc. No a odpoledne v lese jsme se pobavily. S Jess zdrhly tak rychle, že jsme se nestačily ani nadechnout. Koukaly jsme na ně a najednou nebyly.

25. 7.

Jak to dnes začalo? Našla na břehu rybníku míček. Není známo, jaké afrodiziakum obsahoval, ale následně, poté, co se na něm pečlivě vyválela ze všech stran, ho uhnízdila v tlamě a odmítla vydat. Protože máme dovču a tudíž dost času, tak jsme toho zápalu využili  Napadlo nás odnaučit ji bát se kačen skrz míček. Povedlo se. Vlezla mezi ně a mnohokrát, i když s respektem, jim ho čajzla. Narostlo jí sebevědomí a míček nabral další význam. Když je to lovečák, zkusili jsme vyhledávat místo pernaté ten její vybojovaný míček. Nevěřili byste, jak ji tohle chytlo. Byla neodbytná. Celý výlet chtěla pátrat po stopě jejího míčku. Opravdu si ho nosila za odměnu pořád v tlamě. Nepustila ho ani v autě cestou domů. Doma mi ukázala na dveře od balkonu, ať je otevřu a koukám jí ten míček zase někam házet, aby ho mohla hledat  Ovšem na povel ho pustila. Jako bychom tohle cvičily od malička. Joooooo, vypadala jako opravdový lovečák. To je jedno, že mi k nohám nepoložila kachnu, ale žlutý míček.

27. 7.
Nechaly jsme sice holky napospas lesu, ale máme čerstvé zprávy od Irči: My jsme dnes šly samy. Connie byla pěkně naprdlá. Nikoho jsme ani nepotkaly. Chtěla aspoň zdrhnout. Ale poslechla mě, protože neměla podporu od Jess.

29. 7.
Tak takové koňské závody bere Bea na milost. Brouzdali jsme po 20-ti kilometrové trase lesem. Já s foťákem na krku čekala na cválající dusající soutěžící při historické akci - 1. ročníku národního vytrvalostního závodu Endurance Sokolov, Staré Sedlo. Celý den strávila v přírodě. Jasně, že divoké. Jinak by koně ohrožovali turisty nebo houbaře. Hlídat blížící se koně a Beu, aby před nimi nepláchla, byla docela fuška. I obrovské hřiby jsme našli. Toho největšího jsme si všimli, když ho ukopla prchající srna.

30. 7. ZrzVary

Zase jsme moc rádi viděli naše přespolní kamarády z Prahy, Mostu i Chomutovska - Mandy, Malvin, Beckie Happy Trix, Charles, Dustin, Jessie, Rocky (jorkšír), Kimi, Baileys (pikardský ohař), Connie, Beauty, Falco a Izzie. Ani úmorné vedro nás neskoliloooooo. Tentokrát jsme se rozhodli pro trasu kolem rybníků (a smradlavého bahna) u Linhartu. To bahno je důležité zmínit, protože někteří experti se obalili od uší po ocas a jak tak rejdili sem tam, umazali úplně všechny. Irča po odeslání pár fotek píše: Moc hezký fotky, řekla bych zas... psů. Já musela dát všechno do pračky a to bahno jde z kůže pěkně blbě. A to nemám srst.

31. 7.

Poslední dny krásného volna. Pěkně nám počasí zatápí. Dnes zrušeny veškeré zamýšlené varianty výšlapů po horách. Ono i u rybníka bylo pekelně. Jeden pán, co měřil teplotu vody, hlásil 28°C. Věřím tomu, protože Bea se od břehu držela dál  Přišli 2 uštěkaný jezevčíci. Sebrali jí míček, co si našla. Po chvíli vytekla a rozprášila je. Už těch malých drzých špagetek má evidentně plný zuby. Jejich paničky se sebraly, mumlaly něco o nesnášenlivém psu a odtáhly s těma kňafákama o kus dál.