Červencové střípky 2016
Přišlo období, na které jsme se moc těšili. Období vícedenních výletů a dovolených. Vyrážíme nejprve na Kdyňsko, cestou šlapeme na 847m vysoký Podhorní vrch (kdysi byl považován za nejvyšší vrchol Čech), odrážíme atak divokých ovádů a podnikáme nekonečnou vysokohorskou túru v Sedmihoří. Když na pensionu ve Kdyni Beu viděl pan domácí, rovnou řekl, že tak krásnému setrovi nebude počítat ubytování. Původně tam psy berou jen malé. Krása setra zase bodovala. Na koupališti ve Kdyni prudila se svou pivní mističkou a stala se atrakcí návštěvníků. Cestu do Všerub můžeme přejmenovat jako cestu do ráje. Do ráje setřího i toho s velkým R – výstup na vrchol Ráj skrz Všerubský průsmyk. Neodolali jsme a nachystali rodinné setkání zrzků a společnou vycházku: Beauty, její strejda Benjamin Bingo Nonstop, Amálka (Amelie Matylda Mahagony Star) a malá dračice Heidy. Naše žárlivka nezklamala. Ani jednou ji nezlákaly setří lumpárny a držela se kolem nás. Kdo má tedy nejposlušnějšího vzorňáka? 
Žárlivost je někdy velkou výhodou.
Nejdelší túra zdolána, od devíti skoro do devíti na nohou. Šlapkání kolem Korábu, na Sv.Markétu s rozhlednou, přes Pocinovice na základnu ve Kdyni. Bratru víc jak 25km stylem kopec nahoru-kopec dolů. Bea byla i přes provokaci srnek a veverek poslušná. Jela vláčkem. Tím nejhorším, co jde. Starý červený motorák. Čudil, škubal, houkal. V naprostém klidu všechno vydržela. Je to prostě setr turista, úžasné rezavé stvoření. Ale nebyla by to ona, kdyby na sebe nestrhla pozornost u rozhledny. Odhodlala jsem se pro můj boj s fóbií z výšek a drápala se nahoru. Hrozně mě seřvala, že jsem vylezla na rozhlednu a ji nechala dole. Bála se o mě, kam že to lezu do nebes. Kvílela, záhy se stala atrakcí pro všechny turisty. Poté, co jsem slezla bledá strachy shora, mě málem požrala vděčností, že jsem se jí vrátila. To bylo show. Všichni přítomní zírali a kroutili hlavou.
Další bezvadný výlet na zříceninu Netřeb, rozhlednu Bolfánek, skrumáž více jak 500 let starých tisů (evropská rarita) a přírodní park Americká zahrada v Chudenicích a ostuda v místním parku u zámku, kdy likvidovala květinovou výsadbu, když se nutně potřebovala zchladit v ozdobném jezírku. Bea je neskutečně poslušná, jen na túrách vyžaduje zastávky na birelly
extra jí šmakuje polotmavé. Lebedí si po nekonečných loukách, kde má přehled o všech zvířátkách v blízkosti.
Jen, co jsme se vrátili „z jihu“, pokračovali jsme vesele v bádání po Krušnohoří. Nemusíme jezdit stovky kilometrů, abychom se mohli vyžít v divoké nedotčené přírodě. Navíc je to tam kolem 950m.n.m., takže horský příjemný vzduch, všude stromy, stín, voda a žádná spalující výheň od sluníčka. Jedním z cílů byla Národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště. Neuvěřitelně krásná divočina. Mnoha hodinová túra rašeliništi kolem Velkého jeřábího jezera na české i německé straně. Sešli jsme z cesty - to, co je v mapě, už dávno není v reálu, příroda si bere rychle, co jí patří. Takže bobřík odvahy - bloudění přímo po hraniční čáře, kterou kdysi tvořil potok (dnes už vyschlý). Jen jednou jsem odčapla Beu na vodítko v lůně rašeliniště, kdy jsme se propadali jako král Šumavy. Protože v místě, kde by člověka nečekali, jsme vyplašili stádo mohutných jelenů a laní. Beu jsem ukočírovala, ale vyfotit je nestihla. Beušák se cachtal v prameništi Rolavy, ale nejvíc se jí líbily smradlavé rašelinové černé louže.
Jsme na tom určitě lépe, kor, když čtu zprávy od Ireny: V lese je na padnutí a Connie přišla úplně zelená. Samá kulička. Název svízel přítulný je trefný. Když ji viděla sousedka z baráku, ptala se, co s ní budu dělat. Tak jsem řekla, že asi ostříhat dohola. Tak jdu na to…
Pokračujeme z pozdravech z hor.
Máme za sebou další horskou "20" Túra Horní Blatná - Potůčky a především chráněné území Jindřišské skály známé pod názvem Na strašidlech (kóta 930m). Bea opět projevila sebevražedné choutky. Nevím proč, ač se bojí výšek, ji přitahují pohledy dolů do propastí a má snahu tam seskakovat. Šla na špagát, protože se mi dělalo zle už jen při pohledu dolů ze skály 
Vypadalo to na bouřku, spletla si zvuk letadel s hřměním, tak zaparkovala v borůvčí. Dostala jednou nakapáno Bachovky a jak šlapala vesele dál, celou túru byla úžasná. Odvolání od zvěře 100%. Našla ptáčátko vypadlé z hnízda a nedotkla se ho, jeho máma lítala kolem a kvičela, tak to snad dobře dopadne. Jinak s přehledem konstatuji, že čím je víc v terénu, tím méně se dá utahat. Fyzička na bodě 100. Další túra, na Trousnickou skálu (950m) nad Oldřichovem, ve znamení borůvek. Beušák si nacpal pupek k prasknutí. Po odpočinkovém deštivém dni byla plná energie a vlála po okolí. Vždycky na pískání vzorně přilítla. No ještě vzorněji se přidala k noze, když v houští cítila divočáky
Předlouhá celodenní túra po Rotavsku s vrcholem Komáří vrch (951m), ovšem se zrzkem. Na trase na nás za plotem vykoukl setr. To bylo radosti. Hned se pusinkovali a my nelenili a čekali, jestli se objeví někdo z domácích. Nakonec slyšíme: Jéééé, já vidím setra..... neplánovaně jsme se seznámili s 2,5 letým šampionem Lordem, Amore Mio Daisy Rain. Debata neměla konce, ti dva mezitím lítali po zahradě a hráli si. Jedno je jisté - setři mají na Beu špatný vliv.... celých 12 dní, kdy neměla zrz kámoše, byla vzorným psem. Dnes, po setkání s Lordem, byla další túra adrenalinová. Lítala sem tam, každou minutu odskakovala za stopou, byla nadšená, nabušená, bláznivá. Vzpomněla si, co má setr za práci. Hrůza Píšťalka na odvolání byla v permanenci a Bea toho nalítala víc než 30km krpály nekrpály.
Zážitek z rašeliniště Haar - machýrek se zase jednou předvedl. Nedbala mých rad, aby nelítala bezhlavě sem-tam, že se propadne. Hup a už zaparkovala v močálu. Drápala se na kmen a nadávala, ať si ji vytáhneme. Pokořena nejvyšší kóta v přírodním parku Přebuz, téměř nedostupná Čertova hora (987m), naprosto zarostlá, a tak jsme se zrzavým vůdcem využili cestiček zvěře. Povedlo se. Na vrcholu na nás čekaly borůvky jak melouny. Na túře z Jelení po Německu jsme navštívili přírodní rezervaci Kleiner Krannichsee. Víc než plavuně a zakrslé borovice Beu zajímalo pivo na Henebergu. Protáhla se všemi potůčky, rašeliništi i bahnem, tak je nasprejovaná do zásoby.
Hlásím, že meteostanice maká na 100%. Od západu se zatáhlo a vypadalo to na pořádnou pumelici. Jenže Bea netrojčila - jen sebrala dva klacíky a po chvilce je zas odhodila. Měla pravdu - zahřmělo jen jednou a pak už nic. Zůstala jenom černá obloha. Bouřka se nekonala a Bachovy uklidňující kapičky nebyly třeba.
30. 7.
Historický okamžik při společné procházce s kamarády Izzie a Falcem na Medardu - Bea plavala! No dobře, nebylo to dobrovolně. Falin tam zahučel a ona, aby nepřišla o nějakou lumpárnu, se hnala za ním. Jenže si nevšimla, že tam nestačí a zahučela do hloubky. Pak už jí nic jiného nezbylo. Málem jsem to prošvihla - vůbec mě nenapadlo, že ten plavoucí pes mezi ostatními je Bea. Podruhé už mi tu radost nedopřála. To už zase brouzdala stěží po bříško.
